Život ve Francii

Taky jsem naprosto okouzlená Francií..až to nechápu a mnozí okolo zase nechápou mě. Něco mě na ni neskutečně přitahuje, jen prostě nedokážu říct co. Akorát mi teda vadí, že francouzi neuznávají jiný jazyk než francouzštinu.

Jsem okouzlena nejen Francií, ale skoro měsíc i Francouzem! Potkala jsem ho tady v ČR, domluva sice příšerná, ale všechno se mu dalo vyčíst z očí. Něco krásného, neuveřitelného.... Od té doby jsem si něco málo napsali , ale vzhledem k tomu že bych nikdy v cizině nedokázala žít, tak budu muset svého nádherného, charizmatického a elegantního "Frantíka " vyhnat z hlavy. ale je to velmi težké. ... uf....

P.S. Nemáte někdo Cd od Frederic Lerner? By sem chtěla móóc.

Všude je dobře i špatně. To chování o kterém se tady bavíte mají i Američani, Němci, Rusové atd atd. je to větší národ a tak se to musí brát. Já třeba nemám ráda Rusáky je jich tu jak mraky a před 22 lety žebrali u OD Kotva a dneska tady chodí po ulici jak králové přitom jsou to socani a nebo radši nechci vědět kde ty prašule berou. Já jsem Češka a netajím se tím, že nemám ráda Čechy. Přesně jak se psalo. My budeme pořád stejní s tou pověstí pivo, ženký a fotbal. Né že by na tom bylo něco špatného, ale to je to co našemu národu stačí. Francii jako celou jsem nepoznala jen Paříž a ta se mi líbila. V každé zemi je něco, co u nás neni a nadchne nás to. Spíš bych uvažovala politicky a ekonomicky. Taková Paříž je na bydlení docela drahá.

Docela drahá? Studio tam stojí 1200-1500 eur a opravdu normální byt s jednou ložnicí je tam strašně těžký najít protože je hned pryč a pronajmout si tam byt není tak lehký jako u nás

Reaguji na BiancaParadis: a jak se žije Tobě ve Francii?Zvykla sis a ještě - šla bys do toho znovu,nebo bys preferovala vztah už raději s čechem? Já jsem momentálně okouzlena vybraným francouzským chováním a negativa nevidím.... což je špatně. Možná je tam malinko taková namyšlenost, ale každý vypadáme nějak.Kdoví jak to dopadne,v každém případě jsem si to udělala těžký. A pokud bys mě chtěla napsat tvoje poznatky , můžeš i do SZ , každé slovo ocením, protože jsem se tímto směrem nikdy neorientovala.

No jelikož svýho přítele miluju tak mu to všechno trpim ale svym způsobem je to normální moje kamarádka chodí s Turkem a pořád poslouchá že to musí znát že to je jejich kultura a náboženství. Ne všichni Francouzové jsou pyšní na to že jsou Frantíci ale všeobecně ano jsou. Všechno co je francouzský je dobrý když tam chce někdo studovat a studuje na americký škole tak musí umět francouzsky.Můj přítel se třeba učí česky kamarádky přítel řekl že se nikdy česky učit nebude a bla bla bla.Okouzlena francouzským chováním? Jako čim? Že malý děti líbou rodiče na tváře jako dospělí když se někde potkají? Vůbec se mi nelíbí ty jejich vztahy.Věřim tomu že na vesnicích je to jiný ale tady v Paříži je to příšerný. Děti tu nechci vychovávat a ani nebudeme vrátíme se zpátky do Čech.

