Alkohol a my ženy

Dobrý večer, dnes jsem doprovázela manžela k psychiatrovi, kvůli alkoholu. Vím, že tady se řeší spíše problémy žen, ale celý večer surfuji po i-netu a hledám, co by pomohlo, články ohledně léků, atd. Můžete mi prosím poradit... Paní doktorka navrhla manželovi ambulantní léčbu s tím, že nejdříve musí na interní vyšetření, jestli je v pořádku pro užívaní antabusu. A pokud bude vše OK, bude chodit 2x týdně k ní na antabus. Ne, že bych ho chtěla nějak trápit, ale není 2 x týdně málo? Co mezitím, to by kldině mohl pít? I když tedy zatím se snaží... Můžete mi prosím napsat, jak dlouho trvají účinky jedné "dávky" antabusu? A máte někdo zkušenosti s lékem Tiapridal? Dnes mu to paní doktorka napsala, ale moc jsem nepochopila k čemu. Moc moc moc Vám děkuji za odpověď

S Antabusem zkušenost nemám, ale předpokládám, že má delší dobu trvání účinku, a stačí ho brát takto.

Tiapridal se dává na zvládání abstinenčních příznaků. Je to silné neuroleptikum, na které se taky nesmí pít. Má ale dost vedlejších účinků, zvláště při dlouhodobém braní, proto by ho měl brát jen dočasně, než zvládne začátek.
Držím pěsti.

Ahoj, četla jsem si jen pár příspěvků, ale i tak si říkám, jestli taky nedopadnu nějak špatně. Děda z mamčiné strany je alkoholik a i děda z otcové strany byl alkoholik. Co jsem si tak četla, hodně z vás se opila jen jednou, někdy v mládí. Já se poprvé opila v šesté třídě, a to ještě přímo ve škole (po odpoledním kroužku, spolužák dotáhl víno). Střední proběhla vpoho, měla jsem zažitej ****** ze základky, takže jsem sekala dobrotu. Na výšce na kolejích to je samá akce, samá chlastačka. Ale v té době jsem toho vydržela dost, takže jsem nikdy nebyla nějak brutálně napitá. Jak jsem začla pracovat, tak jsem toho snesla už míň a stalo se mi hodněkrát, že jsem byla fakt nechutně opilá. Neuměla jsem si říct dost, když přijde čišník, tak už si v tom stavu nedokázala říct o nealko,ale jen o další pivo nebo víno. Kolikrát se mi stalo, že jsem přišla i do práce opilá z předešlého dne. No hrozný. Přítelovi se to nelíbilo, tak jsem se kvůli němu začla ovládat. Takže naposledy jsem tak na mol byla asi před rokem a půl. Za to jsem se nějak rozjela doma. Mám ráda dobré víno, v poslední době ale piju hlavně pivo. Neopiju se doma to ne, ale skoro každý den na to mám chuť. Pivo si otevřu k žehlení, k vaření, k pečení, dokonce i k uklízení. Přítel už doma utrousil pár poznámek. Doteď mi to přišlo vpoho, ale když si teď čtu o těch genech, tak bych se asi nad sebou měla zamyslet. Moje mamka kvůli jejímu otci alkohol moc nemusí a otec je na tom stejně. Tak snad si to nevyberu já.
Jinak držím palce všem, co mají problémy s alkoholem a bojují s tím.

lendis
úplně stačí 2x týdně, on totiž antabus zůstavá v těle nějakou dobu, neodbourá se během jednoho dne, takže i kdyby třeba antabus přestal brát, tak mu v těle zůstane min. týden možná 10 dní a účinky pokud by se napil by pocítil hned.
Po čase bude možná chodit na antabus jednou týdně, až ho tělo bude mít "dostatečnou zásobu". Měl by ho snášet, určitě je to dobrý "strašák" protože pokud se na antabus napije, tak bude mít velké zdravotní potíže. Neboj se, že by zkolaboval, ale účinky jsou takové že hrozně zrudne, naskáčou mu červené fleky po celém těle - představ si ty fleky opravdu rudé a hodně velké, na obličeji, rukou, nohou, na břiše, hodně svědí prostě jsou to nepříjemné příznaky. Jo a začne se mu špatně dýchat.
Ale neboj se, není to na ohrožení zdraví, prostě je to proto, aby měl STRACH.

