Jak se vyrovnat s nevlastním dítětem v domácnosti

Z jakéhosi důvodu se tu stavíš do role oběti, jenže jedinou obětí je to dítě... Oběť dvou lidí neschopných pořádné výchovy... Bohužel, dítěte se nejde jen tak zbavit, pokud ti to ještě nedošlo... A že je přítel srab a matka dítěte dětinská nepřijící kr*va? Se s tím buď vyrovnej (a neřeš to na omlázku ale s přítelem či jeho ex, jinak to totiž nepůjde, komunikace je základ všeho...) nebo ze vztahu odejdi... Jednodušší to být nemůže

Ale houby nelidské. Je to naprosto přírozené. Nemám nic proti tomu, když se dítě přijde pomazlit před usnutím, nebo pokud vyžaduje moji zvýšenou přítomnost v době nemoci, stresu atd. Ale jsem zastáncem toho názoru, že spát má ve své posteli. Rodiče nelze chápat jako otroky, kteří nemají nárok na klidný a nepřerušovaný spánek, potažmo zaměstnaní rodiče. Bavíme se pochopitelně o sedmiletém zdravém děcku.

Větší nesmysl jsem už dlouho nečetla. Jak není? Ona mu vaří, pere, utírá zadek (záměrně používám), s otcem může dalších 20 let žít a nemá co mluvit do výchovy? Pokud ne, měly by si veškeré záležitosti odbývat jinde než ve společné domácnosti. Pochopitelně její hlas musí mít stejnou váhu jako jeho, je-li jeho partnerka a o kluka se stará a starat bude.
Nemyslím si, že by se nově příchozí partneři měli pasovat do rolí, jaké jim tady připisuješ, tedy:

Naopak. I tento partner může dítě obohatit a to nejenom tím, že bude slepě přihlížet nebo v případě, že nebude souhlasit, sbalí věci a zmizí, protože do toho nemá, dle tvého názoru, co kecat. Tohle je prostě nesmysl, zvlášť v dnešní době, kdy těchto slepovaných vztahů bude víc a víc.
Ano, je třeba si uvědomit, že jde o sedmileté dítě. Je dost malé na to, aby pochopilo rozchod rodičů, zároveň ale dost staré na to, aby mělo mantinely a pochopilo, že rodič není otrok.
Každopádně pokud táta kluka nebude maximální oporou slečně, která téma zakládala, neudělá ona sama nic. Jak už psala SOLU.

Tak jednak - píšu, že to tak připadá mně což znamená, že je to můj názor a netvrdím, že je jediný pravdivý. Stejně tak jako Ty nemůžeš tvrdit, že to tak není.

Za druhé - pokud má noční můry, tak to rozhodně za stresovou situaci považuju. Jestli Ty ne, to je věc druhá a klidně tak svoje děti vychovávej, je to jen Tvoje věc.

Pokud má dítě noční můry,tak by mělo jít k lékaři a ne do rodičovské postele.

Reaguji na BlackCoffee:

Přesně to si myslím i já, a rodiče nedělá to, že dítě zplodí, kolikrát se právě ti nebiologičtí rodiče ukážou jako lepší. Samozřejmě pokud mají k dítěti vztah, ale mít k vztah taky neznamená vše slepě tolerovat.

A s tím, že je nesmysl, že jí do toho nic není, protože ona není ten bio rodič, s tím taky naprosto souhlasím.

Reaguji na Tiakia:
Může mít noční můry z toho, že špatně reaguje na novou situaci, s tím, myslím, nemusí k doktorovi, stačí, aby tu pro něj byli rodiče a poskytli mu oporu. U dětí nejsou noční můry raritou, samozřejmě pokud se mu to stává několikrát do týdne, je to něco jiného.

Neočekávej do budoucna nějaké změny, naopak, nároky dítěte se budou neustale zvyšovat. A to nejen ze strany dítěte, ale hlavně ze strany exmanželky. Člověk, který nedokáže zorganizovat a určit závazná pravidla platící pro všechny zainteresované strany, nezvládne chování dítěte dnes, ani za deset let.

Mám jedno dítě vlastní a dvě nové (ale jsou fakt jako moje ) Nejmladšímu je pět let. Taky na nás zkouší noční Mááámííí, tááátííí, já se tady bojím apod. Nejde o žádné běsy a noční můry, prostě se mu chce za námi do postele, to je celé. Velmi rychle jsme si vysvětlili, že takhle by to nešlo, protože jednak svým hlubokým a zvučným hláskem pobudí ostatní , kteří se do školy a do práce potřebují vyspat, a jednak na pomazlení mají všichni tři celé odpoledne.

Světe, div se. Tato situace na vztahu ke mně nebo k tátovi nic neubrala, naopak dítě dostává řád, na který si zvykne a tu jistotu, kterou v určitých obdobích může ztrácet, právě těmito v současnosti tak nepopulárními pravidly nabývá.

