Bydlení s přítelem a rodiči

Pokud tomu neutneš, časem se s mamkou stejně budete hádat jen víc a víc, i když budeš mít pocit že vlastně děláš dobře, že ji nenecháváš samotnou, promluv si s ní .. takhle nikdy nebudete mít svůj vlastní život .. už nejsi dítě .. je čas jít dál .. hodně štěstí

Děkuju za reakce... takže taky si myslíte, že ve 21 letech bych se už mohla od mamky trošku odpoutat a začít svůj život? Kdyby se mamka chovala trošku normálněji, tak bych s ní tady ještě ten rok, dva byla ochotná zůstat, ale mě to už docela štve, jak si myslí, že nás s přítelem má dokonale přečtený, že o nás všechno ví, že se ke mně furt chová jak k dítěti, že rozhoduje, jestli se můžu jít večer s kamoškama bavit nebo nemůžu, že v mém pokoji nemůžu nic osobního nechat, protože si to hned prohlíží a ptá se, proč to mám a že prostě je taková jaká je. Opravdu už na to nemám nervy...

Reaguji na Adelaine: Ale u tebe je to to samé, jak píše Pepis - ty se k ní jako to dítě chováš. Musíš začít u sebe, ji nezměníš. Rozhodovat za sebe sama, bez jejích rad a kontroly.
A až budeš cítit, že jsi samostatnější, automaticky si pro tu radu přijdeš a ona z toho bude mít opravdovou radost, protože uvidí, že její názor je pro její dospělou dceru důležitý...