Alkohol a my ženy

Bez alkoholu to nešlo, protože jsem měla pocit, že mi život tak nějak protekl mezi prsty, Je to na delší vyprávění. Prostě jsem ve čtyřiceti zůstala s tím, že všechno pro co jsem žila se mi zhroutilo a už se mi nechtělo začínat nic dál začínat.
Ano s tímto přítelem, který je v porovnání s těmi dvěma předchozími konečně chlap, který toho už docela dost zažil sám ( ikdyž rozhodně ne po stránce alkoholové), mi svým přístupem dostal dost nahoru. Myslím psychicky. Materiálově jsem nikoho nepotřebovala a nepotřebuji. O to abych byla soběstačná a "všechno" měla jsem se postarala dohromady s bývalým manželem. To mi také přivedlo na psychické dno. On je naprostý optimista, který by pořád sportoval, někam jezdil - no a ve stavech, v kterých jsem bývala to bylo zcela nemožné. Bylo mi ho líto, že to se mnou na tom gauči vydrží a vaří mi čaje, protože si myslí (nebo to tvrdí), že na mně něco leze.
Jestli jsem to dostala pod kontrolu, nevím. Ukáže čas. Mně zatím stačí, že si třeba tu skleničku pivka nebo deci vína dovedu dát jen tak pro radost a neutápím v tom deprese, úzkosti, nepřepíjím opici. Že jsem zase našla chuť něco dělat, jako kdybych dostala injekci optimismu. Ale říkám - nevím, zda to není stav pomíjiví. Proto preventivně zajdu k mé oblíbené psychiatričce (asi po pěti letech) a nechám si poradit.

Když jsem si alkoholem "řešila" vyhrocení svých psychických problémů, bylo mi spolualkoholiky řečeno (i z odborné literatury jsem se dočetla), že nesmím brát návykové léky. Benzodiazepiny. Protože dojde ke zkřížené závislosti, a to je pak peklíčko.

Ale první co bylo, tak obvodní lékařka, (která mě chtěla zavřít do léčebny nejlépe hned z ordinace, jakmile jsem se jí přiznala k závislosti), tak tahle mi předepsala Neurol. Benzodiazepin.

Pak u psychiatra jsem krom antidepresiv (AD)-která nejsou návyková, ale mého problému mě nezbavila, dostala další BDZ (benzodiazepin), a to Rivotril.
A to byl prosím lékař zabývající se léčbou alkoholismu.

Musím říct, že Rivotril musím brát občas dodnes , ale výhradně když jdu do zaměstnání, které je pro mě psychicky náročné, a potřebuji tam být opravdu v klidu.
Zůstal mi (v normálním životě téměř neznatelaný) třes rukou. Rivotril na toto dobře zabírá.

K žádné zkřížené závislosti u mě nedošlo, jak mě strašili.
A BDZ beru nárazově, když nemusím, tak vůbec ne. nejsem z té chemie dvakrát nadšená.

Akiso,
a přítel tedy teď ví, co bylo příčinou Tvých "indispozic"? Co na to říkal?

Venuše
Konkrétně mi nikdy nic neřekl, čemuž se divím, protože tušení mít musel. Také jsem se s hrůzou obávala, kdy to na mně vybalí. Já se k to mu k tomu nikdy přímo nepřiznala, ale teď, když je snad všechno relativně v pohodě, narážkami přiznávám, že jsem pila víc než se mělo a i on naráží, že když nepopíjím, jsem úplně jiná. Ale, že bychom si to vyříkali přímo z očí do očí - to ne. Pokud se mi to nebude opakovat, jsem ráda, že jsme to takhle v "tichosti" přešli.

Alkohol je podle účinku na lidský organismus tvrdá droga.Kdo jednou začne,je chycen.

Já se snažím nepít, občas si dám tedy sklenku suchého vína nebo jedno pivko. Tvrdý už vůbec. Když se někdy napiju trošku víc,/nejsem opilá, mám jen náladu/ mám hned okno, strácím věci, jsem zmatená pak ještě další den, jakobych měla "rozházenou psychiku", to asi není úplně normální, manželovi když pije, nikdy nic není, hlavně umí přestat, já aopak, chci pak pít víc, další skleničku ap.Takže pracuji na svojí "abstitenci", bude to tak asi pro mě lepší.Dnes se dokážu radovat i bez alkoholu.I když je to někdy těžké, mám špatné sny, deprese a úzkostné myšlenky,snažím se proti tomu bojovat jinak:pohybem, sportem, koníčky, hudbou.

Amal2211
pokud jsou deprese, je možná lepší navštívit odborníka. Dokáže předepsat léky, které zvyšují tvorbu serotoninu v mozku a tím deprese léčí.
ale ted jsou takové úzkostné stavy docela běžné, je to tím, že ke konci zimy jsme už dlouho bez slunečního záření takže se prostě mozku nedostává těchto "vitamínů" - i když lékař by to napsal asi jinak. Prostě uvidíš, jak se začne příroda probouzet a svítit slunce a hřát tak bude hned všechno lepší.

