Tak už je to rok, co žiji se svým snoubencem a vlastně i s jeho sedmiletým synem. Seznámili jsme se před rokem v práci, v letadle. Já letuška a on pilot, od začátku jsme věděli, že chceme být spolu už napořád, i proto jsem se k němu ihned nastěhovala. Věděla jsem o jeho situaci od začátku-rozvádí se a má sedmiletého syna v péči matky.
Syn je sice v péči matky, ale prakticky žije s námi...v tom je ten háček...přítel mi na začátku neřekl, že s námi malý bude trávit veškerý náš volný čas. Času moc volného ma sebe nemáme díky tomu, že oba lítáme a když už, tak ho musím trávit výhradně a skoro pořád v přítomnosti syna...takže se všechno podřizuje malému-sledujeme pouze dětské filmy, nemůžeme jít do společnosti víc než jednou do měsíce. Kluk je rozmazlený, náladový a malý vyděrač...tatínkovi je líto, že s ním díky práci není kazdý den a tak mu kupuje tuny hraček na které si ukáže, kdy není po jeho tak se urazí-dokáže v jedné minutě zkazit celý den a náladu všem svými uraženými ksichty a chováním. Další problém je, že jeho matka nebyla schopná mu vštípit základy hygieny, stolování...klukovi se musí utírat zadek po kakání, neumí pořádně držet příbor a všude kolem sebe dělá u jídla *********** odmítá jíst ovoce, zeleninu a chutnají mu jen jidla z fastfoodu. Jeho matka zanedbává i přípravu do školy, chlapec má špatné známky v matice. Maminka ho taky navádí proti nám, občas příjde s tvrzením, že ožení-li se tatínek se mnou, už s ním nikdy nepromluví. Bohužel si mYslím, že na tom má vinu i můj snoubenec, vidí jak je kluk zkažený, pokaždé říká, že s jeho matkou promluví, ale bojí se jí, aby mu syna neodvezla zpet domů-jsou oba z Malajsie. Já už jsem na kluka alergická, nemáme žádné soukromí, poslední dobou nam v noci kluk leze i do postele, že má noční můry, ruší mi spaní a já pak v pět ráno vatávám na 6-14ti hodinový let absolutně mrtvá. Už jsme mluvili o tom,že by mohl trávit část času se mnou a část s klukem, souhlasil, ale ještě ten samý den to porušil, prý kluk brečí že chce být u něj a ne s maminkou...ma ji sice rád, ale tatínka víc. My do dvou let plánujeme svatbu a děti, už teď nám malý tvrdí, že sourozence zakazuje a nikdy ho nepřijme. Já se snažím být na kluka hodná a kamarádka, ale opravdu mi někdy leze na nervy, nikdo mě nepřipravil na to, že budu mít odrostlé dítě, možná kdyby to bylo víc pozvolna?? Nevím. Snoubence miluji, jeho syna toleruji...co s tím?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jak se vyrovnat s nevlastním dítětem v domácnosti
Poslat SZCituji martinam: Tvůj názor Můj je jiný. Zatím nejsou manželé a ani spolu nejsou natolik dlouho, aby o něčem rozhodovala. Navíc ona s dítětem neumí vyjít, je na něj "zasedlá" a tím pádem ho nedokáže posoudit a už proto bych někoho takového nenechala, aby vychovával moje dítě - je tam totiž velké riziko, že si na něm bude vybíjet svůj negativní vztah k němu
Ano,naprosto souhlasím.
Jen bych ještě chtěla dodat jednu věc,můj názor,který nikomu samozřejmě nevnucuji - Že každý kdo jde do takového vztahu,tak musí počítat s tím,že situace nebude růžová, a že to dítě tam prostě je a bude a brát to jako překážku mi přijde vůči dítěti dost špatný. To dítě za to nemůže,že si nový partner k němu neumí najít cestu. Takže říkám,každý dopředu musí při zdravém rozumu snad vědět,do čeho jde a jde do toho dobrovolně. Každý svého štěstí strůjcem.
Galerie obrázků
Cituji martinam: Tvůj názor Můj je jiný
Pochopitelně 
Cituji martinam: ale chlapec svou matku má a druhou nepotřebuje)
Nechápeš, nebo nechceš pochopit, že tady nikdo nechce nahradit klukovi matku, resp.zaměňuješ roli matky s výchovným působením člověka, který je tatínkovým partnerem.
