Alkohol a my ženy

venuše
těžko se to daří, protože napoprvé to málokomu vyjde, musíš začínat s léčbou podruhé, potřetí, počtvrté, s nadějí, že se to možná podaří....
Ani čtvrtina z té osminy s tím nechce něco dělat, těch lidí je opravdu velice málo.
dřív to bylo trošku jiné, lidem bylo možné uložit protialkoholní léčbu i od magistrátu, tehdy vlastně národního výboru.
byly 3 druhy léčby - nařízená soudem. nařízená národním výborem a dobrovolná.

Ale pořád platí, že kdo chce, tak se z toho dostat může.

Uvažuji, co je tím nejdůležitějším impulzem k léčbě.
Zdá se, že pro každého něco jiného.
Někdo potřebuje dorazit až na dno, aby se od něj odrazil. Jinému stačí začít se topit, aby pochopil, že takhle ne.
Ale vždy to má společného jmenovatele...a to skutečnost, že musí chtít on sám, hluboce a opravdově.

Ahoj. Jám se napiju docela ráda. Miluju červené víno. Skoro každý den si dám skleničku nebo dvě k obědu občas i tři. O víkednu se občas opiju. Dokážu vypít i třeba 2 lahve vína, za večer. Vždycky však dokážu dojít do auta nebo domů. Téměř nikdy mi není špatně a ráno vyskočím jak rybička. Manžel, který nepije vůbec, nechápe jak je to možné. Do dvou kalím a ráno v 7 vstanu a jdu udělat rodině snídani. Jsme spolu už 16 let a piju takle co jsme se poznali (kromě třech těhotenství, kdy jsem nepila vůbec a nijak mi to nechybělo).
Nemám s alkoholem žádné problémy (výpadky v práci, nutkání pít, zdravotní, v rodině, vokýnka, prostě nic)
Jsem Alkoholička?

Vidím to trochu jinak.
To co popisuje Anikaa, už není běžný způsob požívání alkoholu. Toto už je nadužívání.
Až okýnka a zdravotní problémy začnou, může být hodně pozdě.

Člověk (zvláště mladý) snese hodně. Dost dlouho se nechá organismus zneužívat, než se "ozve".

Nicméně spíše než hrozbu zdravotní, vidím tu společenskou.
Co děti, když Tě o víkendu vidí opilou, jaké to pro ně asi je?
Já jsem opilé rodiče zažila, a řeknu Ti, že to je podlomení základní důvěry, měla jsem z nich strach, ikdyž nebyli agresivní. Jako by mi je "něco vzalo", jako by to nebyli oni, ale někdo jiný, místo nich...
Přesto mi to nezabránilo v tom, že jsem sama po letech propadla alkoholu.
Hlavní je problém si uvědomit a pojmenovat. Přiznat si to, ano, už jsem za hranicí konzumenství, a pokud to nedokážu (nafurt) stáhnout na jednu skleničku denně, pak je čas k léčbě a celoživotní abstinenci.
Doporučuji, je to hezké, vidět svět nazahalený do oparu alkoholu.

Nějak si dost dobře nedokážu představit, že bych pila každý den. Doma mám jednu láhev Cinzana a Ginu a pro manžela 12-tiletého Walkera - už asi 2 roky a pořád napůl plné Jiný alkohol cíleně nekupuju, manžel má spotřebu tak 3 piva desítky za rok a to ještě jen při grilovačce Vína často dostáváme, naštěstí od znalců Je pravda, že když někam vyrazíme, tak piju většinou vinný střik, ale jen tak do nálady. Pak ještě dva až tři dny cítím, že tělo se s tím vypořádává, než jsem v pohodě. A navíc, když piju, tak kouřím jak stará indiánka a to je pak teprve hrůza Já už si svý asi odpila dříve na flámech Teď mně to vůbec neláká. Nedávno jsme si s manželem večer otevřeli 4 láhve vína - ty první tři nám nechutnali, tak jsme je vylili a až to poslední - btw růžové z Chorvatska se dalo pít.
Já budu raději rok abstinovat a pak si dám s manželem napůl jedno ledové víno - a že to je mrňavé, než abych do sebe lila cokoli.
Naštěstí mi alkohol vůbec nechybí a k životu ho nepotřebuju. Když máme doma party s dětmi, tak raději než sekt si dám rychlé špunty

