Tak už je to rok, co žiji se svým snoubencem a vlastně i s jeho sedmiletým synem. Seznámili jsme se před rokem v práci, v letadle. Já letuška a on pilot, od začátku jsme věděli, že chceme být spolu už napořád, i proto jsem se k němu ihned nastěhovala. Věděla jsem o jeho situaci od začátku-rozvádí se a má sedmiletého syna v péči matky.
Syn je sice v péči matky, ale prakticky žije s námi...v tom je ten háček...přítel mi na začátku neřekl, že s námi malý bude trávit veškerý náš volný čas. Času moc volného ma sebe nemáme díky tomu, že oba lítáme a když už, tak ho musím trávit výhradně a skoro pořád v přítomnosti syna...takže se všechno podřizuje malému-sledujeme pouze dětské filmy, nemůžeme jít do společnosti víc než jednou do měsíce. Kluk je rozmazlený, náladový a malý vyděrač...tatínkovi je líto, že s ním díky práci není kazdý den a tak mu kupuje tuny hraček na které si ukáže, kdy není po jeho tak se urazí-dokáže v jedné minutě zkazit celý den a náladu všem svými uraženými ksichty a chováním. Další problém je, že jeho matka nebyla schopná mu vštípit základy hygieny, stolování...klukovi se musí utírat zadek po kakání, neumí pořádně držet příbor a všude kolem sebe dělá u jídla *********** odmítá jíst ovoce, zeleninu a chutnají mu jen jidla z fastfoodu. Jeho matka zanedbává i přípravu do školy, chlapec má špatné známky v matice. Maminka ho taky navádí proti nám, občas příjde s tvrzením, že ožení-li se tatínek se mnou, už s ním nikdy nepromluví. Bohužel si mYslím, že na tom má vinu i můj snoubenec, vidí jak je kluk zkažený, pokaždé říká, že s jeho matkou promluví, ale bojí se jí, aby mu syna neodvezla zpet domů-jsou oba z Malajsie. Já už jsem na kluka alergická, nemáme žádné soukromí, poslední dobou nam v noci kluk leze i do postele, že má noční můry, ruší mi spaní a já pak v pět ráno vatávám na 6-14ti hodinový let absolutně mrtvá. Už jsme mluvili o tom,že by mohl trávit část času se mnou a část s klukem, souhlasil, ale ještě ten samý den to porušil, prý kluk brečí že chce být u něj a ne s maminkou...ma ji sice rád, ale tatínka víc. My do dvou let plánujeme svatbu a děti, už teď nám malý tvrdí, že sourozence zakazuje a nikdy ho nepřijme. Já se snažím být na kluka hodná a kamarádka, ale opravdu mi někdy leze na nervy, nikdo mě nepřipravil na to, že budu mít odrostlé dítě, možná kdyby to bylo víc pozvolna?? Nevím. Snoubence miluji, jeho syna toleruji...co s tím?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Jak se vyrovnat s nevlastním dítětem v domácnosti
Poslat SZSnažím se to v sobě kočírovat, protǒze to je první chlap co za něco stojí a jsem s naším vztahem spokojená a on taky. Ono ze začátku jsem takové pocity neměla, ty začly plížive přicházet až když malý párkrat ztropil zarlivou scenu, zase prace matky. Sakra, přece se nevzdam chlapa kvuli ditěti..
Partneři se mění, ale rodičem je člověk už navždy.
No on ten můj zas říká, že syn ho za pár let opustí a najde si jiné zájmy a partnerku a on nemíní zůstat sám, navíc je mladý a chce další děti...jenom přemýšlím co pak udělá ten malý kdyby k tomu došlo
Spíš by mě zajímalo jak byste postupavaly vy,aby se to zlepšilo, vyjednavaly byste s muzem aby si nějak rozdělil čas a věnoval se pouze dítěti a vám?
Cituji Lusinda2: Partneři se mění, ale rodičem je člověk už navždy.
Když má partner dítě, tak vždycky musíš počítat s možností, že se s ním budeš dělit o pozornost.
A když je u vás tak často, tak bych si s partnerem promluvila o tom, že se také budeš podílet na jeho výchově - ty základní hygienické návyky, stravování apod. Přece to takhle nezůstane do jeho dospělosti.
