Chci dítě, on ne

Esturella
ahoj, jak to pročítám, bohužel mají holky pravdu.pokud se rozhodneš že moc chceš to dítě a víš to už dýl, tak tě to na 100% bude čím budeš starší štvát víc a víc.
můžu říct, že teta taky nechtěla dítě, nepotkala chlapa a řikala že po 30. nechce mimi, páč je sama dítě starších rodičů. no je jí 34 a mimi je měsíc.
Sice je bez chlapa, páč ten utekl, ale je spokojená a štastná s mimi.

musíš se rozhodnout, aby neměl třeba další jobovku někde schovanou. Případně bych se bez slz a křiku snažila pohovořit proč je nechce: ano dítě je zodpovědnost a do jisté míry i omezení, ale je to pokračovatel. jakoby další fáze ve vztahu mezi lidmi, aby se naučili mít rádi i něco společného. být méně sobecký, protože se musí dělit a tak...přeci jen je to i dědic.
takže se člověk snaží v práci a tak a pak to odkáže příbuzným??
to se mi zdá zvláštní....

já se tedy na děti taky necítím, stačí mi chvilku držet bratránka v ruce a je..ale jak bude větší budu ho mít ráda, ale ted mi to prostě nic neříká.

on ti právě ukázal jak je fajn a můžeš s ním být štastná, ale doufalas v něco co se nestane a to je změna názoru.nějaký důvod to zřejmě má no...ještě pokud nechce vlastní tak zkusit se zeptat na adopci, zda by s ní souhlasil a tak.

Já osobně bych nedokázala žít s partnerem, který by se mnou nechtěl mít dítě. A nedokázala bych žít život s myšlenkou, že nebudu mít nikdy dítě. Umím si představit, že by mi partner řekl, že je neplodný. Potom bych s tím možná uměla žít, ale i tak je to nejisté. Jinak se na to člověk dívá, když muje 25, 30 nebo 35let. Rozhodně bych se snažila najít příčinu jeho odmítání, pokud by z toho vylezlo, že je prostě jen pohodlný a sobec...šla bych od něj.
Musíš si v sobě rozhodnout a uvědomit, co ti ten vztah přináší, jestli je jinak dostatečně plnohodnotný, že by ses bez dítěte obešla.
V mé těsné blízkosti mám manželský pár, on 33let, ona 45let. On děti mít nechce, ona má dvě z minulého vztahu. Jeho přesvědčení zná každý, bojí se, že by se mu mohli narodit postižné děti, že by se mu změnil životní styl. Ona toužila mít s ním dítě, opravdu moc, a on protože ji opravdu miloval a miluje, tak řekl, že to zkusí. Bohužel se přirozenou cestou nezadařilo a umělé oplodnění zavrhli hned v začátku. Jí trvalo dlouho než se s tím vyrovnala, ale na druhou stranu si řekla, že jako rodička - matka už obstála a má "splněno", přenesla se přes to a dnes žijí skvělý život. Pořídili si pejsky, hodně cestují a žijí naplno. On je spokojený, ona smířená a přesto šťastná.
Přeju ti, aby ses rozhodla včas a ke tvé spokojenosti.

Maiden
když ona ta vyhlídka je jiná, pokud už žena nějaké dítě má, než když ho nemá. Kdybych nějaké měla, tak bych to asi skousla lépe, než kdyby mi bylo třeba 28 a přítel mi řekl, že děti nebudou...

Přesně tak.
Ovšem je třeba si taky uvědomit,že se může stát cokoli,vztah se po prá letech může rozpadnout,a potom to bude těžké,jak tu již někdo psal,např.slečně bude 35 a je to tak nějak v trapu,nemusí,ale větší pravděpodobnost že bude- tu je.Nikdy by totiž nemohla tomu mužskýmu vyčíst,že ji zkazil život,že kvůli němu nemá děti atd..,jelikož to nebude jeho chyba,ale její vlastní rozhodnutí.
Já bych měla jasno,pokud bych po dítěti toužila a věděla,že on definitivně tuto možnost odmítá,odešla bych,i kdybych ho sebevíc milovala,dítě by mě nenahradilo totiž opravdu nic a jako stará bába bych nechtěla sedět v koutě a litovat toho mého rozhodnutí,které jsem před lety učinila.

