Anorektičky s léčbou doma: Jaký byl Váš jídelníček?

Reaguji na michaella: Všechno jde, jen se musí chtít. Až se jednou opravdu pevně rozhodneš, půjde se z anorexie dostat (aspoň po fyzické stránce) i doma, podle mě je nemocnice dobrá hlavně v moment, kdy se dostaneš na kapačky a potřebuješ nakopnout. Ale zbytek je na nás a naší vůli...
Mně moc pomohly holky, které byly z anorexie venku, a pak mí nejbližší. Měla jsem 45kg na 175cm, takže BMI 14,69 a po zkolabování jsem se tak hrozně bála o zdraví, že jsem svou postavu chtěla začít řešit. Nejhorší mi přišlo nemít děti, obrala bych se o jednu z nejhezčích podstat lidského života.
Někomu taky může pomoct sdružení, které se holkám s anorexií přímo věnuje. Osobně jsem ale natolik "hrdá", že bych se "styděla", že jsem do takové "hlouposti" spadla. Chtěla jsem zvládnout problém sama, když už jsem si ho sama způsobila.

Takže není nereálné se z problémů dostat. Víš přece, jak anorexie končí, tam nikdo z nás nechce... Musíš si to uspořádat v hlavě - nejprve je to dost těžké, ale pokračuje se o něco líp.

Přeji Ti spoustu, spoooustu síly!

Reaguji na Terr:
Já ti nevim ale žádný ústavy mně teda moc nelákají.. už mám těch doktorů po krk..máma mi řiká že ta váha je moc nízká a měla bych jít do nemocnice ale té já se bránim a chci to zvládnout doma..je pravda že je to nejnižší váha jakou mám..i před tím když jsem byla v nemocnici mně přijímaly s nějakými tuším 30 kg a zároven mám v sobě takovou touhu pořád hubnout dál..je to těžké a nevím jak dál ..zdali pokračovat v hubnutí nebo začít jíst ale vím že rozhodnutí začít jíst bude pro mně snad dobré ale hlava mi říká něco jiného

Reaguji na nik23:
Ok a můžu tě poprosit mohla bys mi napsat konkrétní jídelníček jak si začala jíst ty abych měla přibližně představu?

A co zkusit jíst alespoň trošku? ZDRAVĚ? Zkusit třeba alespoň snídat, k obědu malinko rýže se zeleninou, nebo kouskem kuřecího udělanýho bez tuku? Neni to tučný, jedí to i lidi, co chtějí zhubnout a aspoň nějaký živiny do sebe dostaneš Je to těžký no, i když chceš změnit to myšlení, tak ti to hlava nedovolí..znam to

Reaguji na Terr:
Víš jsem momentálně ráda že chci s tím něco dělat ale zároven se hrozně bojím uskutečnit to..ale 1. krok je to že už o tom alspon tady píšu

Ty jo neblázni. Já vím, že se to lehce říká, když člověk není v tvé situaci, ale co bys ještě chtěla hubnout? Chápu, že hlavě je někdy těžké poručit, sama to znám akorát v jiných věcech. Ráda bych ti poradila, ale v takové situaci jsem bohudík nikdy nebyla, takže vážně nevím..Každopádně držím palce, ať se z toho dostaneš!!

Reaguji na michaella: Určitě. Ale nebyla to žádná věda... Ráno jsem posnídala activii s celozrnným rohlíkem, později jsem se snažila přidat ještě druhý jogurt, abych ráno nastartovala a mohla fungovat první část dne. Snídaně byly vždy nejvíc v pohodě, nedělaly mi problém. K první svačině jsem si dělala rýži s tím, na co jsem měla právě chuť - jednou se zeleninou, jindy třeba s banánem nebo mandarinkami, broskvemi a jedla jsem ji postupně vlastně celé dopoledne. Nebylo možné to do sebe nacpat zároveň. K obědu jsem se snažila jíst klasické teplé jídlo - zase - někdy to šlo líp, jindy hůř, ale musíš se pořád snažit a určitě aspoň trošičku sníst. K odpolední svačince jsem jedla např. rajče se šunkou. A večer jsem se snažila sníst maximum zeleniny, docela fajn mi přišla červená řepa, brokolice nebo obložený talíř s více druhy zeleniny v kombinaci s knäckebroty.

Asi žádný zázrak, výživová hodnota určitě nebyla ideální, ale v první řadě jsem se potřebovala zpátky naučit jíst. A jak se organismus srovnával, přidávala jsem další jídla podle chuti.

Reaguji na nik23:
Děkuju, jsem určitě ráda za každou radu a pomoc

Reaguji na michaella: Chápu, a jak jsem už psala, můžeš se kdykoliv ozvat.

Ahoj, já osobně netrpěla vysloveně MA, ale měla jsem jen krůček k tomu do toho spadnout, naštěstí mě moje mamka otevřela oči, bylo to těžké, ale po dvou letech od svého drastického dietování a přehnaného cvičení jsem se nakonec i naučila mít ráda své tělo a to je pro mě největší úspěch.
Ta váha co tu píšeš je šílená, já pří výšce 172 cm vážila 52 kg a už to bylo na mě málo, hlavně proto, že jsem šíleně moc cvičila a nezbylo na mě ani gram tuku. Přestaly mi chodit měsíčky, zničila jsem si vlasy, zničila jsem si psychiku i zdraví, jenže to vše mi dochází až teď s odstupem několika let, jak moc jsem svému tělu ublížila.
Teď vážím 61, jsem šťastná a přítel mě má za co chytit No vím, že ti nemohu něják pomoct, takže přeju, abys tu sílu začít bojovat proti své nemoci v sobě našla dřív, něž bude pozdě.

Děláš si srandu? A to ještě dýcháš.? Toto je více než drsné...nechápu proč se někde neléčíš a doktorce se to zdá normální? Proboha co je to za doktorku!

Při velké podvýživě doporučuji pití nutridrinků - např. fortimel, fresubin (jako doplněk, ne náhrada normální stravy!), ale každopádně odborný dohled.

Skvělé rady jsou zde, včetně příkladů jídelníčků a příběhů děvčat, která si tímto prošla.
Holky držím vám palce !

jedla jsem 6x denně př:
Tohle všechno co popisuješ bych nesnědla ani já a to mám normální váhu a nikdy jsem netrpěla podvýživou, vždyt to je jídelníček tak na dva dny...

Reaguji na sluníčko010:
Měla jsem dvě možnosti..sníst to a nepozvracet se nebo mít zavedenou sondu do žaludku..Jak by ses rozhodla ty?