Bydlení s přítelem a rodiči

My se hlavně hádáme kvůli těm mým kamarádkám. Mě prostě přijde normální si jednou za čas (opravdu to není často) s kamoškama vyjít ven a přespat u nich. Bohužel bydlím na vesnici, nebydlím ve městě, kam se chodíme bavit, takže to nejde se vrátit během noci ještě domů. Přítel taky chodí s kamarádama a to jí nevadí, že já zůstávám sama doma bez něj. Jemu to nijak nevadí, že chodím, bere to že je to normální, ale ona v tom pořád vidí nějaký problém. Zítra jsem právě pozvaná ke kamarádce na její narozeniny, tak už se strachuju, jak to jen mamce řeknu, že chci jít večer ven. Přijdu si jak 14tiletá, která se musí rodičů ptát jestli může jít večer na zábavu a ne jak 21letá, svéprávná, dospělá holka.

Reaguji na kobitka: Přesně to si říkáme taky s přítelem a se sestrou (ta to taky dost řeší, protože ona to má stejně jako já, jen má výhodu, že už má svůj byt, tak to není zas až tak hrozný), že by si měla najít buď někoho s kým se snese (ale to nevidíme moc nadějně) nebo prostě nějakou činnost. Do práce nechodí, takže je pořád zavřená doma a stará se o její milovanou zahradu nebo pořád uklízí barák. Taťka jezdí na pracovní cesty a zve ji, ať jede s ním, ale ona nechce, takže to není tak, že by ani neměla možnost vystrčit nos z baráku.

no asi jsi na mámě taky citově závislá ale co až budete mít děti a bude ti kecat do výchovy,to tě bude štvát ještě víc..já bych odešla,mamka nemamka,je dospělá a ty taky.ve vlastním vám bude líp a ty výlety by mě asi taky štvaly.nejradši mám výlety když jedem s přítelem sami.

Adelanie, zeptám se jinak - trávíte s mamkou nějak čas nebo je to tak, že byste na ni kašlali, kdyby si sama "neřekla"? Také bydlíme u mých rodičů, máme samostatné patro (společná je chodba, jinak to jsou dva byty), platíme "nájem" a i v našem případě je mamka pořád doma - chodíme si s ní zahrát karty a prostě pokecat, když to "flákáme", tak vidíme, že ji to mrzí a sama je povídavější. Navrhněte jí, že se odpoledne stavíte, vezměte nějakou hru a hodinku dvě s ní buďte. (A u toho povídání může přítel rozehrát hereckou etudu na téma "já bych chtěl být někdy sám doma") Jinak ke kamarádce jdi a mamce oznam, že u ní přespíš a přítel to ví a nevadí mu to - klidně může stát vedle tebe, když jí to budete říkat. Jsi dospělá a neděláš nic špatného.

Mimochodem výlety - proč jí nechcete říct, že byste jeli sami? Když s vámi jela tolikrát, tak už na to máte tuplem nárok. "V sobotu pojedeme s Pavlem na tamten hrad a chce mě pak pozvat na romantický oběd v hradní restauraci, už se na to moc těším!" - kdyby něco namítala, pěkně vysvětlíš, že to opravdu máte v plánu strávit sami.
A kdyby to selhalo, kupte jí štěně, ať není pořád sama, ideální je nějaká milá menší rasa.

Mně by zajímalo, jestli tě mamka živí... rodiče mi vždycky říkali: "Dokud tě živíme a bydlíš tady, budeš respektovat naše pravidla." (hlavně v pubertě teda) Tak si myslím, jestli to tak taky nebere. Přijde mi, že přítele bere spíš jako dlouhodobější návštěvu, a proto jí je nepříjemný, když je tam sám. Jinak samozřejmě souhlasím, že je na tebe citově moc upnutá. Co jí koupit pejska? Naši zvládli můj a bráchy odchod hlavně díky pejskovi, kterýho rozmazlujou

Reaguji na Red_fire: A kdyby to selhalo, kupte jí štěně, ať není pořád sama, ideální je nějaká milá menší rasa.

Souhlasím, jen jí to oznam, žádné žádosti o dovolení, jsi dospělá. Co se týká tvé mámy tak je to evidentně typ, který svůj život žije přes své děti. Nevím kolik jí je, ale pochybuji, že nějaká rozmluva pomůže. Pomohla by nějaká životní náplň, ale ona ji asi ani nechce hledat, protože jinak vzhledem k tomu, že má už dospělé děti a nechodí do práce, tak už by nějakou měla. Na tvém místě bych se odstěhovala.

skvělý návrh

Dobrý postřeh.
Zkus si na to odpovědět. Co třeba naplánovat nějaký určitý den v týdnu, kdy se budete věnovat mamce? Nebo co třeba jen Ty a mamka? Fungujete jako kamarádky? Že bys jí jednou v týdnu vytáhla třeba na cvičení, nákupy, kavárnu, bazén apod., tam si můžete i v klidu popovídat a zjistit, jak vlastně mamka žije, jaké jsou její představy a sny a pobavit se o těch Tvých. Nešla bych na to zhurta, prostě takhle pomalu a lehce. To s tím přítelem a hereckou etudou je moc dobrý nápad. Možná je tu i otázka, jak to máte s placením toho bydlení u rodičů?

