Jak se vyrovnat s nevlastním dítětem v domácnosti

To Ti dávám za pravdu...toto by nikdy z úst asi vypadnout nemělo.

No, dovedu si představit, že to může vadit. A to ať už při spánku nebo při něčem jiném.

Je spousta biologických matek, a dá se dočíst i zde na omlazení, které své děti po porodu hned zvykají nejen na vlastní postel ale i na jiný pokoj, a max přijdou dítě utišit, uspat, ale ložnice je prostě pro manžele.

A má to více důvodů, např. i to, že dítě obvykle chodí spát v jiný čas než dospělí.

Ono i to dítko to může vycítit, že to nevlastní mamince vadí, a chodit tam naschvál, viděly jste některé Soukromé pasti - Malý terorista? Myslím, že tam bylo něco podobného.

Sice zatím nejsem matkou, ale časté noční nálety do postele, buzení, atd. by mě taky obtěžovaly, ať už by šlo o cizí dítě, vlastní, nebo třeba psa, to je snad pochopitelné.

Reaguji na Minette:
Samozřejmě, že dítě má mít vlastní postel a třeba i pokoj, ale mě tohle prostě přijde nelidské jistěže z hlediska spánku to není zrovna nejlepší, ale vem si, že se dítě probudí propocené, bojí se, tak se prostě chce cítit v bezpečí a chtěné. Já to teda vlastním rodičům dělala taky

To je právě ono. A z toho bych tedy dítě nevinila.

No ale na druhou stranu by pak třeba mělo být jasné, že ten čas na sebe budou mít například večer, protože dítě jde spát v osm, nebo aspoň ve své vlastní ložnici, kde syn než vstoupí by měl zaklepat. Prostě nějaká takováhle pravidla nastavená zakladatelkou společně s tatínkem by myslím mohla usnadnit soužití, a v těch 7 letech bývají děti ještě docela tvárné.

Já nevím holky, ale vám přijde opravdu normální nemít naprosto žádné soukromí díky dětem? Mě je jasné, že se ledaccos změní, ale sedmileté dítě není kojenec ani batole. Když vzpomenu na své dětství, tak při špatném snu mě máma vzala do postele asi jako tříletou, ale v sedmi letech?
Nehledě na to, jak se tam ve třech asi pohodlně vyspí.

neříkám nejít ho utišit

No tak jít k němu, převléct pyžamo nebo i povlečení, pokud by bylo opravdu propocené, utišit, třeba s ním tam chvilku pobýt, zeptat se co ho vystrašilo, jestli má potřebu se z toho snu vypovídat (to by mohla i nevlastní maminka), rozsvítit lampičku, a odejít.

A mít nějaký rituál, který v těchhle případech zopakuješ pokaždé stejně, a to tak, že dítě tím ničeho nedosáhne.

Nesouhlasím, rozpoznám-li poťouchlost, tak nejen dítěti říct, v tvém slovníku možná "vinit", ale i potrestat.

To mi normální nepřipadá, ale podle mého názoru by měli trávit dost času spolu jako rodina (nebo alespoň pokus o ni). Slečna se snoubencem by také měli mít nějaký čas sami pro sebe, ale rozdělení "dvě hodiny budeš s ním, pak dvě se mnou" mi přijde trochu nešťastné. A nikdy to nebude fungovat. Dítě bude cítit, že ho náhradní maminka odstrkuje a tím víc proti ní bude zbrojit.

Nechci si tu hrát na nějakou všeznalou, dítě mám chvíli, takže houby vím, jak se má správně vychovávat, ale dokud on nebude cítit, že ho přijímají, tak bude vyvádět. Že jeho matka vyšiluje je věc druhá. Bohužel je to jeho matka, takže s ní vycházet budou muset.

Vieš, čo je na tomto najviac smiešne? Že keby role boli obrátené - teda muž by napísal, že "nemusí" dieťa svojej partnerky, že ho matka rozmaznáva, až je neznesiteľné, tak si viem predstaviť to stádo ženských, čo by sa tu naňho vrhlo, že ako môže takto hovoriť o "dieťati" a ešte k tomu dieťati jeho partnerky a že si má hľadať k nemu cestu a vzťah a atď. Vlastne sa mi zdá, že tu jedna taká diskusia bola.

No k veci - vieš, podľa mňa je toto dopredu prehratý boj. Ty to dieťa rada nemáš - možno, kebyže je menšie, tak si k nemu cestu nájdeš, ale takto ťažko. Ak by ste sa predsa aj vzali a mali vlastné deti, vždy by si uprednostňovala tie svoje a milovala by si ich viac, čo by ten malý poriadne pocítil. Nehliadiac na to, žeby mohli byť aj rovnako rozmaznané a okolie by ich nemalo rado, TY by si na nich chyby nevidela, tak ako on nevidí chyby na tom svojom synovi.

Nemá to cenu.