Ahoj,tak se zase po pár měsících hlásím.Pořád piju.Už jsem to tehdá psala..Jen po večerech ale téměř každý den..Piju jen víno,ale dokážu vipít třeba dva litry vína a už mývám okýnka..K psychyatrovi jsem zatím nešla,protože mi dá antidepresiva a ty už jsem brala a nechci je.Jen jsem potom spala a to si nemůžu dovolit..A přibrala jsem tenkrát 16kg..Nechci už pít,ale mě bez toho nic nebaví,netěší.Jsem jak prázdná nádoba.Nepiju od rána,ale tak od pěti začnu popíjet.A nejdu spát dokud vše nevipiju..Zatím přes den funguju,ale jak dlouho to ješte vydržím??Je mi 26 a mám malýho syna a to je to nejhorší,kvůli tomu co dělám.R´ítím se do propasti,ale ven z toho to nejde.Jak řikám,bez alka jsem prázdná,bez života,ale s alkem to taky nejde dál......

Ahoj,tak se zase po pár měsících hlásím.Pořád piju.Už jsem to tehdá psala..Jen po večerech ale téměř každý den..Piju jen víno,ale dokážu vipít třeba dva litry vína a už mývám okýnka..K psychyatrovi jsem zatím nešla,protože mi dá antidepresiva a ty už jsem brala a nechci je.Jen jsem potom spala a to si nemůžu dovolit..A přibrala jsem tenkrát 16kg..Nechci už pít,ale mě bez toho nic nebaví,netěší.Jsem jak prázdná nádoba.Nepiju od rána,ale tak od pěti začnu popíjet.A nejdu spát dokud vše nevipiju..Zatím přes den funguju,ale jak dlouho to ješte vydržím??Je mi 26 a mám malýho syna a to je to nejhorší,kvůli tomu co dělám.R´ítím se do propasti,ale ven z toho to nejde.Jak řikám,bez alka jsem prázdná,bez života,ale s alkem to taky nejde dál......

Já jsem pila skoro každý den, nejdřív mužem láhev k večeři na půl, pak spíš jen já, řekla jsem si po tom co jsem si přečetla tuto debatu před nějakou dobou, že teda zkusím nepít abych viděla jak na tom jsem Nepiju na žal,ani z depky, piju víno, kvalitní, protože mi chutná. Je to tak, že vůbec nemám problém nepít, ale první dny jak jsem byla vyděšená z té debaty jsem si pořád říkala, je to v háji, víno mi chybí,ale byla to taková ta sugesce, že jsem neměla co dělat

nikdy jsem se neopila (jasně někdy v patnácti, ale za poslední dobu ne), pila jsem max lahev za večer, ale bylo to každý den....
jsem ráda, že jsem si to přehodnotila, víno si dám ted jen o víkendu, nemusím, ale pořád něco slavíme, tak si dám na chut pár sklenek ráda a když si měsíc nedám, nevadí.

Kanina, musíš se vzchopit a přestat. Víš že máš problém, a ještě dítě, tak to neoddaluj, zajdi někam.

Já i třeba to místo abych přemýšlela, že mi víno k dobré véče chutná, tak ze začátku přešla na dobré, super drahé džusy, ...ted piju skoro jen vod nebo bylinky.

To musí byť hrozné vypiť každý deň flašu vína, mne sa po 2 pohárikoch robí zle. Skôr zvládnem pivo 1 veľké, keď si dám viac 2-3, tak ma na druhý deň bolí celé ja, kĺby, hlava a hlavne mám celé trávenie úplne vyradené a ten čudný pocit od žalúdka... neznášam opitých ľudí, cítim k nim odpor (alkohol sme mali v rodine), lebo sú slabí, škodia sebe a najmä svojim najbližším, ja by som sa za opitú mamu hanbila (ako dieťa) a ten vzťah by určite nebol dobrý. Bohužiaľ vidím, že deti z rodín alkoholikov majú z 80% pozitívny vzťah k alkoholu a často dopadnú horšie ako rodičia, dobrý príklad nemajú od koho vidieť...

