Chorobná žárlivost

Já s tím souhlasím, ale bohužel nevím co s tím. Nemyslím, že jsem nějaká ošklivka, spíš naopak, chlapi se za mnou otáčejí, a přesto si myslím, že by ten můj mohl natrefit na něco lepšího. Hezčí ženská je pro mě peklo ...prostě si furt myslím, že pro něj nejsem dost dobrá. Ale zas na druhou stranu, když se podívám na jeho bývalky, tak je to docela děs, to si zas říkám, že za mě může být rád.
Ale stejně furt žárlím a nemůžu přestat. A navíc toho svého mám 400 km daleko...máme takový vztah na dálku (já jsem z Havířova a on z Prahy).
Musím ale uznat, že se snaží pomoct. Ví o tom, jaké jsem to měla s chlapama předtím a je mu jasné, že jsem tím docela dost poznamenaná...jen doufám, že mu nedojde trpělivost.
Stejně ale žárlím na každou pitomost, někdy to v sobě udusím, ale většinou ne a snažím se s ním hádat nebo mít aspoň nějakou blbou poznámku, prostě si to nemůžu odpustit. A když už se naštvu pořádně, tak to jdu radši vypotit na rotoped to mi docela pomáhá...a vždycky mě aspoň potěší ten výsledek, že jsou nějaká kila dole.
A když tak nad tím přemýšlím, tak to aspoň u mě bude opravdu v té sebedůvěře. Kdyby mě totiž třeba podved s ošklivou holkou, tak si myslím, že bych byla furt svým způsobem nad věcí a klidně bych se mu za to vysmála a poslala ho do háje, jenže kdyby to byla nějaká krasavice, tak bych nechtěla vidět ten svůj amok a několikaměsíční trápení.

danysska
No, mám to prostě úplně stejně....kolikrát ani není důvod,a já rejpu, dělám scény a když se uklidním, vím, že to bylo zbytečné a pak se stydím.... no ten můj je taky dost pryč, já žiju v Plzni,on je v Praze a všude možně... taky to mám hodně o tom sebevědomí, musíme to zvládnout napadlo mě třeba si vždy vybavit nějakou krásnou chvilku...ve chvílých,kdy mě drtí žárlivost...no,nevím...

Tak tohle můj chlap vyřešil za mě Nazpíval mi písničku i s klipem a prý si ji mám vždycky pustit, když ho budu chtít zabít. Sice je to trochu falešně, ale je to moc roztomilé.

Jééé to je krásný !!

To je...a moc, ale většinou nemám po ruce to dvd, když jsem *******

Laurinnka

Buď se s ním vážně rozejdi, nebo se změň hlavně sama. To, že si to k Tobě dovoluje- to ponižování - za to si svým způsobem můžeš i sama - promiň to nařknutí, ale nebudu Ti mazat med kolem pusy a utěšovat Tě, že jsi chudinka a jakej je to h....l, to vážně nic nevyřeší! Já bych to nikdy nikomu nedovolila, aby se ke mně takhle choval i za cenu rozchodu, na to mám svý silný sebevědomí a na to si sebe také velice vážím.

Bože, jsme zoufalá..chodíme spolu dva roky a moje žárlivost trvá rok, už to opravdu nemůžu vydržet..vadí mi když nevím co zrovna dělá, vadí mi když se baví s nějakou holkou, když zve holku na panáka, když si píše s holkama..no každý den hádky, každou noc probrečený polštář..nechci o něj přijít, hrozně se toho bojím, jasně-ujišťuje mě že mě miluje , chce mě na celý život, ale já mám strach, vidím jak se všichni podvádějí, flirtují a já jsem naprosto zoufalá..přemýšlela jsem o antidepresivech, protože nás vztah je k v krizi kvůli mně a já mám někdy pocit neschopnosti dál přežívat, žít..už nechci být ta "stíhačka", nechci ničit jeho ani sebe..bože, co mám dělat?jsem zoufalá..