Pokud máš pocit, že ona nemá do jeho výchovy co mluvit, je zbytečné v diskuzi dále pokračovat. Když se o dítě starám, musí respektovat alespoň základní pravidla, která já s otcem nastavíme. Znám tvé názory na výchovu z jiných diskuzí, nepřekvapuje mě to tedy a respektuji. Nicméně nesouhlasím, což je normální, že
Cituji radana: To dítě za to nemůže,že si nový partner k němu neumí najít cestu.
A jak tu cestu má hledat? Nechat nebohou dětskou dušičku dělat si, co se mu zlíbí? Takže liberální výchova? Fakt mě to zajímá.
Cituji BlackCoffee: A jak tu cestu má hledat? Nechat nebohou dětskou dušičku dělat si, co se mu zlíbí? Takže liberální výchova? Fakt mě to zajímá.
Napsala jsem jen,že dítě za to nemůže,že se mu rozvedli rodiče a nový partner si k němu nenašel cestu.To je věc partnera a otce dítěte,jak jim to ulehčí. On by měl hlavně hledat řešení. Jinak recept bohužel nemám, je to hodně složité.
Cituji BlackCoffee: Nicméně nesouhlasím, což je normální, že
Určitě ano, každá na to máme trochu jiný pohled...
Ono je to velmi složité téma a v každém případě to bude trochu jiné a individuální, ale je známé, že ženy obecně (na rozdíl od mužů) snášejí cizí děti hůř, žárlí na ně (zprostředkovaně na ex partnerku), skoro vždycky se jim zdají rozmazlené (přitom poté vlastní děti klidně vychovávají benevolentněji) a zdá se jim, že s nimi jejich otec tráví příliš času (a to mi jako argument vadí nejvíc, protože rozvedení většinou nemají na děti moc času a ten co mají jim vyčítá manželka/přítelkyně - nedej bůh, aby to dítě traumatizované rozvodem zaslechlo
).
Cituji radana: Napsala jsem jen,že dítě za to nemůže,že se mu rozvedli rodiče a nový partner si k němu nenašel cestu.To je věc partnera a otce dítěte,jak jim to ulehčí. On by měl hlavně hledat řešení. Jinak recept bohužel nemám, je to hodně složité.
Jsem přesvědčená, že děti bývají šťastnější v modelu, kde nový partner přijme dítě za své se vším všudy, včetně autoritativní role rodiče, než model, kdy biologický rodič je v roli rodiče a jeho nový partner vlastně roli nemá (nebudu to nazývat kamarádství, když je to o generaci jinde), ať už z důvodu, že to nechce on (nemá k dítěti vztah), nebo ten pravý rodič nechce. (mluvím jen o případech, kdy všichni zúčastnění žijí v jedné domácnosti).
Nechci tu psát svoje osobní zážitky a zkušenosti, ale tohle co píšu, vám píšu z pozice dítěte, ne dospělého.
Martinam má pravdu v tom, že pokud má zakladatelka k dítěti opravdu negativní vztah, vůbec by do toho neměla jít a v takovém případě by podle mě vztah by měl probíhat mimo domov dítěte. Je však otázkou, zda tomu tak opravdu je, na mě to zas tak nepůsobí, že by byla až tak předpojatá, pokud je pravdou, že si sedmiletý kluk neuklízí, neumí si utřít zadek, neumí slušně jíst, atd. to jsou věci které buď jsou nebo nejsou.
Cituji Minette: Martinam má pravdu v tom, že pokud má zakladatelka k dítěti opravdu negativní vztah, vůbec by do toho neměla jít a v takovém případě by podle mě vztah by měl probíhat mimo domov dítěte. Je však otázkou, zda tomu tak opravdu je, na mě to zas tak nepůsobí, že by byla až tak předpojatá, pokud je pravdou, že si sedmiletý kluk neuklízí, neumí si utřít zadek, neumí slušně jíst, atd. to jsou věci které buď jsou nebo nejsou.
Ano,napsala jsi to moc hezky.Lépe bych to nenapsala.
