Chci dát dítě k adopci - jak postupovat?

Mě se sice taky nelíbí dámičky, které strkají dítě věčně k prarodičům nebo chůvám, ale určitě to dítě mají rády. Takže bych to nehrotila tak, že je lepší to dítě dát k adopci (jak říkáš ty). Prostě k tomu mají jiný postoj. Je to jejich věc. Někdo kritizuje zakladatelku, že chce dát dítě k adopci, ty zase kritizuješ ty, které chodí na kafíčka a strkají dítě prarodičům.

Reaguji na chocolattecoffee: Čoki, kromě toho, že zakladatelka nenapsala, že je jí to "u pr****" jak říkáš, ale napsala, že s ní ŘEČI TOHOTO TYPU NIC NEDĚLAJÍ (když tu někdo popisoval jaký je to úúúžasný pocit dostat dítě na prsa po porodu), není to tudíž žádná hyena, ale holka s nulovým mateřským citem, proto nechápu, proč se někomu tady příčí to, že se chce k věci postavit zodpovědně. Když budu konkrétní - ani tvůj postoj k dítěti se mi nezdá úplně nejlepší - jak prezentuješ svůj život na svém blogu, pořád v nákupních centrech, pořád na kávičkách, u kadeřnice, kdesi v lesi, nikde žádný rodinný život, to by musel mít den minimálně 50 hodin aby se ti to tam "vlezlo". Proto si myslím, že tvé negativní názory na adopci nejsou na místě ... Omlouvám se že jsem OT, ale nechápu, proč se tu vyjadřují holky, co nemají samy zameteno ...

"Strkají dítě k prarodičům, ale určitě ho mají rády" - asi jen tehdy, kdy jim na něj zbyde čas. Když si pořídím dítě tak mu minimálně nějakou dobu podřídím svůj čas.

To, jak to napsala mi stačilo. Dala k tomu i smajlíka, dala jasně najevo, že jí je to jedno. Mohla si to odpustit.

Já jí rozumím (v tomhle). Sama jsem s tím měla problém, neměla jsem ten cit. Málem jsem zešílela, ptž jsem si říkala, že nemám ráda svoje dítě nebo co. Zároveň jsem ale šílela, že mi ho nedali (nemohli dát). Jenom jsem se na něj mohla dívat. Každopádně to byla psychóza, pak jsem se srovnala. Uvědomila jsem si, že když nešílím kvůli mimču, neznamená to, že ho nemiluju.

Můžeš mi věřit, že to je jen dojem všech. Absolutně to tak není. Jezdím s malým na chatu, chodíme do lesa, chodíme se koupat, všechno. Doma vařím, na chatě pleju záhony. Raději než v kavárně vysedávám na kafi u mého táty i s malým. Malej si tam hraje s kočkou, plazí se po mém tátovi a tak se mi to líbí nejvíc. Ale to nechci na blogu prezentovat. Nerada zveřejňuju svou rodinu (otec, sestra, dítě, partner, rodina, život s rodinou atd). Proto je mi jasný, že si každý myslí, že neřeším nic jiného než nákupy, ale není to tak. Bohužel ten dojem můj blog ale vytváří, protože tam o rodině a jiných zájmech nepíšu nic.

Ty sis asi nečetla moje příspěvky v této diskuzi. Já jsem zakladatelce hned od začátku vyjádřila podporu a snažila jsem se jí poradit, co se týče adopce, babyboxu a vše okolo.

Tak třeba já ho s sebou beru i do autoškoly (jezdím opatrně a dobře). Malej je se mnou opravdu pořád. Nikdy nespal beze mě. Pouze když jsem jela mimo ČR. Jinak ho nikdy nikam takhle na noc (víkendy atd) nedávám a ani dávat nebudu, s tím už se i rodina smířila. Malého jsem vlastně jenom jednou půjčila na několik hodin rodičům od partnera a když si ho chtěli nechat přes noc, tak jsem udělala otřesnou scénu. Kdyby tě ještě něco "zajímalo", tak pověz. Plně ale chápu tvoje dojmy, co už. To vytvořil můj blog.