Cituji Spinster: malý párkrat ztropil zarlivou scenu
A divíš se mu? Máma mu něco podsouvá a on vidí jen to, jak Ty mu uzurpuješ i jeho milovaného tatínka. Z toho, co píšeš, mám pocit, že ho ve vaší rodině nechceš. Ale musíš si uvědomit, že on jí bude vždycky součástí, ať se Ti to líbí, nebo ne. A jestli mu dáváš najevo odstup, tak se nemůžeš divit, že on Ti to pak takhle vrací. On je ještě dítě, samozřejmě by se měl učit, co je správné a co ne, o tom žádná, ale ještě neumí tolik ovládat svoje pocity. Zato Ty už bys měla.
Já už jsem na kluka alergická, nemáme žádné soukromí, poslední dobou nam v noci kluk leze i do postele, že má noční můry, ruší mi spaní a já pak v pět ráno vatávám na 6-14ti hodinový let absolutně mrtvá - přijde mi to od Tebe bezohledné, jak to píšeš..
Sourozence samozřejmě nemá co zakazovat, není to diktátor, abyste mu podřizovali život 
když se vezmete, sourozenec prostě bude a on si zvykne. Navíc tohle říká spoustu dětí v jeho věku, nepovažovala bych to za bernou minci.
Dítě se narodilo tady, nebo v Malajsii?
Galerie obrázkůPokud si na dítě už teď alergická,tak to nemá smysl,je to jeho dítě a stále bude.
Spíš by mě zajímalo jak byste postupavaly vy,aby se to zlepšilo, vyjednavaly byste s muzem aby si nějak rozdělil čas a věnoval se pouze dítěti a vám?
Pokud se přítel za tu dobu ani maličko nezměnil a dítě je opravdu na prvním místě,nezmůžeš nic,jen si zvyknout...mám dá se říct skoro to samé za sebou a časem jsem ze vztahu utekla,jelikož ten chlap dělal vše jen pro dítě a nikdy nedodržel nic,na čem jsme byly ohledně malého domluvený.Ve mě se stupňovala nenávist vůči dítěti,ač je to hnusný a mohl za to otec ,ne to dítě.
Podle mne ten vzath nevydrží a budoucnost nemá,ty syna nikdy nepřijmeš,podle toho co píšeš.
Před lety jsem našla chlapa co má dítě a on ale stanovil pravidla a nikoho neupřednostňuje a lásku cítíme oba,se synem skvělě vycházím a je vše ok,ale vždy to záleží na tom otci....a ten Tvůj evidentně neuhne.
Být hodná kamarádka mi připadá v tomhle případě asi fakt k ničemu, to už lze tak možná s dětma spíš staršíma. Být matkou (byť nevlastní), tak to vezmu asi pevněji do ruky, samozřejmě po dohodě s partnerem, ale prostě se chovat k dítěti autoritativně, jako rodič.
Naučit utírat zadek (v sedmi letech mi tohle přijde nemožné - jak to dělá ve škole?), nediskutovat o tom, co se bude jíst, dělat s ním úkoly. To by mi přišlo nejlepší řešení, partner uvidí, že máš o syna zájem, není ti jedno, že roste jak dříví v lese, a dítě aspoň od někoho ucítí, že je prostě dítě a ne dospělý nebo někdo s kým se diskutuje o tom, jestli bude svatba nebo přibudou děti... Celé je to dle mě špatně, působí to na mě že rodiče po rozchodu se bojí aby nemělo dítě raději toho druhého, tak se předhánějí v úplatcích.
Možné ale taky je, že to co nám tu podáváš, je už částečně zkresleno tvou alergií na to dítě.
Nad to bych se povznesla, je to jen dítě a pokud mu opravdu vše projde, a ani jeden z rodičů "nevychovává", pak to celé stejně nejvíc ubližuje jen jemu.
Cituji SOLU: Spíš by mě zajímalo jak byste postupavaly vy,aby se to zlepšilo, vyjednavaly byste s muzem aby si nějak rozdělil čas a věnoval se pouze dítěti a vám?
Upřímně přiznávám, že na to neumím odpovědět.Sama jsem matka a děti, ač mám svůj život, jsou pro mě prioritou.To ale neznamená, že dítě z příběhu zakladatelky, nemůže být nesnesitelné.Není to ale vina dítěte, nýbrž rodičů.