Reaguji na BlackCoffee:
Co si promluvit třeba s matkou, hmm? To by jí ta huba neupadla, jenže slečně jde jenom o tatínka a dítě by nejradši už nikdy neviděla, mám takový dojem... Normální lidi by si sedli, pokecali a byl by klid a pak už se jen začít společně o dítě starat, číst si s ním, brát ho na výlety, věnovat se mu a věřím tomu že by si to děcko nějakou cestu našlo 
Reaguji na nicolblabla: Mluvit se dá s rozumným člověkem-matka, která vydírá bývalého tím, že už dítě nikdy neuvidí, asi nebude nakloněna nějakým rozhovorům.
Nevím, jaké zkušenosti s takovou situací máš Ty, ale já třeba takovou, že jakákoliv domluva s matkou, je nemožná-s partnerovou dcerou vycházím dobře a mám ji ráda, ovšem její maminka umí občas dělat pěknej cirkus.
Každopádně bych řekla, že chyba byla už na začátku-partner měl nastavit jasná pravidla-my to tak doma máme-jsem s partnerovou dcerou kámoška ale zároveň máme jasně daný pravidla a bere mě jako určitou autoritu-pokud řeknu, že něco dělat nebude apod. tak to platí a partner za mnou stojí. V tom si myslím, že je kámen úrazu u zakladatelky-a pokud se to nezmění, tak ten vztah půjde do kytek.
Reaguji na BlackCoffee: Díky
Myslím, že snad žádná ženská nejde do vztahu s tím, že by už předem nenáviděla/nesnášela partnerovo dítě z minulého vztahu. Jen bohužel ty vztahy nebývají někdy tak jednoduché. Z okolí bych mohla vyprávět-děti nejsou jen nevinná dítka-prostě to některá zkouší, kam až jde zajít-a bohužel, pokud tam hned na začátku partner mantinely nenastavil, tak to teď bude dost těžké. Navíc, pokud ho manželka vydírá, drží v šachu přes dítě, tak je situace o to složitější.
Ještě bych podotkla, k tomu, že dítě bude pro partnera vždy na prvním místě-asi jsem divná ale nás má na prvním místě partner obě-mě i dceru-neupřednostňuje jednu nebo druhou, a tak by to podle mě mělo být.
Cituji nicolblabla: Co si promluvit třeba s matkou, hmm? To by jí ta huba neupadla
Četlas to celý? Jestli jo, tak blbě
Cituji BlackCoffee: A jak tu cestu má hledat? Nechat nebohou dětskou dušičku dělat si, co se mu zlíbí? Takže liberální výchova? Fakt mě to zajímá.
Cituji aksile2aksile: Ještě bych podotkla, k tomu, že dítě bude pro partnera vždy na prvním místě-asi jsem divná ale nás má na prvním místě partner obě-mě i dceru-neupřednostňuje jednu nebo druhou, a tak by to podle mě mělo být.
Mám to naprosto stejně.
Cituji BlackCoffee: Mám jedno dítě vlastní a dvě nové (ale jsou fakt jako moje ) Nejmladšímu je pět let. Taky na nás zkouší noční Mááámííí, tááátííí, já se tady bojím apod
To mám radost,že se konečně povedlo,držím palce!
Cituji BlackCoffee: Mým klukům taky před pár lety zemřela biologická maminka a já jsem vděčná za to, že máme tak pěkný vztah, i když se snažíme důsledně jim nastavovat mantinely. Kdybych s nimi brečela, spíš jim ublížím. Na mámu si nehraju, máma jsem.
Cituji Dendínka: před necelými dvěma měsícemi mi zemřela sestra, spolu s manželem měli nehodu, a já se teď starám o jejich malého. Asi proto tady reaguju dost přehnaně, on se v noci často budí a je celý vyplašený, ze snu je volá a podobně. Sama mám co dělat, abych se při jeho utišování nerozbrečela. Proto mě to "vytočilo", samozřejmě že to, co teď prožíváme, aplikuju úplně do všeho, takže když někoho obtěžuje, že za ním přijde dítě v noci, mám ho za tyrana. Za což se teď zpětně omlouvám, vím, že to tak být nemusí
přeji hodně sil ,držte se!!
