Žili byste s člověkem, který Vám za dceru nepřinesl ani kytku?

Reaguji na amelie1111:
Jak jsme právě už psala, on to tady bere jako "tradici" a nepřijde mu to, jako povinnost, ale jako pěkné gesto.
Ale jak jsem už několikrát psala, nebyl by to důvod k rozchodu, určitě bych to přežila, kdybych nic nedostala..
Ale řekla bych, že ty co nesouhlasí, se chytají každého slovíčka..

Reaguji na Slivanka:
Aha, no já mluvila obecně o důvodech, proč by i tak skvělý muž nic nedonesl, ne konkrétně o mojí rodině

Reaguji na eliss_:
My si dáváme dárky často vzájemně a jsme na to zvyklí. Ale nejlepší dárek, který jsme si dali byl stejně náš pes, který je prostě boží, neuplyne den, abychom se neradovali z toho, že máme toho nejroztomilejšího, nejbáječnějšího pejska na celém světě.

Tak musím říct, že u nás je to stejně

Reaguji na mishka999:
Aha, tak promiň, já myslela, že mluvíš o svojí rodině..
Bylo toho tady hodně napsaného a měla jsem dojet, že jsi někdy na začátku psala, že o tom slyšíš poprví, že se dávají dary za dítě.. I z toho jsem to tak nějak pochopila, že tedy tady tohle od mamky neznáš..
Víš co, každý to má jinak a určitě se shodneme na tom, že nejdůležitejší je, aby ten chlap byl úžasný manžel, otec, pomáhla s rodinou, výchovou, atd.
A jestli si dávají mezi sebou dárky,nebo ne, je každého věc..

Tak já jsem zrovna nedávno porodila druhé dítě. Neporodila jsem ho pro partnera, ale porodila jsem ho já, protože tak je to holt zařízený, ale je náš obou, stejně jako ten první
Ani "za" jednoho jsem nedostala kytku ani nic. Můj muž na to není, ani to nezná, že by taková tradice byla, je cizinec. Kde to vlastně vzniklo? Ale zase vyjadřuje svoje city a starost činy, tak to tak beru. Pomůže, podpoří, postará se, jak něco jednou řekne, tak to platí. Holt vím, že když mě požádal o ruku a nedal mi k tomu kytku, tak mě i tak miluje, protože jak to jednou řekl, tak to u něj prostě platí. On nechápe, že ženský to třeba maj jinak. Ale mě to nevadí. Každej vyjadřuje city a radost jinak. Já jsem emocionální a cholerická, on je zase kliďas při zemi, a tak se doplňujeme. Ze syna má radost, z obou. Pro mě bylo důležitější, že se mnou byl jako opora u porodu, že se mnou byl v nemocnici, a choval syna, když jsem nemohla vstát, že je skvělý táta, že se o oba postará, čte jim pohádky, vykoupe je, přebalí, nic pro něj není problém, i když taky přijde utahanej z práce. Nikdy by mě nenapadlo být dotčená kvůli kytce. Na druhou stranu vím, že hormony jsou zrádný v téhle době. A navíc to může být v nefungujícím vztahu poslední kapka, to už pak člověka naštve cokoliv.

Reaguji na Adka:
tak to máme stejně, radost ze psa je kapitola sama o sobě
my si nadělili dva a je fakt že od té doby nosíme jako dárečky spíš dobroty na kousání a hračky

omlouvám se za OT

To teda.

I my.

Reaguji na Teesa:
Souhlasím s Tebou.. Máte to tak ve vašem vztahu zařízený a je to moc fajn.. A rozhodně je lepší mít takového chlapa, než chlapa, který kytku donesl, ale to co píšeš Ty, tak nedělá..

no..tak jsem to přelouskala skoro celé že se za dítě dává "dar" jsem se dozvěděla teprve pár let zpátky. Je už na každém jak si to přebere a jak se zachová v případě, že to "ví". Většinou to bývá něco hodnotnějšího - šperky, hodinky - na pámátku. Nesouhlasím s názorem, že dítě je obou, tak proč by měl chlap něco dávat! Ano, nemusí dávat zrovna šperk, ale i malá kytička potěší. A proč? Dítě je sice obou, ale chlap je přímo spjat jen s početím. Pokud vím, tak žena ho 9 měsíců nosí!, prodělá porod, "zničí" si postavu, hormony ji pracují hore dole (ano, chlap to musí snášet), otékají ji nohy, je jí špatně, musí pořád čůrat, roztahuje se jí pánev..tak za tohle všechno (byť čeká mimčo dobrovolně) si žena opravdu malé poděkování zaslouží Za svátek taky dostáváte alespoň čokoládu, ne? Chápu, že spousta lidí o tom nemá ani potuchy (záleží jestli to taky chlap vůbec ví), takže bych z toho opravdu nedělala závěry ve vztahu, který předtím zdárně fungoval. Pokud ne, je to už o něčem jiném.

Třeba můj táta za mamku převzal domácnost a starost o mě (když čekala bratra), protože byla na rizikáči. Ale přesto mamka po porodu dostala kytku a pak ještě zlatý řetízek (respektive propletenec dvou řetízků - jedne za mě a druhý za bratra). Asi je to hodně o povaze a vychování daného člověka. Pro mě bylo také dodnes tak nějak samozřejmé, že novopečený otec dorazí do porodnice s kytkou (byť chápu, že když je dnes již většinou u porodu přítomný, tak v podstatě nemá kde ji schrastit ). Materiálno nemateriálno, je to pěkné gesto které potěší.

Jinak tímto příspěvkem jsem chtěla naznačit, že to nemusí být jen buď (dárek) anebo (pomoc s domácností a dítětem). Přijde mi to, že se to tu už šíleně žene do extrémů......

Já ne (A nemrzí mě to, ani nebývám zklamaná, není proč.)

Zrovna svátky mi taky přijdou uhozené. Čokošku dám mamce, tu si jako jedinou pamatuju kdy ho má, jinak teda absolutně nazájem. Zapomenu i na ten svůj.

tak ...

Teď už to tady bude pořád dokola.

mně taky
a švagrová mi jednou řekla "škoda, že je to můj brácha, toho bych tak moc chtěla"
včera jsem pilně vzpomínala, nějaká ta kytka tam byla, ale já si vzpomínaám spíš na to, jak běhal po lékárnách a sháněl klobouček na kojení, protože většina byla na ***, vzpomínám na to, jak před ranní směnou, na kterou vstává v 5, nosil od dvou do pěti uřvaného syna a uřvanou provorodičku zavřel do ložnice, aby se vychrápala atd., pro někoho naprosto běžné věci, ale já z okolí vím, že bohužel běžné nejsou

Reaguji na macek2019:
Tak to máš skvělého chlapa.)