Travíme s ní myslím dostatek času. Když je přítel v práci, tak jedu na výlet i sama s mamkou a mou malou neteří, jezdíváme se koupat do thermálů, na koupaliště, do kina chodíme, jezdíváme se sestrou a mamkou na nákupy každý týden, na začátku prázdnin jsme byli celá rodina v Chorvatsku atd., opravdu nemám pocit, že bysme se jí dostatečně nevěnovali.

Pejska jorkšíra má a je to jak její děcko, navýsost ho rozmazluje. Já studuju, takže mě rodiče zatím živí, ale nikdy jsem od nich neslyšela to, že ať už si najdu urychleně práci, že už mě živit nebudou. V tohle se na ně můžu spolehnout, že dokud budu já chtít a oni budou schopni, tak mi vždycky budou nějak finančně nápomocni. Všechno co máme je ale díky taťkovi, ten nám všem zajišťuje docela nadstardantní život. Nechci ale, aby to vyznělo, že toho, že mě živí využívám. Od příštího roku už si budu hledat 100% práci a budu se chtít už opravdu pomaličku chtít stavět na vlastní nohy. Jestli mi to ale mamka samozřejmě dovolí, protože když jsem jí o tom řekla, tak na to reagovala tak, že proč chci pracovat, že nemusím, tak ať nepracuju. Takže ona vlastně ani nechce abych se už prostě nějak osamostatnila.

No tak tady vidím opravdu problém ve tvé mámě - a to především - zdá se mi, že není příliš psychicky srovnaná sama se sebou ani se svým okolím - podezřívá bez důvodu, ta potřeba neustálé kontroly, silná fixace, nemá přátele, sama se izoluje, nevěří lidem..
Obdivuju tvého tátu, že jí dává možnosti - musí ji mít rád, ale každý má svou mez a aby s ním na služebky nezačala později jezdit nějaká normální vyrovnaná paní (zvlášť když píšeš, že doma se hádají), ale to je trochu mimo OT.
Podle mě by odstěhování pomohlo - a to minimálně 50km daleko, aby jsi sice nebyla daleko, ale ani moc blízko. Nějaké omlouvání, proto, že mámě nechceš ublížit, nepomůže, škodíš si sama sobě (případně vztahu - být tvým klukem, asi mi to leze na palici a rozhodně bych řekla dost - nevím, který chlap by chtěl mít ,,tchýni" pořád za zadkem).
Já taky špatně snáším změny - ale život celý je jedna velká změna a ty se musíš přizpůsobit a překousnout to.
Moje rada, zkusit se odstěhovat, mamince to oznámit a nedat jí možnost dělat scény nebo vydírat.
Klidně ji sem tam vzít na výlet, ale ne pořád - a jestli se bojíš, toho, že se urazí, naštve, a raději budeš zticha, tak nic nevyřešíš - je dospělá a podle mě potřebuje odbornou pomoc.

syndrom zelené vdovy - manželka ve zlaté kleci, ale sama, manžel furt pryč, ona je znuděná, tak začne buď štvát okolí, nebo vyvádět s opravářem. Asi tak.

taky myslím, že u nás pes dost pomohl - my ho pořizovali jako štěně rok před mým odchodem z domu - tedy jako společně rodinného a dneska, když s máti volám, tak se nejdřív dozvím, co Tess

Reaguji na Emma_Belle: Souhlasím, že psycholog by ji mohl pomoct, my ji ale k němu opravdu nemáme šanci dostat. Nešla by tam prostě :/
Dál ji myslím i škodí to, že pořád do sebe cpe nějaký nesmyslný prášky. V lékárně je jak doma, ibalginy jí jak bonbony, neusne bez kinedrylu, pořád do sebe cpe nějaký "povzbuzující" prášky a podobný svinstva. Vždyť tohle taky přece není normální.

Jak psaly holky, taky bych se jí neptala, jestli někam můžeš jít.. Já se rodičů ptala do určitého věku, pak už jen oznamovala. Co se týká Tvé mamky, tak plně se můžu podepsat pod příspěvek Reaguji na Red_fire:

Nezlob se na mě, ale to myslíš ze srandy..? Že nevíš, jestli Ti mamka dovolí pracovat..?
Možná by ses trochu měla přestat mamky ptát případně řídit vším, co Ti řekne.. Ono jak se říká, rodiče se mají poslouchat, ale řekla bych že "odsaď podsaď" a úměrně svému věku. Neříkám, ať si doma děláš nepříjemnosti, ale dle tohoto příspěvku mám trochu pocit, že Ti mamka řídí život a protože si nedokážeš sama říct, "pracovat budu", tak možná ani nepřestane....