Ahoj,
tak dlouho přemýšlím jestli sem napsat nebo ne..moc se mi teda nechtělo ale nakonec taky přispěju..
Co si myslíte o pití mladých?ty jsou přece opilí každý vikend..Je to taky alkoholismus?
Ptám se proto, že mám pocit, že mi to také přerůstá přes hlavu..Je mi 22, poslední rok se mi zdá že piju docela dost (okna byla na "víkendovém pořádku, stalo se mi, že jsem ani nebyla schopná dojít domů,přítel mě musel táhnout, fuj ) Pak jsem si uvědomila, že tohle asi není dobrý,protože jsem si každý pátek večer od určité doby nepamatovala.(nemám ráda holčičí pití a mám rada vodku a dokázala jsem ji vypít víc než ledajakej chlap ).a snažila jsem pití omezit, což se tak na půl povedlo..Ale bohužel spíš jenom omezit, pořád se ráda napiju, akorát už vím, kde mám míru (předtím jsem prostě razila pravidlo, když už-tak pořádně). Ale problém je, že když mám blbou náladu, nebo mě prostě něco trápí, tak mám takovej..nevím jak to popsat prostě divnej pocit..Přežívám s ním třeba celej den a večer si řeknu,že si dám panáka a bude to pryč..A opravdu s prvním lokem ta tíha jakoby zmizí ..ale místo ní nastoupí ta chuť ..pít dál a dál...

A co teď? Můj táta měl docela velké problémy s alkoholem a vím jak je to hnusný když rodiče pijou, nechci takhle taky dopadnout ( jestli to mám v genech,nevím, jsem adpotovaná..)

Kotatkosarinka
Hmm, to vidím jako docela p.r.ů.s.e.r.
Hlavně ta věta o tom, že se uchyluješ k láhvi kvůli zahnání úzkosti.
A po prvním loku ta chuť pít dál...jj, to znám, taky jsem tak začínala.

Jsi mladá, ale ve třiceti už můžeš být v pěkném srabu.
Nevím co Ti poradit, protože si dokážu představit, že v této fázi to pro Tebe budou stále jen slova. Někdy si tím člověk prostě potřebuje projít. Nepřeji Ti to. Fakt ne.

Genetika je mocná, ale ne rozhodující. Mám alkoholické geny z obou stran. Přesto já jsem pití podlehla a vlasní sestra nikoliv.

No asi jsem ani jinou odpověd, než že to je p.r.u.s.e.r nečekala...

Myslím,že to tělo už ten alkohol prostě nějak potřebuje..Jinak by ta úzkost šla zahnat třeba jídlem,nebo něčím jiným...Achjo )): A ten pocit je fakt ošklivej no..jako by mi někdo seděl na rameni a říkal "když se napiješ tak už bude všechno dobrý!Nic jinýho Tě toho stresu nezbaví, tak na co čekáš!!"

Asi prostě jediný řešení je s tím nadobro přestat...Akorát se bojím, že pak začnu ještě ve vetší míře...

Kotatkosarinka
... těžko říct, jestli je to v tomhle věku nebezpečný, nebo ne. Ale jestli máš týden, co týden okno, tak je to přinejmenším nehezký. Ono je sice fajn, když tě pánové obdivují jak seš dobrá, že toho tolik vypiješ a jak to s tebou nic nedělá, ale i když je to nespravedlivý, tak opilá holka je mnohem nechutnější než opilý kluk.
No, taky jsem si tím prošla, na vejšce jsem měla období, kdy jsem byla v lihu čtyři dny v týdnu (o víkendu jsem si většinou "odpočinula" doma a pak nanovo. Často jsme chodili z pařeb rovnou na přednášky, mladé tělo to zvládne, ale huntuje se pěkně. Co se týče psychiky, tak bez chlastu jsem si připadala nevtipná a taková poloviční a hledala si kamarády hlavně mezi těmi nejvyhlášenějšími pařiči.
Z toho ven mi pomohlo několik věcí:
za prvé jsem se dostala pryč z vlivu mých hospodských kamarádů, začala jsem hodně sportovat- to si pak tělo samo najede na takový zdravější režim, začala mi vadit hnusná pleť a špatná kondička (k tomu jsem začala kouřit) a ve škole mi hrozil vyhazov. Taky mě strašil pohled na starší ženský, které se opily v bandě chlapů a byly fakt nechutný- bála jsem se, že dopadnu stejně.
Jestli nepiješ sama, tak to asi není tak hrozný a hodně mladých lidí si tím asi musí projít. Když ti to už začíná samotné vadit, tak to možná bude signál, že je třeba něco změnit...zkus si třeba na začátek říct, že nebudeš pít tvrdý. Nebo prokládat každou skleničku alkoholu vodou.. Hlavně pamatuj, že to děláš předevšim pro sebe.