Nejsem matka, ještě studuji a ačkoliv bych dítě chtěla, musím dokončit školu, když už jsem se do toho pustila. Ale děti mám ráda i když to jsou kolikrát raubíři. Dětská duše je velmi citlivá. Proto by se, kor v takovém věku, mělo jednat s dětmi opatrně. Rodiče jsou rozvedení a ten syn to všechno vnímá

A taky si myslím, že to dítě to pozná. Že ho macecha nemusí. Myslím, že s tou "podporou" maminky to hledání cesty k malému bude značně složitější. Autorka není připravená na vztah, kde bude muset řešit nějaké děcko. Chce partnera pro sebe, chce se v klidu vyspat (na což má právo, samozřejmě) a syn přítele ji jen otravuje. Být to její vlastní, nahlíží na to jinak. Překousne to. O to se mateřská láska postará. Tady ale žádná mateřská láska není. A to dítě to cítí a ti dva spolu akorát bojují o tatínkovu přízeň.

Možná ne,ale připravená být můžeš a stejně to nemusí klapat.

Chápu a já jsem také zastáncem toho,že dítě má od mala svůj pokoj a do ložnice rodičů půjde jen výjmečně,ale pokud má zlý sen,je nemocné a nebo tak něco,tak to neřeším a dítě to nikdy nebude brát jako samozřejmost.

přesně tak,dítě je navždy a prostě je tamale jde to zařídit tak,aby partneři ten čas pro sebe měli,to je chyba jejich,že to nedokážou,dítě není překážka.

100% souhlas

To máš pravdu,ale musíš dát nějaké hranice i tak a nesmíš mu dovolit,aby Tě citově vydíral.

To není

Jelikož mohu posoudit obě varianty,tak řeknu,že pokud je chlap s dítětem a vezmou Vás mezi sebe a chlap Vám dá důvěru a oporu,tak vše jde a prostě rodina funguje.Já malého beru jako součást a rozhodně si neumím představit,že bych ho neměla ráda,naopak čas s ním (my 3) je super a bez něj je to prázdnýS prckem máme super vztah a jsem šťastná,že mě hned přijal a jsem jeho parťák a když udělá lumpárnu a nebo ho něco trápí,tak za mnou sám přijde a svěří se...nemám problém pro něj cokoli udělat,je nášaž toto bude zakladatelka cítit,tak může mít vztah,to je fakt.

Také si myslím, že to asi nevydržíš. Chápu, že tě štve i to chování toho dítěte, ale na druhou stranu tvůj partner je jeho otec a má ho rád a pokud si bude muset vybrat, tak to bude pravděpodobně vždycky syn. A pokud doteď nezafungovala nějaká domluva, tak se to asi ani nestane. Nevím co ti poradit já byla dříve v roli toho dítěte ( i když teda já jsem dotyčné bl..vadila i jako slušně vychovaná a i když jsem přijela 1x za 14 dní na víkend) Chápu, že jsi nechtěla mít kolem sebe odrostlé dítě, ale s tímto si musela počítat, když ses s ním zapletla, že je jeho situace jaká je a pokud má o syna zájem je jasné, že bude chtít trávit čas i s ním. Je mu 7 let fajn nemá možná nějaké návyky, ale je to kluk a ještě by se na tom dalo pracovat. Rozhodně to dítě nezačni vychovávat ty, protože si akorát zhoršíš vztahy. Já tu tátovu můru nemohla vystát hodně dlouho tím, že chtěla mít pohodlí a mě se snažila vyloženě vyšťouchnout. Celou dobu jsem jí dělala naschvály akorát teď je mi jí docela líto, protože můj táta je takový, že ona sama s ním má co dělat, ale stejně si to občas neodpustím a něco na ní vymyslím i teď jako dospělá. Chování macech se odráží v sedmi letech je to ještě docela med dítě je dost přátelské, ale v pubertě? Enjoy

Vztahy s nevlastními dětmi, jsou vždycky složité, mluvím z vlastní, ne jediné zkušenosti. Mám i vlastní dítě, takže o nějaké nezralosti vůči dětem se mluvit nemůže ( kdyby mě tu taky chtěl někdo poučovat, jako zakladatelku ).
Dát v takových případech nějaký univerzální návod, aby to fungovalo, nejde. Je to vždycky záležitost všech zůčastněných a konkértně tady je situace hodně stížená okolnostmi ( jiná mentalita, kultura, matka má svého exmanžela v hrsti a dítě používá jako zbraň )
Z toho všeho mám pocit, že jde hlavně o boj těch dvou žen mezi sebou a ten kluk je jen hromosvod. Nad tím bych se zkusia zamyslet nejdřív, být na místě zakladatelky.

