Zvažujete genetiku partnera pro založení rodiny?

Tohle zřejmě zvažují ženy, jak bylo výše zmíněno, co jim tikají biologické hodiny a pomalu dotikávají, nemají partnera a zvažují 2 či více vhodných adeptů na otce dítěte (nikoliv partnera).
Jak jsem psala, pro mě to určující není. Samozřejmě si přeju zdravé děti jako každá žena. Co bude v mých silách, to proto udělám. Ale lásce neporučíš. A pokud si život s jiným partnerem po boku neumíš představit, tak je blbost odkopnout ho kvůli rodinné anamnéze. Ono také to, že má někdo v rodině smrtelnou chorobu, neznamená, že ji zdědí on či jeho děti. A obráceně - ten, kdo se s tím v rodině nikdy nesetkal, nemá zajištěno do konce života zdraví bez takovýchto nemocí.

Reaguji na bakalářka:

Doteď se nikdo nepotkal s druhým přenašečem... a i kdyby se potkali dva přenašeči, tak je jen 25% šance že dítě podědí oba špatné geny, a dnes má málokdo tolik dětí.
Myslím, že je lepší to neriskovat a včas si udělat testy. A případně, jsme-li oba přenašeči, testy plodu v těhotenství.

Myslím, že chlapi by spíš měli zvažovat, co mají doma - v dnešní době umělých vlasů, nehtů, nosů, prsou, kontaktních čoček, barev na vlasy atd. se nesmí divit, pokud jejich dítě není jako z katalogu Vezmou si třeba blondýnku s modrýma očima, pršáčkem, velkýma prsama, hustými vlasy a dítě se jaksi nepovede - není tak dokonalé jako oni dva

Tak tohle je o prioritách, asi jako všechno, aspoň podle mě - záleží prostě, jak moc chceš toho chlapa a jak moc chceš dítě...
Já si tím prošla - moje matka měla těžkou cukrovku od svých 14 let s velkýmí komlpikacemi - odcházely jí ledviny, slepla, odumíraly jí nohy - a i přes dietní režim a píchané inzulíny se občas nevyhnula kómatu - pamatuji si, jak jsem jí jako malá (asi 6 let) volala záchranku a tam mi nechtěli věřit, mysleli, že si z nich nějaká holčička dělá legraci. Zemřela v 54 letech na infarkt myokardu. A o pár let později mi osud postavil do života super chlapa, který měl v rodině ten samý problém...láska jako trám, ale já věděla hned , že malého diabetika prostě nee, že bych se na to nedokázala dívat, nechtěla jsem riskovat a on se mnou souhlasil. Vzali jsem se a děti nemáme - byli jsme připraveni na to, že kdyby se stalo, asi bychom udělali vše proto, aby to klaplo - no, ale to se nestalo a tak jsme bez dětí - tedy vlastních, manžel má syna z předchozího manželství, který žil s námi (ted´už je to dospělý chlap)
Takže odpovědˇ na otázku - ano, zvažovala jsem to a zařídila jsem se - jak se říká - podle svého nejlepšího vědomí a svědomí
Dnes si to šineme mílovými kroky ke stříbrné svatbě a je nám fajn
Nikdy jsem nelitovala

Přesně.

Co se týče nemocí, tak nad tím bych se asi zamyslela, ale nemyslím, že bych kvůli tomu opustila partnera, se kterým bych chtěla strávit zbytek života. Co se vzhledu týče - to jsem si třeba já celkem vyžrala myslim Velký nos nos po dědovi, jemné a celkem řídké vlasy po babičce, ekzémy po mamce, sklony k tloustnutí z tátovi strany...sestra ale naopak zas (i když trochu větší nos taky má, ale ne tak jako já) pevné husté vlasy z tátovi strany, štíhlá (pokud se vyloženě nepřejídá) po mamce, velká prsa po mamce (já žádná sláva), s pletí žádné problémy...Razím takovou teorii, že u nás v rodině první dítě získalo ty lepší geny a na mě (jakožto druhorozenou) zbyly ty horší no...A to samé s vlastnostmi, ale co už.
Budu holt doufat, že mé dítko bude spíš po tátovi než po mně