Ahojky myxslim si že jsem taky chorobně žárlivá .Oto ted to mám horší, že mám o osm let mladšího přítele .Ale myslím si že jsme oba uplně stejně žárlivý a tím, že svou žárlivost nějak chápeme, ale dám vám příklad a vy mě prosím neposílejt eněkde do blázince.
Srazy ze školy se nekonají hendka vtom vidím já i přítel možnou nevěru
Známe svá hesla na emaily, na skype i na icq ,ale musím říct ýe když to heslo mám a on moje taky že párkrát sme si tam vlezly, ale že ted uz ani ne asi spis rsi rikam ze kdyz mi ho dal a já jemu ze nemáme co tajit.
Když prijde jemu nebo mi smska tak padne otázka KDO TO BYL?,
kDYZ někde jdeme a je tam nějaká holka a já se naněj podívam jestli se naní podívá nenechám si ujít připomínku. Ale on kemě taky ne.
Vymazaly jsme si z mobilu já chlapy kamarády a on ženské kamarádky a z ruznyhc skypu a icq taky zhodly jsme se jen natom , že přátele budeme mít společné a ženské v mobilu já a chlapy v mobilu on když to jsou třeba páry jako přátele v páru .
Chtěla byhc dodat že jsme s přítelem osm měsíců, ale že s předchozího vztahu to bylo to samé. Musim řict ze je ais stesti mit nekoho kdo je vtomhle stejnej, protoze tím pádem se chápeme a neprijde to omezujici pro druheho.
Nedovolila bych jit priteli samotnemu aby sel nekde kdyz by řekl třeba s kamarády. Trnula bych .Dělala jsme servírku v hospodě několik let a tak moc dobře vím jak to chodí takov epanske nebo dámské jizdy.
napsala jsme Vám toho část .
přátel moc nemám ziju na vesnici mám par kamarádek tady ani moc moznosti prátel není ,S přítelem teprve budeme zit za pul roku az dostuduje . Ale vtomhel všem máme jasno.
žadne akce každej zvlást.
Ted mi koncí materská, ale chodila jsme na brigadu a hnedka jsem dostal aotázku kolik chlapů tam dělá. dělaly tam same ženske a jen dva starší pánové hihi
a já musím uznat že sam atrnu az bud echodit prítel někam do práce co tam bude za kolektiv.

Mužete mi ktomu číct nějakej váš názor,? nebo trosku nejak poradit,? ale ani nevím včem mi to vyhovuje tím že jsme stejní, ale máms trach aby mi jendou partner neřekl ž eho omezuji , idkyz je uplne stejnej tak chlap je chlap.

ještě bych chtěla říct že jsme příteluv první važny vztah se vsím vsudy.

A že muj prvni vztah trval 7 let byl to kamionár a ze začátku jsme hodne moc zárlila, al evztah s epřehoupl spise v pratelsky takze pak uz jsem nezarlila tolik .
Ale na zácátku vztahu po roce a pul se smenou rozesel stím, že si chce uzivat .byl takovej na hospody a zábavy a tak takze to bylo jine nez ted s pritelem ktereho diskoteky a tak vubec neberou ze si radsi zahraje fotbal na pc nebo je semnou . Snad ho to neprejde je mu totiz 18 let.
Al ezpet k memu byvalemu nez s esemnou tehd arozesel po roce a pul tak jsem od dvou kamarádek zjistila ze jim psal erotick esmsky stim ze jim psal co by snima chtel delat atak ,.nevim proc to psal, ale ranilo me to hodne a od te doby sem prave ve strehu i co s etyce mobilu . proste strach ste stejne bolesti. sice jsme s ek sobe pak vratily po pul roce, ale neduvera byla porád.