lucinkaf - taky jsem to tak psala, že bych s ním nebyla. Navíc jsem na tom příběhu chtěla popsat, že i ta 45letá ženská může obrovsky toužit po dítěti, i když má jaksi "odbyto", prostě s tím svým chlapem, kterýho považuje za pravýho, je chce. Navíc ač on je nechtěl, kvůli ní by do toho šel. Což zakladatelčin partner jasně odmítá.

právě, ,,splněno" zní ale hrozně
je fakt, že to každý vidí z rozhledu let jinak, ale právě to je ze začátku špatně, myslela sis že jsi na obláčku a vše je fajn, děti ted řešit nebudeme. ale byl čestný, prostě bych si s ním na rovinu promluvila, že děti chceš a on pokud ne, tak ho nutit nebudeš, ale je ti to líto, ale nechceš ho tahat za nohu a nechat se zbouchnout od něj a tak vztah končíš! řekla bych, že si uvědomí, že pokud má tak fajn ženskou, tak nemůže být nic hrozného mít ještě její malou část jednou

přesně tak. Ono by to hodně bolelo, ale já chci jednou mít komu předat to svoje, chci prostě děti a muselo by to přebolet...

Zanet96 - naprostý souhlas, takhle to cítím i já

Srovnej si priority, poud chceš mít opravdu děti, tak bych na nic nečekala, i když by to bolelo. Bohužel, jak už bylo řečeno s přibývajícím věkem začínají být chlapy, kteří za něco stojí přebraní.

zní to tak, ale je to realita

a možná i dvě....

To jo,bylo by to moc těžké,ale hold si to musí člověk sám v sobě úpřímně srovnat a nenalhávat si,že bez něj nemohu žít...můžu.
Já to mám teda tak,že bez chlapa se v životě obejdu,ale bez dítěte ne a nebo jen s šílenou bolestí a budu se trápit.

Maiden
že by
si říkám když držím toho malýho bratrance dítě nechci..někam bych ho dala na tak 2roky a pak siho vyzvedla..ale v 27...čert ví
Aime
taky jsem si všimla. teta loví na internetu a většinou najde

...nedá mi napsat k tomu svůj příběh...do 39 jsem čekala, tedy více jsem se upínala k naději,že se už na dítě necítí(má dvě dnes už dospělé děti z prvního manželství)...jsme spolu od mých 29.A co dnes..děs,přemýšlím o tom být svobodnou matkou,půjde-li to atd.Samozřejmě rozchod..který nejde tak snadno.Stále u mě bydlí.
Takže poděkovat za upřímnost...a jak to bude,to se nedá říci.Tedy u Tebe.Ale odejít ze vztahu.Raději dříve než pozdě.Ve svém věku máš naději na muže bezdětného,mladého a svobodného).

já jsem první dítko měla v 25, protože jsem se vdala, v práci to stálo zaprd, tak jsme si řekli, že je ten správný čas. Bylo to čistě pragmatické rozhodnutí. No a když jsme přemýšleli o druhém, to byly tak silné pocity, prostě mateřství a mateřskou lásku už jsem měla v sobě, chtěla jsem dalšího sviště a manžel mi řekl, že nechce další dítě. Klučík byl už 3letý, samostatný, já jsem chtěla začít studovat VŠ. Jeho ne, mě tak rozhodilo, že jsem mu narovinu řekla, že pokud další dítě nechce, že se rozvedeme. Duši a srdce jsem měla rozsápané jeho odmítnutím. No co ti budu povídat, jsem spolu, druhého sviště jsme si pořídili záhy, manžel vyšuměl a já byla a jsem přešťastná.

Marisol
neboj se života svobodné matky, pokud máš někoho kdo ti s tím pomůže, třeba rodiče. moje teta otěhotněla více méně omylem, prostě stalo se, dítě dřív nechtěla, ale pak se na něj těšila. chlap byl ale lump, okradl jí a utekl.
je jí 34let, ona kvůli němu prodala svůj byt, takže má ***, bydlí u rodičů ale oni jí s mimi pomáhají jak mohou. dá se to zvládnout. díky mimi vidíš věci sice částečně růžově, ale věřím, že se dá najít i alternativa jak to zvládnout.
našla si dokonce přítele a uvidí se časem. sebimu je zatím měsíc)