Zvažujete genetiku partnera pro založení rodiny?

Já tedy zvažuju jeho i mojí. Třeba v obou rodinách je několik závažných duševních onemocnění, včetně diagnostikovaných schizofrenií a několik sebevražd... V nejbližší rodině tedy jen u něho... Tak o tom trochu přemýšlím. Nicméně o dítě se snažíme. Nechci měnit kvůli genům. myslím, že pro dítě je fajn, když má dobré zázemí a rodiče, kteří jsou dobrý pár (ve smyslu, že si rozumí, umí řešit problémy atd.).
Taky řada nemocných lidí nebo lidí s postižením mám naprosto zdravé děti...

Pokud bych věděla, že já i partner jsme nositeli nějakého "fuj" genu a případnému potomkovi by se naakumulovala pravděpodobnost, že bude trpět tím, co daný gen způsobuje, uvažovala bych o umělém oplodnění, abych tomu zbytečně dítě nevystavila. Na nějaké genetické rozbory se kvůli tomu ale nepoženu.

pokud je ale vysoká šance zdědění recesivní genetické choroby (a to nemusí být jen ty vázané na pohlavní chromozom X), je to jen rozumné to řešit, pokud žena není rozhodnutá si případně vážně postižené dítě nechat a věří si natolik, že se o něj bude schopna postarat sama a smířit se s případným obětováním vlastních potřeb péči o postiženého potomka; pokud je genetická choroba zjištěna a je uznána za závažnou může se volit IVF s výběrem zdravého embrya, aby byla jistota, že dítě danou chorobu mít nebude

Souhlasím ale o to v úvodním příspěvku bohužel nešlo...Tam šlo dle mého opravdu jen o racionální si zdůvodnění rozchodu (protože kdo dnes nemá v rodině několik případů rakoviny, že....Pokud tedy rodiní příslušníci neumřou dříve na infarkt či mrtvici). Pokud jde o závažné genetické choroby tak bych asi přemýšlela o podstoupení genetického vyšetření (kor pokud by byl nějaký případ v blízké rodině) no a jak píšeš, pak se to dá řešit pomocí IVF nebo dárce spermií a ne hned výměnou partnera.......
Dle mého pokud žena svého partnera miluje tak spíše hledá způsoby jak tu překážku obejít než aby to byl pro ni důvod dát mu vale.

Reaguji na bakalářka: To, že v úvodním příspěvku šlo o racionální zdůvodnění rozchodu je naprostá lež a nesmysl, pardon já snad vím, proč se ten vztah rozpadl a že mě napadla tato uvaha, mě samotnou natolik fascinovalo, že jsem chtěla zjistit v diskuzi, zda o tom někdy uvažují ostatní kdyby to byl důvod rozchodu, tak půl roku po něm o tom nepřemýšlím, že mě něco takového vlastně tehdy napadalo

Promiň,a le mě to tak přijde. Pokud toho druhého miluješ a chceš s ním být, tak opravdu přemýšlíš, jak případné problémy řešit a překonat (takových rodin je a s horším genetickým zatížením než je rakovina - koneckonců i zde v diskuzi padly případy). Já si nějak nedovedu představit, že bych začala uvažovat o tom, zda s přítelem být a mít s ním jednou děti, kvůli křivému nosu a případům rakoviny v rodině (i když já je v ní mám taky a ještě ty dědičné). Nemuselo to být vědomé, ale prostě jsi se podvědomě rozhodla, že tenhle vztah nechceš a našla si důvody - a jak říkám, nemusí to být vědomé....Možná i proto se teď divíš, že Tě to napadlo......Prostě a jednoduše jsem tím chtěla říct, že pokud by jsi v té době byla ještě do přítele zamilovaná a chtěla s ním být i nadále, tak by Tě to (bez výraznějšího vážnějšího genetického zatížení u něj v rodině) ani nenapadlo......
Kdyby měl Tvůj přítel v rodině nějaké ošklivé geneticky podmíněné choroby jako Huntingtona, Cystickou Fibrózu, apod. tak bych Tvé úvahy v tomto směru chápala a přišly by mi logické ale nezlob se na mě, kvůli rakovině, která je v 90% rodin, a křivému nosu mi to přijde opravdu podivné.......
Jinak v mém okolí nikdo nic takového doteď neřešil......