nevím, jestli jsem přímo chorobně žárlivá nebo žárlím jen o hodně víc, než by se mělo, ale bohužel jsem se kvůli tomu taky hodně natrápila s svého, ted už ex, přítele taky.. zakazovala jsem mu co se dalo...když se na ulici pozdravil s nějakou holkou, byla jsem na něho potom hned hnusná..aji když jsem nechtěla...pořád mi něco říkalo, že ju určitě chce nebo aspon ona ho a že to je špatné a že prostě musím dělat scény..odrazovala jsem ho tím od sebe čím dál víc a já se čím dál víc bála, že se zamiluje do jiné...rozcházeli jsme se a bylo to fakt špatné až jsem to nakonec utla já...půl roku spolu nejsme...já mám přítele, kterého nemiluju, takže nežárlím, ale zase mě ten vztah nijak nenaplnuje, takže se s ním pomalu rozcházím (ale to je něco jiného) a on má taky přítelkyni...ted jsem byla na pokec s jeho mamkou, která mě má ráda a já ji taky a říkala, že se ho ted ptala, v čem je ta nová holka lepší než já a jeho odpověd zněla: NEŽÁRLÍ....to mě hodně zabolelo

Já jsem také žárlivá ale snad v míře...jenže tou svojí žárlivostí ubližujete především samy sobě a také tím narušujete kolikrát uplně normální vztah.
Nejlepší by bylo vyhledat psychologa.
Pokud můžu poradit...musíte si uvědomit, že partner je s vámi proto, že s vámi být chce. je to váš partner a ne věc, kterou vlastníte. Podle mne se bojíte aby vás partner nezranil, nezkalamal, neponížil kdyby měl něco s někým jiným, kdyby vás podvedl. Pak o tom přemýšlíte a když není zrovna s vámi předtavujete si možná bůh ví co.
Mě třeba pomáhá si říct, že pokud by se něco takového stalo tak ten partner za to nestál a nemá smysl se trápit...proč. Bude zase jiný chlap.Život je moc krátký na takové blbosti...jaké asi budete mít vzpomínky na své vztahy...
Prostě člověka nemůžete hlídat a ani ho neuhlídáte, nemůžete svobodnému člověku zakazovat to či ono...to by za chvíli přestlo bavit každého.
Já měla partnera, který mi zakazoval určité oblečení, že se ukazuji lidem. Přespala jsem u kamarádky po nějaké akci (rodiče mi dovolili zůstat) a hned kvůli tomu byla hádka ve stylu, že tam byly určitě nějaký kluci a že ví jak to chodí atd...ale sám s kamarádama chodil ven. Takže ještě, že jsem se ho zbavila...

Jsem s přítelem 2 roky, na začátku vztahu bylo vše úžasné, postupem času, kdy jsem si uvědomila, že mít rád nahradilo milovat, jsem začala žárlit, každým dnem víc a víc. Bála jsem se o to, že ho ztratím, že potká někoho jiného, ale neustále mě ujištuje, že chce být semnou a že miluje jenom mne. Žárlila jsem i když jsem neměla důvod, ale bylo to stále ve mne. Možná že to, jak byl kdekoliv, kdykoliv a komukoliv nápomocen ať se dělo co se dělo, když jsem já potřebovala s něčím pomoci nebo si jenom po dlouhém pracovním dni popovídat, odsekl mě s tím, že za chvíli apod. Přátelům mě představoval tvrdým vyslovením mého jména a sám opačné pohlaví představil např. Janča - Janička. Navíc přítel podniká, dává přednost svému projektu před mnou samotnou, nechci po něm extra hodinové časy, ale i ta chvilka denně, kdyby sám od sebe přišel a obejmul mě a řekl, že se mu stýskalo, by mne potěšilo...avšak o tom jsem si mohla jenom nechat zdát...dnes...po dlouhé době pátrání, kde sakra v sobě mám tu chybu...asi takhle...uvědomila jsem si, s kým vlastně žiju...30ti-letý jedináček, kolem kterého se musí vše točit a on sám si rozhodne kdy a co...jedináček, který mi sám vnucoval názory, i lži, o kterých jsem věděla např. od kamaráda, který se jentak zmínil...po dvou letech si neumím říct dost, miluju ho, představa, že bych od něj odešla je mizivá...nedokážu bez něj žít...ale tím jeho oblbováním jsem na dně...

Jo chorobná žárlivost...ta věc kvůli který ničím vztah,ničím sebe,a všechny v mém okolí,nechci všechno rozepisovat..už mi stačí jenom to že vím že tím netrpím jenom já...zvedá se mi stoho žaludek...