Kdyby kterékoli z mých dětí přišlo v noci opravdu vystrašené, nemáme ani jeden problém ho utišit, uklidnit, ale děti nejsou hloupé a slabosti rodičů dokáží beze zbytku využít. A já jsem přesvědčená, že průměrně chytré dítě pochopí, že láska k němu není podmíněná benevolencí ke všemu, co si zamane.

Pokud si někdo užívá spaní s ratolestmi, proti gustu...

Ale já jsem ráda, že můžeme s dětmi vyjet kdykoli a kamkoli, děcka svým hlučným chováním neobtěžují okolí a večer jdou bez protestů spát k sobě do postelí.

Řekla bych to asi takto: Jaký si to uděláš, takový to potom máš.

Reaguji na BlackCoffee:
Jenže Ty máš nejspíš doma pohodu, což Ti moc přeju tento klučina v podstatě neví, kde je domov. Nebo mně to aspoň tak přijde. Je možné, že toho využívá a je to malý manipulátor, který moc dobře ví, co dělá a snaží se to "maceše" jen znepříjemnit. Ale stejně tak je možné, že se k němu zakladatelka nechová zrovna korektně a on to vidí, a proto ty naschvály. Těžko posuzovat

Kluci si toho zažili víc než dost, na noční můry by měli právo. Pohodu se jim snažíme vytvářet a jestli se to daří, pak díky tomu, že mám vedle sebe partnera, který za mnou stojí, plně mě podporuje a disponuje zdravým selským rozumem. Kdyby to tak nebylo, z kluků jsou rozmazlení darebáci, kteří se svým okolím manipulují, aby dosáhli svého. Tím, že se dětem snažíme za každou cenu kompenzovat vlastní selhání, jim vlastně poskytujeme medvědí službu.

Děkuju

To mě mrzí.. před necelými dvěma měsícemi mi zemřela sestra, spolu s manželem měli nehodu, a já se teď starám o jejich malého. Asi proto tady reaguju dost přehnaně, on se v noci často budí a je celý vyplašený, ze snu je volá a podobně. Sama mám co dělat, abych se při jeho utišování nerozbrečela. Proto mě to "vytočilo", samozřejmě že to, co teď prožíváme, aplikuju úplně do všeho, takže když někoho obtěžuje, že za ním přijde dítě v noci, mám ho za tyrana. Za což se teď zpětně omlouvám, vím, že to tak být nemusí

To je strašný, moc mě to mrzí. Vůbec se nedivím, že reaguješ takhle
Mým klukům taky před pár lety zemřela biologická maminka a já jsem vděčná za to, že máme tak pěkný vztah, i když se snažíme důsledně jim nastavovat mantinely. Kdybych s nimi brečela, spíš jim ublížím. Na mámu si nehraju, máma jsem.
Držím Ti palce, ať to čas co nejdřív otupí

Reaguji na BlackCoffee:
Díky za podporu

Tady je problém, že oni měli naprosto odlišný styl výchovy, než jak já chci vychovávat.
Je moc krásné, jak o klucích mluvíš jako o "Tvých".

Každému se někdy může zdát špatný sen, to neznamená, že musí jít k psychologovi. Pokud se to opakuje, tak ano...A já osobně nevidím na tom, že dítě OBČAS spí s rodiči/čem v jejich posteli nic špatného. To už je věc názoru

Reaguji na nicolblabla:

Tvůj názor Můj je jiný. Zatím nejsou manželé a ani spolu nejsou natolik dlouho, aby o něčem rozhodovala. A hlavně ona s dítětem neumí vyjít, je na něj "zasedlá" a tím pádem ho (a jeho výchovu) nedokáže objektivně posoudit a už proto bych někoho takového nenechala, aby vychovával moje dítě - je tam totiž velké riziko, že si na něm bude vybíjet svůj negativní vztah k němu A taky vyznávám názor, že hlavní "proud" výchovy určuje biologický rodič (pokud ten nebiologický zcela nenahrazuje toho biologického - to je pak jiná situace, ale chlapec svou matku má a druhou nepotřebuje)

Ano, může ho obohatit, pokud k němu má pozitivní nebo alespoň neutrální vztah a dokáže být objektivní a spravedlivý. Což si o zakladatelce nemyslím Člověk, který má vůči dítěti averzi mu může jenom ublížit! Ono i to dítě na ní může a bude útočit (je zmatené z matky), ale dospělá osoba na to nemůže reagovat také útokem, ale musí s takovým dítětem umět jednat - proto jsem psala ať s dojde za dětským psychologem a poradí se s ním Mám v okolí podobný případ a nakonec to dobře dopadlo, ale stejně nevlastní matka (moje blízká kamarádka) dítěti ublížila dokud nepochopila, jak na něj a trvalo dlouho než si k němu našla cestu.

Slečna má evidentně k dítěti vztah, ale negativní