Reaguji na Ciiicaaa: A neber to jako obhajování. Jenom jsem se vyjádřila, když už o tom mluvíš

To jsem ráda, že se "chápeme". Ano, je to dojem z tvého blogu, tudíž je asi celý vymyšlený, protože jak jsem psala v minulém příspěvku - den by musel mít alespoň 50 hodin aby se ti do programu prezentovaného na blogu vlezly ještě záhonky na chatě. Jsem "ráda", že jsi můj příspěvek vzala jinak než jindy, kdy bys spustila lavinu nadávek, tuším asi že nejsem jediná, která tvůj život takto vnímá ... Jsme ovšem absolutně OT.

To je, ale trochu přehnaný. Skáčeš od matky, který je všechno jedno k úzkostlivý matce. Je v pořádku jak se o něj takhle staráš, dítě se má dobře ale zase nic se nemá přehánět. Jednou se třeba stane až bude větší, že bude chtít přespat u babičky nebo u kamaráda a byla by škoda mu v tom bránit. Sama mam nejlepší vzpomínky z dětství když jsem trávila prázdniny u babičky nebo přespala u kamarádky.

Je mi líto, když otěhotní žena, která nechce mít dítě, je to pro mě nepochopitelné, ale jsem ráda, když se pak taková žena rozhodne dítě "nezabít" a raději ho zdravé donosit a dát k adopci. Úplně mám slzy v očích, když se někdo vzdává dítěte, ale je to každého věc.

Nevím, jak to chodí, ale to ti předpokládám sdělí na sociálce, nebo tak někde. Miminka jdou k adopci do 3 týdnů, což je super. Určitě ti ho nedají do náruče a možná, kdybych dávala dítě k adopci, žádala bych plánovaný císařský řez. Nemuselo by v tom být tolik emocí, jako u klasického porodu, kde si příchod dítěte žena vytrpí a pak se spustí lavina hormonů.

Na blogu nemám furt kafíčka. Mám tam tak jednou do týdne post o tom, že jsem někde na kafi atd. Ostatní dny na blogu jen publikuji něco, co mám už předem nachystaný, třeba nějaký fotky outfitu, nebo kosmetiku. Ale že bych denně fotila a někde lítala, to ne. Mám to nachystané dopředu.

Dneska mám asi dobrou náladu.

To ji ještě čeká.

Tohle se mi jeví jako super nápad, je pravda, že pokud ženská dítě dává k adopci, tak "požitek z porodu" je zbytečný.

to jo i když jestli jednou budu rodit chtěný dítě tak se klidně toho požitku taky vzdám.

fakt jo? tak to bych nedoporučila v žádném případě!

Mladá žena porodit zvládne bez jizev a následků - jak by např. vysvětlovala za 10 let manželovi že nemůže rodit přirozeně a jizvu v podbřišku? Ne, rozhodne ne, absolutně zbytečná komplikace pro budoucí život!

Reaguji na redmary: z mé zkušenosti je příšerný porod stejná fáma jako byla příserná vojna chlapů

Mnohem horší jsou návštěvy u zubařů, propichování uší při zánětu....a dál nevím, ještě mi nic vážného nebylo

Tak to mi přijde jako velká škoda a ochuzuješ babičku s dědou, ale i prcka..
Moji synovci u nás ( ještě když jsem bydlela s rodičema) byli hodně často a máme všichni super vzpomínky a teď když mám vlastní byt a žiji v jiném městě a synovci sem jedou na diskotéku, tak rádi u tety přespí Ten vztah je jiný a já jsem za to bráchovi vděčná..
Nikdy svoje dítě o tohle neochudím..

On by tam ale myslím ani neusnul. On je zvyklej na svou postel. Jezdíme k nim ale často, i domů, i na chatu atd. Rodinn. obědy jsou u nás nutnost.