Cituji Minette: Možné ale taky je, že to co nám tu podáváš, je už částečně zkresleno tvou alergií na to dítě.
Napadlo i mě.
Cituji SOLU: Pokud se přítel za tu dobu ani maličko nezměnil a dítě je opravdu na prvním místě,nezmůžeš nic,jen si zvyknout.
Já bych to vůbec nebrala z pohledu, kdo je na prvním místě, to jsou totiž tak odlišné role, že se nedá srovnávat. Má-li partner dítě, a je-li to partnerství vážné, pak máš to dítě i ty. A je i Tvůj problém, je-li dítě problematické, nevychované, atd.
Tohle by měl člověk zvážit ještě před vstupem do partnerství, určitě nejde brát jen toho partnera, a dítě jako něco na obtíž.
Ze zkušenosti vím, že nejlíp to klape tam, kde se náhradní tatínek/maminka opravdu postaví k rodičovské roli a nezáleží vlastně tolik na tom, jestli je potomek vlastní nebo cizí (nerozlišují to).
V sedmi letech je to ještě poměrně tvárný věk, to bych viděla jako plus.
Cituji Minette: Já bych to vůbec nebrala z pohledu, kdo je na prvním místě, to jsou totiž tak odlišné role, že se nedá srovnávat.
Opět souhlas Minette.
To soutěžení mezi partnerkou a dítětem mi hlava nebere.
Cituji Minette: Já bych to vůbec nebrala z pohledu, kdo je na prvním místě, to jsou totiž tak odlišné role, že se nedá srovnávat. Má-li partner dítě, a je-li to partnerství vážné, pak máš to dítě i ty. A je i Tvůj problém, je-li dítě problematické, nevychované, atd.
nevím,zda si to někdy zažila,ale já nesouhlasím,jelikož někdy je rodič chorobně závislý a nedovolí,abys ty jeho dítě jen okřikla...mě je jasné,že pokud jde žena do vztahu,kde je dítě,musí hodně věcí změnit ,ale někdy Ti partner nedá příležitost.
A ty pak jen koukáš na to,jak dítě nadále kazí a Tobě nezbyde nic,než jen koukat...
Cituji Minette: Tohle by měl člověk zvážit ještě před vstupem do partnerství, určitě nejde brát jen toho partnera, a dítě jako něco na obtíž.
Ano,to je přece ale logické,už se opakuji,jsou i tací,kteří Ti jako partnerce nedovolí dítě v podstatě vychovávat s ním,ty se musíš podřídit všemu a dítě je svaté...pak babo raď 
Mohu to porovnávat,jelikož jsem zažila i to co popisuje zakladatelka a momentálně už pár let mám po boku chlapa se synem a vše klape.A za vším byl ten chlap-jelikož nedělal rozdíl a dal mě šanci...v tom je to hodně.Nikdy bych nesoupeřila a to je hloupe,i ultimáta..dítě je dítě,ale vše má své meze.Ten kdo to neprožil,absolutně nemá páru,jaké to je.
Cituji Lusinda2: To ale neznamená, že dítě z příběhu zakladatelky, nemůže být nesnesitelné.Není to ale vina dítěte, nýbrž rodičů.
Bývá to klasické, rodiče se bojí, aby dítě nebylo rozchodem traumatizováno a snaží se mu to "vynahradit", v horším případě trvá jistý boj mezi bývalými partnery, do něhož dítě zahrnou snahou o to, aby je mělo radši než toho druhého, dárky, absence trestů, atd. (v horším případě pošťuchováním a naváděním proti tomu druhému)
Dítě potřebuje výchovu, místo toho se mu od rodičů dostává uplácení a kupování si jeho přízně.
Aspoň někdo by měl mít rozum.
K zakladatelce: pokud máš snoubence opravdu ráda, je to i Tvůj problém, že Tvůj sedmiletý syn si neumí utřít zadek, chovat se při stolování, atd. atd. zkus přestat být kamarádkou a začni mu být matkou, uvidíš kam to povede.
Pokud by to snoubenci extra vadilo, aspoň uvidíš, jak by to vypadalo a jak by jste se shodli/neshodli na výchově případných vlastních dětí.