Ne nadarmo se říká, že proutek se má ohýbat, dokud je mladý - tím samozřejmě nemyslím fyzické násilí, jen se začít chovat tak, aby jsi pro něho byla autoritou. Jestli tě bude brát jako kámošku, bude si dělat furt co chce. Takže se dohodnout s partnerem, že se budeš podílet na jeho výchově - v sedmi letech je dítě ještě "tvárné", ale nejvyšší čas, nebo vám přeroste přes hlavu. Pokud to půjde dál, jak píšeš, z klukem můžou být v pubertě takové problémy, že si budeš říkat, zlatá doba, kdy mu bylo sedm. Takže tomuto zabránit! Začít vychovávat a "přiměřeně razantně". Naučit ho umět poprosit, poděkovat, aby zjistil, že nic není zadarmo. Chápu,že jsi z práce vyčerpaná, ale až budeš mít vlastní děti, myslíš, že to bude jiný? Taky jim budeš věnovat veškerý čas...výchova dítěte není procházka růžovou zahradou...snad se ti podaří si pomalými krůčky u kluka vybudovat autoritu a žít spokojeně. PS: to, co říká ohledně sourozenců a svatby s tvým snoubencem není z jeho hlavy..je to papouškování jeho mamky..to děcko z toho nemá rozum, takže tomu nepřikládej váhu.

Nečetla jsem diskusi - každopádně fakta jsou taková, že je to jeho syn, takže on rozhoduje, jak ho bude vychovávat, případně co mu bude/nebude kupovat. Tobě do toho nic není, jsou to jeho peníze, jeho dítě, jeho věc... To, že s ním chce trávit veškerý volný čas - je to pilot, takže ho asi moc nemá a když už ho má, tak ho chce strávit se svým jediným dítětem, to je pochopitelné. Proto, aby byl šťastný on, tak je nutné, aby si našel takovou partnerku, která to nejen pochopí, ale hlavně se tomu přizpůsobí, to je fakt, který nezmění nic Buď se s tím smiř a věř, že pokud k dítěti budeš spravedlivá, tak si k sobě časem najdete cestu (ale bude to těžká cesta s nejistým výsledkem) anebo se s chlapem rozejdi - a to pro tebe, chlapa i dítě bude možná nejlepší.

Vliv jeho ex asi také nezměníš, v některých rodinách to tak chodí a pokud jsou cizinci, tak je to možná součást kultury. Každopádně ex neřešit, ignorovat, nerozčilovat se, nežárlit, brát s nadhledem. A taky nezapomeň, že to co ona říká, nemusí být pravda

Dítě bude pro každého vždy na prvním místě (to pochopíš až ho budeš mít) a nový partner k němu musí mít minimálně pozitivní vztah, pochopení, toleranci a zároveň určitý odstup od jeho výchovy, protože do toho si (pochopitelně) většina lidí nenechá kecat (maximálně od odborníků) ani od partnera. Můžeš říct maximálně svůj názor, pokud o něj chlap bude stát, ale to je to jediné co s tím můžeš udělat.

Myslím, že nejlepší je pro tebe rozchod, protože tvoje alergie na jeho dítě nemůže dopadnout dobře - a je úplně jedno, jakým podílem za to můžeš ty, jakým chlap a jakým dítě nebo jeho biologická matka Prostě pokud máš k němu negativní vztah, tak ten se bude zhoršovat a nakonec nebude šťastný nikdo z vás Jedině, že by si vztah s malým dokázala spravit, s čímž by ti mohl poradit dětský psycholog (jak na něj) nebo i nějaký rodinný poradce (jak spolu dohromady fungovat a hlavně komunikovat) - pokud tedy tvá alergie nepřesáhla hranici, kdy už to nejde vrátit zpět.

Až budeš matkou, tak ti to třeba vadit nebude a svoje dítě ráda pochováš, uklidníš a vezmeš do postele, když se mu bude zdát zlý sen (a ty mmch. nesouvisí s tím, že je dítě zvyklé spát samo - může to ovlivnit nějaká životní situace - třeba rozvod rodičů, film, nevhodná reklama, zážitek anebo nic, každému se někdy může zdát špatný sen, ale dítě se pak opravdu bojí a zamknout se před ním nebo ho poslat pryč - tak to bych takovou "maminku" chtěla vidět, která by to udělala)....Já na spoustu věcí po narození dítěte změnila názor a nejsem sama, udělá to každá máma

a to je velmi smutné

Ono je potřeba si uvědomit, že sedmileté dítě je opravdu MALÉ! Učí se teprve psát, počítat, chodit do školy atd., zkuste si s takovými prcky někdy popovídat - nejsou to zákeřní dospělí, kteří promyšleně ničí nevlastní matku Naopak - zmítají je zmatené pocity, jsou nešťastné z rozvodu rodičů, nerozumí tomu, hrozně chtějí mít svou rodinu, jistotu a bezmezně milují své rodiče - takže je jasné, že ovlivňování matky se na dítěti odráží, bohužel. Já osobě nechápu a nesnáším matky, které manipulují dětmi a poštvávají je proti otcům nebo novým partnerkám (ubližuje to jenom dítěti). Ale nové partnerky by do vztahu měli jít pouze když na to "mají", protože žít s cizím dítětem není nic jednoduchého a rozhodně pak není čas na "romantické víkendy ve dvou" anebo jen velmi omezeně. Rozvedený má totiž o víkendech jedinou příležitost, kdy vidět své dítě.