Chudobka
já už jsem právě přestala s tím "chlastáním do němoty "v partě, protože je to fakt hnusný,když je holka na mol...Taky si připadám na tohle lítání po diskotékách a návraty k ránu stará a už mě to nebaví..(krom toho s náma chodila slečna co se opila fakt hrozně brzo a koukat na ni , chodit s ní zvracet a brát ji další alkohol, nebyl zrovna nebylo zrovna pěkný..takže to mě taky odradilo..
ale...
místo toho ale alkoholem zaháním stres a piju doma (většinou víno,ale ne vždy..)..Snažím se držet, ale pak mě stejně převládne to, že s prvním lokem nastane uvolnění a všechny problémy budou fuč...Nestřískám se doma tak, že bych o sobě nevěděla ale to to stejně neomlouvá a pořád je to problém

Jinak jak si psala, že sis bez toho alkoholu připadala taková nevtipná a polovičná, tak to na mě taky sedělo..Prostě když jsem byla venku a nepila,tak jsem nemluvila,byla jsem taková puťka,spíš jsem pozorovala..ale když jo,tak s každým dalším lokem jsem mluvila čím dál víc a měla pocit že mě taky jednou někdo poslouchá a vníma...No,ale nakonec jsem zjistila, že to tak doopravdy není..ale to už je zas na jinou diskuzi o přátelsví..

já nepiji vůbec,když mi bylo tak 15 a 16 tak jsem chlastala víc jak starej chlap ale pak sjem si našla přítela který nepije a přestala jsem taky, takže už 5 let vůbec nepiju a přestalo mi to chutnat, víno a pivo nesnáším nejvíc...a jsem za to ráda..

Tak tohle si protiřečí a co mi přijde divné je dojít k autu.Je zvláštní řídit pod vlivem, ať už čehokoliv.A navíc mít 3 děti.To je taky vozíš opilá?Já piju a mám ráda ten stav, ale tohle mi přijde divné.Podle toho co tu píšeš, říkám ANO, JSI ALKOHOLIČKA.A nevěřím, že nemáš potíže.Jen je nevidíš a máš zvýšenou toleranci alkoholu.Myslíš, že je alkoholikům ráno blbě?NENÍ.Taky mi není blbě pokud piju často a když si udělám pauzu, je mi blbě i ze sedmičky vína.Nechci ti tu kecat do života, jen si myslím, že nám a hlavně sobě kecáš ty.A nezkoušej psát, že řídí manžel, když ty piješ.Opět by sis totiž protiřečila.Tak, ať to to dál vychází a hlavně, ať nikoho nezabiješ a nezmrzačíš v autě a je jedno, jestli pojede s tebou nebo v tom co do něj třeba napálíš.

Kotatkosarinka

Zajdi si včas k psychiatrovi pro podporu a radu. Určitě něco spolu vymyslíte.

Může Ti dát na úzkosti léky. Ale nesměla bys u toho pít. To je vlastně taky dobrý důvod, proč nepít-že bereš prášky.

Netuším, jestli jsi ve stadiu, kdy to ještě můžeš zvládnout jen omezit. Nevím.
Ale u sebe jsem od počátku cítila, že je to v Pr.deli. Cítila jsem to bažení. Děsilo mě to. Věděla jsem, kam to dojde. A tak se i stalo.

Moc bych Ti přála, abys byla rozumnější, než já, a nemusela do toho totálně spadnout, aby sis uvědomila, že takhle ne.

gazdinka
Tak to zkus vyměnit za pivo nealkoholické.

Ahojte,tak taky napíšu svůj příběh. Nejedná se sice o mě,ale o moji matku. Pije už několik let,před náma se to snaží tak nějak ukrývat,ale všichni v rodině to o ní vědí. Navíc tak před 6 lety měla kolaps,kdy viděla jak se říká " bílé myšky" byla úplně mimo,nevím co jí přestalo fungovat,asi játra,ležela v nemocnici a pak týden na psychiatrii,asi skrz ty halucinace. Potom tak půl roku nepila,to byla skvělá,jenže do toho zase spadla a teď si nedá říct. Nevíme co sní,když jí řeknu,že jestli si uvědomuje,že je alkoholička,tak řekne,že JO. Tak teda nechápu,proč s tím nic nedělá?? Čeká zase na kolaps?? Myslím,že k němu nemá daleko,vždyť to tělo to nemůže zvládnout,je pohublá,bílá,strhaná,no,hrůza...Jinak je to skvělá ženská a skvělá babička,až na ten chlast... ach jo... Asi to máme v genech,její táta byl alkoholik,její děda taky.
Pročítám si vaše příspěvky a gratuluji těm kdo se z toho dostal,protože když vidím jak to člověka ničí,tak je to opravdu hrůza...
Máte nějakou radu? Tady je asi každá rada drahá,protože jak vidím,dokud nebude chtít ona,tak s tím my nic nenaděláme...

krylovaja
Bohužel. Jen bych kopírovala Tvou poslední větu...

Co léčebna? Nedalo by se o tom s ní mluvit?