Já si myslím, že to zakladatelka nemyslela zas až tak horlivě vážně Jen jí napadlo, zda ostatní o takových věcech přemýšlí a chtěla založit zajímavou diskusi.

Koukám, že dnes ten svět míří k dokonalosti. Dřív se žena zamilovala a s dotyčným si to dítě udělala. Teď každá přemýšlí, kdy je ta správná doba a ještě přemýšlí nad genetikou. Až je mi z té opatrnosti někdy šoufl.

Reaguji na EleanorWoods:

Manželství z lásky v naší kultuře existují až od devatenáctého století

Reaguji na EleanorWoods: Ale šoufl šmankote, no to jsem se zas odvážila...na přemýšlení nad genetikou jsem moc líná jen jsem to nějak rozumně musela nazvat...a já nad tím nepřemýšlím ve dne v noci jen mě to napadlo ano, prostě myšlenka

Reaguji na bakalářka: Já jsem s ním právě být nechtěla a rozhodně ne proto, že měl křivý nos byl to jen příklad, co bych třeba myslela, že by dítě mohlo mít jako mínus pro pána boha

je to hluposť takto sa nad tym zamýšlať.... poznám prípad kde naprosto zdravý partneri majú syna s Mukopolysacharidózou..... bohužiaľ tak sa im zrazili gény a nevyliečiteľná ťažká choroba je na svete :/

Neměly dámy v práci náhodou zrzavého kolegu?

Teda tyhle ty úvahy mě osobně přijdou šílené... nevím možná, když vám to nikdy nepřišlo na mysl, tak to nechápete, ale proboha tvrdit, že se před půl rokem nebo kdy rozešla s přítelem, jelikož měl křivý nos, jen proto, že založila diskuzi zda nad tím ženy přemýšlí a ji to teď taky napadlo, mě přijde trochu moc.

Jak říkám, taky mi to proběhlo hlavou, a to třeba v době kdy žádného partnera nemám (a i kdyby ano, neznamená to, že kvůli nosu ho přeci nechám, to opravdu ne), prostě mi to přijde normální.

Reaguji na Consuela Banana Hammock:
Ježiš já netvrdím, že se s ním rozešla kvůli tomu. Já jen tvrdím, že to byl jeden ze způsobů, jak si ten rozchod nadále racionalizovala a zdůvodnila......Prostě se s klukem chtěla rozejít, rozešla a tohle bylo jedno z možných odůvodnění které ji prostě poté napadlo (lépe řečeno přihrálo podvědomí)........Já nevím ale asi většina holek po tom, co se rozejde s přítelem nachází další a další důvody, proč byl ten rozchod vlastně ok a proč udělaly správně - vyplavou napovrch všechny negativní vlastnosti apod. Prostě si člověk ten rozchod dodatečně ještě více zracionalizuje a přijde mi, že přesně takhle to fungovalo s genetikou v tomhle případě - nic víc, nic míň......
BTW zakladatelka to v úvodním příspěvku podala jako že to byl jeden faktor dle kterého se mimojiné rozhodovala, tak jsem reagovala na to.......

Mě ještě genetika na mysl fakt nepřišla, asi bych ji opravdu začala řešit v případě výskytu vážné geneticky podmíněné choroby v rodině přítele......

Reaguji na eileen11: Teda, to mě dojalo. Tomu se říká láska. A litovala si toho někdy? Nevyčítala si mu někdy v hádce, že vlastně (přeneseně) kvůli němu nemáš vlastní dítě? To je tada příběh.

Já myslím, že každá žena podvědomě přemýšlí jaký by ten chlap byl otcem a jestli je dobrý kandidát.
Taky se ptám jaké mají nemoce a jak kdo umřel.
Přiznám se, že ten "genetický výběr" neberu ani tak podle nemocí, ale podle inteligence. Možná to bude také někomu připadat povrchní.