Tak téma sice už není úplně aktuální, ale ráda prispĕju svými zkušenostmi. Jezdím do západní Evropy už šest let dělat na půl roku modeling a kromě Itálie, Španělska atd. pobývám i ve Francii. Na severu to moc nemusím, nevím jestli je to jen můj pocit, ale lidí mi tam přijdou dost odmĕření a nepříjemní. Paříž je hezká, ale pro život bych si ji nevybrala. Mám štĕstí, ze mi agentur zarizuje dobre bydleni, protoze kdyz vidim, v cem tam nekteri ziji,...To hnusný metro, všude opilí žebráci a docela dost zlodějů, to nedávám, takže se snažím tam nebýt moc dlouho, ale práce je práce. Zato jih,. to je něco úplně jinýho. Miluju Azurové pobřeží, rivieru, kde mi lidé přijdou moc milí a je tam podle mě větší pohoda. Dost času taky trávím v Monaku, kde žije přítel a kde s největší pravděpodobností budu studovat , a tak často jezdíme po pobřeží, ať už autem nebo na jachtě,, (protože jinak se v Monaku zas tolik věcí dělat nedá), a fakt musím říct, že je to především v období jaro-léto něco nádherného. 
Je ale jasný, že všechno záleží na lidech. Protivy potkáš ve Francii stejně tak jako v jakékoliv zemi na světě.

Mimochodem, jakpak to s tebou, zakladatelko, nakonec dopadlo?

Ještě co se jazyku týká, za ty léta jsem se francouzsky naučila skvěle, takže mi vůbec nevadí, že se tak mluví všude. V Praze s vámi taky mluví česky a do AJ se tu dost lidem nechce. Navíc se mi francouzština líbí, stejně jako asi všechny romanske jazyky,. Jsou zvučné a elegantní, tedy přijdu si elegantneji když mluvím Fr, It nebo Sp než když šprechtím Deutsch . A to že jsou hrdí mi přijde sympatické , když nejsou arogantni. I v USA se už odmala učí být hrdí na svou zem. A co se týká cen-jídlo je levnější nebo srovnatelne drahé s ČR, ale kvalitou je někde jinde, to si přiznejme. Bydlení to je většinou předražené, to jo.
PS: Jejich hrdost na zemí a jazyk je mi mnohem příjemnější než ruské milionarske osady ve Varech, kam nesmíte vstoupit, pokud nemáte ruský pas, asi tak.

Reaguji na BiancaParadis: No dívala jsem se na ceny bytů u realitek a řekla bych, že to není snadné a pro hodně lidí je to drahé, ale asi také záleží v jaké části chce člověk bydlet. Když člověk jede z letiště do centra Paříže vlakem a projíždí ta sídliště, tak na zastávce přistupuje skoro samý černoch a to by pro mne jako ideál bydlení asi nebylo a veškeré kouzlo Paříže by bylo fuč.

Jídlo na Francii miluju. Stačí se jít podívat do toho jejich supermarketu a pak přijedete domů a říkáte si, že to je jak pro prasátka možná dobře, že tam nebydlím, protože bych brzo asi dost přibrala haha. A určitě bych doporučila jet se podívat i jinam než do Paříže. Některá městečka jsou opravdu kouzelná.

Přesně tak. Ve Francii jsem potkala vesměs milé lidi. Můj francouzský přízvuk je terrible a stejně se se mnou všichni mile bavili.

Jen jedna veselá historka. Při prvním pobytu ve Francii jsem bydlela ve Formuli. Recepční byl hrozně milý pán, něco kolem 55 let. Večer jsem se vyploužila z pokoje, protože jsem měla chut' na kávu. Pán se se mnou dal do řeči a ptal se odkud jsem. Když zijstil, že z Čech, začal mi detailně vysvětlovat jak funguje automat na kafe a pak se ptal jestli to máme i u nás
Ale to se musí brát s humorem, nemyslel to zle, jen měl o naší republice trochu jiné představy

Miluji Francii a chodila jsem s Francouzem, měli jsme se brát ...Láska jako z románu dva roky. Nikdy mně nikdo neudělal takový podraz jako on a jeho rodina. To ponížení si ponesu stále sebou. Nikdy bych nečekala něco takového od francouzských lidí. Nechci být konkrétní, je to citlivé téma. Já jen, že zdejší názory o sebestřednosti a jakési aroganci a zahleděnosti do svého národa jsou pravdivé. Je to smutné a je to škoda, protože ta země je nádherná.