Evo 1960
Prosím napiš.Máš víc zkušeností než já a hlavně jsi to zvládla..Já vážně nevim co dál... Díky Ti moc........

Sice nejsem Eva 1960,
ale než přijde, dovolím si připsat svůj pohled, neboť jsem taky abstinující alkoholik.
Kanino, nemusíš brát AD, pokud nemáš žádné psychické problémy léky vyžadující.
K doktorovi bys měla zajít z toho důvodu, aby Tě ve Tvé abstinenci vedl, podporoval, radil, případně poslal na AA, apod.
Pakliže budeš opakovaně selhávat při ambulantní léčbě, nezbude než podstaupit léčbu ústavní.
Už kvůli dítěte bych doporučovala to zvládnout ambulantně, ale nebuď na to sama, vyhledej pomoc. Sama to zjevně nezvládáš.

Pokud se to opravdu nebude dařit, pak neměj výčitky a jdi se léčit. Dítěti je závislá maminka nanic. Potřebuje milou usměvavou mámu, ne s balvanem závislosti.

Mně třeba mj. i hrozba odloučení od dětí pomohla v tom , že jsem se s tím poprala bez léčebny.
Moc držím pěsti...

Murphy
Máš pravdu, že geny hrají roli. Sama jsem z rodiny, kde se celkem vesele pilo. Mamka to tatťkovi vyčítala, ale sama se občas taky napila. Pak se prali. (máma bila tátu-kvůli penězům, kvůli alkoholu, kvůli blbostem). Prožila jsem mnoho hrůzných večerů a nocí, kdy se u nás pilo (přivedli si i "kamarády" a byl rachot, my, děti nemohli spát. Když jsme se ozvali, se zlou jsme se potázali. To už jsou vytlačené vzpomínky, které vytanuly na povrch až nyní, když chodím k psychologovi.

Moje sestra pochází ze stejného prostředí, ale pije střídmě, má svou míru a opila se jen jednou, v 18-ti, na mejdanu. Od té doby nikdy.

Takže genetika je svině, ale předpoklady musejí být nějak i dané, vrozené.

kanina
tak už jsem tady. Holka, vidím sama sebe v bledě modrém. Taky to se mnou tak bylo, akorát jsem neměla 26 let ale 33 - jediný rozdíl.
Udělala jsi jeden zásadní pozitivní krok - a totiž že jsi sem napsala. To je vidět, že máš totiž ještě všech pět pohromadě a chceš s tím něco dělat. Takže si myslím, že bys to mohla zvládnout.
Antidepresiva jsou nanic, to tě akorát oblbne.
Myslím si, že ted je pro tebe důležité aby ses vyčistila od alkoholu. protože asi už začínáš být fyzicky závislá, nepiješ proto, aby ti bylo dobře, ale aby ti večer nebylo tak špatně. Možná se pletu, ale takhle to bylo u mě.
Takže důležité je detoxikace.
1. Určitě bych šla k psychiatrovi nebo pokud je to hňup, a že teda někteří jsou, tak si zajdi za svojí praktickou doktorkou poradit se. Ta moje totiž měla problémy s alkoholem taky, byla několikrát v Kroměříži, takže mě docela dobře chápala.
2. Myslíš si, že by se ti někdo mohl postarat o dítě třeba 2 - 3 týdny ? Pokud by se ti mohla obětovat mamka nebo tchýně, tak zkus se odhodlat k léčbě v léčebně, nemusíš absolvovat celý 3 měsíční pobyt, ale aspon 2 - 3 týdny pro detoxikaci, vyčištění organismu, získání trošku jiných návyků a odpočinek. Neboj se léčebna není kriminál, bude tam parta fajn holek, které se navzájem podporují, ale určitě tam o tomto problému aspon budeš moct mluvit. Do léčebny tě ale vezmou jen na doporučení lékaře.
3. Pokud si to takto nemůžeš zorganizovat, tak bych zkusila tu detoxikaci doma -

posílám SZ