Zvažujete genetiku partnera pro založení rodiny?

no to nemůžeš takhle zase takhle zobecnit, respektive o tom už je ta diskuze. Kolik lidí, pocházejících řekněme z jednodušších rodin šlo studovat a vlastní vůlí, odhodláním a intelektem se vyšvihlo a kolik lidí zase naopak z rodin intelektuálů a zajištěných, kde by se studiem nebyl problém, se zase proflákošilo životem bez valného vzdělání.....

Reaguji na Siiri:
Šlo samozřejmě o vtip se zahradníkem.

Reaguji na Tarazed: Já ti dám ty bože můj Kde jsem řekla že mě ten frňák přišel strašněj ? Nikde......mě se ten kluk prostě líbil a měla jsem na něm ráda jiné věci, proto jsem s ním byla vím, že ten nos vadí jemu, a realným usudkem si prostě všimnu, že ho veliký má stačí ?
a zase nos a nos a nos....

Reaguji na Lusinda2: "Dámo" to je konec teda, tys tomu nasadila korunu

Reaguji na Doudou: jo něco na tom bude, začíná to na H a končí na O...

Neskutečný, co si to vůbec dovolujete sem něco takovýho tahat !

Myslím, že přemýšlení nad tím, jaké má přítel v rodině dědičné choroby, je jen podvědomé přidání dalšího důvodu, proč se s ním rozejít. Když je člověk zamilovaný, přemýšlí přesně opačně, prostě nevidí na partnerovi vůbec žádné chyby

Tak já zase nechápu ty, kteří ví o vážných dědičných onemocněních v rodině a romanticky nad tím mávnou rukou, protože lásce neporučíš a oni to dítě chtějí za každou cenu. Jednou ukazovali v televizi manžele, kterým doktoři jasně dopředu řekli, že jejich děti budou těžce postižené (už nevím přesně na kolik procent, ale víc jak 70 to bylo) a oni si pořídili první dítě a bylo postiženě. Tak si pořídili druhé a bylo taky postižené. Už nevím co to bylo za nemoc, ale děti čekal hnusný život plný bolesti a trápení a nedožívají se vysokého věku. To je podle mě neskutečné sobectví rodičů. A pokud má člověk nějaké pochybnosti tak nechat si udělat genetiku není nic špatného. Sice to nezaručí zdraví dítěte na 100%, ale pro klid duše. Já jsem u svého muže nad nějakou genetikou vůbec neuvažovala, ale když nám holka marodila a nevěděli jsme dlouho co s ní je a v nemocnici se hned ptali na leukemii, nádory a podobné věci v rodině a v rodině muže to s malou holčičkou nedopadlo dobře, tak to bylo první co mě vyděsilo aby to nebylo genetický. A co se týká krásy, tak kolikrát žasnu jaký krásný dítě mají oškliví rodiče. A obráceně.To jen aby nebyly místní krasavice překvapeny .

také jsem si všimla....
A platí to někdy i o intelektu. Ale budou to spíš výjimky - akorát víc do očí bijící v tom kontrastu.

to mi taky přijde šílené. Ale viděla jsem dokument o paní, která se narodila jen s pahýlem místo ruky a své děti pak měla zdravé...

Těžko říct .. pokud ale uvažuji čistě z rozumu a né z lásky, v tom případě ano - zvažovala bych to.

Reaguji na Lusinda2: Zamysli se nad sebou dřív, než něco napíšeš. Prokážeš tím ostatním obrovskou laskavost.

Jituss, vzhled by mi nevadil, nikdo není dokonalý, ale ty nemoce .... Nerada bych, aby to vyznělo blbě, asi bych partnera nehnala na genetické testy Ale už ve srandě říkám svojí 16-ti leté dceři, ať se neopovažuje (v legraci) přivést si domů vycmrndlýho astmatika a alergika, co na sluníčku zčervená, každé jaro se dusí a podobně ..... Se smíchem jí povidám, že věčně nemocné děti rozhodně hlídat nebudu. Zrnko pravdy na tom je, Moje kamarádky, co byly samy alergičky a děti taky, bylo mi jich líto, věčně na ATB. Asi by mě odrazovala hemofilie a podobné jiné věci, oproti kterým je alergie sranda

No a pokud by opravdu hrozila nějaká ošklivá dědičná nemoc, jsou testy, které na počátku těhotenství odhalí zda plod bude tuto nemoc mít či ne, a nebo v opravdu krajním případě mít potomka s anonymním dárcem - umělé oplodnění.

Tím chci říct, že v dnešní době ona větička od oddávajícího na Národním výboře - snoubenci znají navzájem svůj zdravotní stav - nabývá na významu čím dál tím víc.

Hm, tak to jsem přesně já + mám ještě ekzém. Já to tedy naštěstí nemám tak silné, abych byla na ATB, ale mám trochu strach, že mé děti to po mně zdědí v třeba ještě horší podobě Ale zase na druhou stranu, nikdo jiný v rodině takové problémy nemá, tak třeba budou mít štěstí.

Jsou i mnohem horší věci .....,navíc věda dnes postupuje opravdu mílovými kroky, věřím, že se to časem bude zlepšovat. A co se týče tématu, když je člověk zamilovaný, tak větší nos nebo nemoc babičky stejně neřeší ..., snad jen aby to neodnesly děti. Já také podědila "samé lepší" - křečové žíly, mateřské znamínko, špatné zuby .... Kupodivu holka si vzala ze všech to nejlepší, hlavně že zuby má OK, syn taky, za to jsem moc ráda. Jsou oba zdraví a dělají mi radost