Tak už je to rok, co žiji se svým snoubencem a vlastně i s jeho sedmiletým synem. Seznámili jsme se před rokem v práci, v letadle. Já letuška a on pilot, od začátku jsme věděli, že chceme být spolu už napořád, i proto jsem se k němu ihned nastěhovala. Věděla jsem o jeho situaci od začátku-rozvádí se a má sedmiletého syna v péči matky.
Syn je sice v péči matky, ale prakticky žije s námi...v tom je ten háček...přítel mi na začátku neřekl, že s námi malý bude trávit veškerý náš volný čas. Času moc volného ma sebe nemáme díky tomu, že oba lítáme a když už, tak ho musím trávit výhradně a skoro pořád v přítomnosti syna...takže se všechno podřizuje malému-sledujeme pouze dětské filmy, nemůžeme jít do společnosti víc než jednou do měsíce. Kluk je rozmazlený, náladový a malý vyděrač...tatínkovi je líto, že s ním díky práci není kazdý den a tak mu kupuje tuny hraček na které si ukáže, kdy není po jeho tak se urazí-dokáže v jedné minutě zkazit celý den a náladu všem svými uraženými ksichty a chováním. Další problém je, že jeho matka nebyla schopná mu vštípit základy hygieny, stolování...klukovi se musí utírat zadek po kakání, neumí pořádně držet příbor a všude kolem sebe dělá u jídla *********** odmítá jíst ovoce, zeleninu a chutnají mu jen jidla z fastfoodu. Jeho matka zanedbává i přípravu do školy, chlapec má špatné známky v matice. Maminka ho taky navádí proti nám, občas příjde s tvrzením, že ožení-li se tatínek se mnou, už s ním nikdy nepromluví. Bohužel si mYslím, že na tom má vinu i můj snoubenec, vidí jak je kluk zkažený, pokaždé říká, že s jeho matkou promluví, ale bojí se jí, aby mu syna neodvezla zpet domů-jsou oba z Malajsie. Já už jsem na kluka alergická, nemáme žádné soukromí, poslední dobou nam v noci kluk leze i do postele, že má noční můry, ruší mi spaní a já pak v pět ráno vatávám na 6-14ti hodinový let absolutně mrtvá. Už jsme mluvili o tom,že by mohl trávit část času se mnou a část s klukem, souhlasil, ale ještě ten samý den to porušil, prý kluk brečí že chce být u něj a ne s maminkou...ma ji sice rád, ale tatínka víc. My do dvou let plánujeme svatbu a děti, už teď nám malý tvrdí, že sourozence zakazuje a nikdy ho nepřijme. Já se snažím být na kluka hodná a kamarádka, ale opravdu mi někdy leze na nervy, nikdo mě nepřipravil na to, že budu mít odrostlé dítě, možná kdyby to bylo víc pozvolna?? Nevím. Snoubence miluji, jeho syna toleruji...co s tím?