svatá pravda

To fakt ne. Navíc většinou když jsou oba úplně zdravý tak tim spíš se něco po***ere. Nebo když 2 s vysokym IQ dítě tak tim spíš se ty geny nák pomotaj a narodí se jim hlupák. Někde o tom psal i nákej psycholog nebo něco takovýho a je to celkem fakt. Vidim to i v okolí.

To že není žádná nemoc v rodině neznamená, že sám člověk, nebo jeho dítě mít nemoc určitě nebude. Sice jsou to dobré dispozice, ale nic 100% nezaručí. Svého partnera miluju a jestli budeme mít spolu dítě, budu šťastná, protože bude mít jeho geny, tedy kousek něj a kousek mě. Nad nemocemi v rodině výrazně nepřemýšlím, genetika je moc složitá věda na to, abychom dokázali s určitostí říct, kde je vysoké riziko nemocí a kde malé..

Nikdy nemáme 100% záruku, ale to neznamená, že bychom se neměli snažit trochu zlepšit svoje šance. Vždyť o co jiného jde, když těhotné ženy nepijí alkohol a nekouří, berou jen minimum léků a tak podobně? Není to záruka, že se nic nezvrtne, ale hodně to zlepšuje šance.

Ale jak říkám, partnera bych kvůli tomu neměnila, v nejhorším bych šla na umělé oplodnění.

i v přírodě si samičky vyberou toho nejsilnějšího samce,tak není celkem nic divného,že přemýšlíš s kým plodit děti.
Já to tedy až přes genetiku nebrala,ale když už jsem měla jasno,že ten pan On by mohl být případným budoucím otcem,tak jsem zjistila,že je z dvojčat.No fóru se to líbit nebude,ale já dvojčata nikdy nechtěla ani omylem a když jsem pak později otěhotněla,byla jsem rozhodnutá,že pokud dva plody,tak přerušení a další pokus.
Dnes už je tolik možností,že tvůj přístup mi přijde zodpovědný a chápu,že chceš udělat maximum pro to,aby dítě bylo zdravé.
Když totiž člověk vidí co vše se může stát,tak se ti ani nedivím.

vzhled neřeším...

nemoci ano, u partnera i u sebe, ale určitě bych to neřešila rozchodem, spíš to chce vymyslet způsob jakým to vyřešit - nemít děti, sperma od dárce atp.

nepřipadám si vůbec povrchní, když ale žijete vy sami s nemocí nebo se u vás v rodině vyskytuje nějaká závažná nemoc, navíc třeba opakovaně a víte, jak ti lidé trpí (viz případ s cukrovkou co tu psal někdo přede mnou), tak prostě nechce, aby takto případně trpělo Vaše dítě a nechcete to riskovat...i dva zdraví lidé mohou mít nemocné dítě, ale beru to jako menší pravděpodobnost než u nemocných lidí nebo lidí se závažnou rodinnou anamnézou...

To je podobný případ i s výše zmíněnými zrzavými dětmi - znám z okolí dva případy, kdy rodiče (blonďák+tmavovláskavs. 2 tmavovlasí) měli zrzavé dítě, přestože v rodinách obou rodičů nikdo zrzavého člena rodiny nepamatoval. Dědičnost je nevyzpytatelná. Btw. také se říká, že dítě bývá podobné spíše některému z prarodičů než rodičů.

To by muselo být fakt něco hrozně vážného s velkou pravděpodobností, že to naše dítě podědí, abych nad tím uvažovala tak moc. Jinak mi to připadá uhozené. A řešit vzhled partnera? Když jsem s ním, tak ho snad miluju a líbí se mi, ne? Takže pokud bude dítě po něm, jedině dobře.