Pokud jde o skutečnou depresi, mohou AD fakt aspoň v začátku pomoci. Ale nevyléčí. Pouze stabilizují.
Problém je, že člověk pak není schopen prožívat emoce jak ty kladné, tak ty záporné, a často se ocitne v takové izolaci, kdy sice nemá deprese, ale ani se nedokáže pořádně radovat.
Takže AD ano, aby bylo možno pracovat na odstranění deprese (dodá sílu zvednout se ze dna), ale samotnou depresi nevyřeší.

Na úzkostné stavy a deprese to chce pořádnou psychoterapii. Propracovaný systém, ne jen se "vykecat" u psychologa.

Přidávám se k Ewě. Spousta z nás si myslí, že alkohol je méně škodlivá droga. Nedejte na to. jak do toho někdo spadne na plné pecky tak je to jako být závislá na tvrdých drogách včetně abstinenčních příznaků.

holky tak jsem přelouskala celé vlákno, trvalo mi to několik hodin, ale dobře že se vlákno založilo, já nepiju vubec možná tak dve deci vína za celý rok, ale znám plno lidí co si myslí, že nemají problém, když si třikrát týdně daj skleničku nebo dvě....k televizi, k žehlení, k popovídání s manželem/jako by to nešlo bez alkoholu/ a pořád si myslí, že jim se nemůže stát, že začnou chlastat. To že je alkoho droga jako každá jiná vím, žila jsem pět let s klukem co každý den sypal z práce do hospody, po pěti letech jsem prchla, sliboval hory doly, ale pil dál. Bylo mi ho líto, ale pil dál, pokud vím tak po dalších deseti letech prošel lečebnou /ve 40ti letech/ a už nepije. Stálo ho to celkem tři vztahy, jinak to byl hodnej pracant,ale....Pak jsem 13 let žila s člověkem co ho občasné přiměřené pití dovedlo k marihuaně a to byla teprve závislost a peklo na zemi, zlatá doba kdy se jen občas ožíral.....takže ačkoli jsem sama nikdy nepila /protože jsem viděla jak hnusný bylo když pil muj otec/a jiné drogy nezkusila, skušenosti mám bohaté, s feťákem je to horší, ten prodá i co nemá aby měl na fet a když nemá co prodat je agresivní a přitom taky začínal jen tak zkusmo jednu cigaretku za čas a já jsem byla protivná, když jsem mu to vymlouvala. Po pravdě jsem nevěřila co droga s člověkem dokáže. Ten fetuje dál, už došel ke kokainu, takže jak se říká že od trávy nevzniká další zavislost je to pěkná blbost.
Tolerance k chlastu a marihuáně u nás je zarážející a je mi líto všech co si myslí, že dvě sklenky denně nic neznamenaj, stejně jako těch co si myslí, že pár jointů je vlastně frajeřina. Držim palce všem holkám co dokázaly tady na vlákně o lečbě a abstinenci napsat a přiznat se i sami sobě, protože nejhorší bylo, když jsem chtěla alkoholikovi nebo feťákovi pomoct a on mi tvrdil, že on nepije a nefetuje /dokud si to sám nepřizná není mu jak pomáhat/, že může kdykoli přestat....přitom se rozklepou když musí přestat na dva dny
Snad tyhle příběhy alespoň jedný holce tady pomůžou. Největší chudáci jsou děti/dokonce tu jedna holka psala, že si dá pár skleniček a ráno kojí a že to je OK
Rady Evy jsou k nezaplacení, protože takhle otevřeně jsem ještě "neviděla" nekoho radit,třeba jak dostat matku "moto" do léčebny, je to asi jediná šance jak nepřijít o děti...tu rodinu lituju moc moc. Zajímavý je fakt/i se o tom všude píše/ že ženy pijou hlavně doma nebo to tajně tahají v lahvičkách po kabelkách a pod.

Zdravím...Já si teda dávám vínko tak 1-2x týdně-večer o víkendu,je to takové uvolnění na konec týdne...ale v týdnu si na vínko ani nevzpomenu...nic jiného nepiju,maximálně v sezóně si dám burčák,nebo vyjímečně v hospůdce frisco..nemyslím si rozhodně , že bych měla s alkoholem problém...vždyť to by byla alkoholiky polovina národa,když počítám i děti...

Úplný souhlas

bagheta
alkoholismus začíná tam, kde si pití přibíráš jako berličku, která by ti měla "pomoci" řešit nějaký problém. Tam totiž začíná ta hranice, kdy je člověk na pokraji problému.
Na jihu Evropy se pije víno velmi často a nikdo to nebere jako alkoholismus, je to společenská záležitost, lidi si posedí pohromadě. To je v pořádku.
Jakmile si někdo začne dávat skleničku, protože nemůže usnout, skleničku proto, aby neměl trému, proto aby zapoměl na problémy - tak to je ten průšvih.

myslíš si, že jedině feťák ? I já byla agresivní, i já bych klidně ukradla peníze abych měla na chlast. Droga - jako droga.

Ono je těžké stanovit, kdy už začíná alkoholismus...ale:
Ano, v podstatě je alkoholiků ne polovina, ale určitě čtvrtina národa.
Z té čtvrtiny si to dejme tomu čtvrtina nějak uvědomuje. A z té osminy (1/4 z 1/4) s tím zase jen 1/4 něco chce dělat.
A jen málokomu se to nakonec podaří.