Žena za volantem

Ahoj holky, já začala jezdit po 8mi letech od získání řidičáku a nic si z toho nedělejte, jezdím 2,5 roku, dost aktivně a ještě teď mám exy. Před 2,5 rokama jsem si koupila starou kraksnu, který můj kamarád říká volha (je to 15ti letej seat toledo), docela dobrý bylo, že tohle auto vybral táta - profi řidič, já totál bez odhadu a takovádle velká kára. Ale teď už jsem si zvykla, i když to byl křest ohněm, nervy šílený, jsem z Liberce, ale řídit jsem se učila pořádně až tady v Praze. Šla jsem na to od lesa, zavolala kámošovi, jestli by se mnou neudělal několik kondičních jízd a jestli někoho takového máte - vřele doporučuju. Jezdil se mnou 3 týdny, naučil mě různý finty, trasy, který nejvíc používám, zkratky, vždycky když někam jedu tak je na telefonu, kdybych se ztratila, rozjezdy mám dobrý je to diesl, takže ho rozjedu skoro kdekoli, měla jsem i bouračku, ale nemohla jsem za to, sestřelil mě chlap v tereňáku, když sněžilo a on jel jak magor, dostal smyk a sejmul mě, ale dobrý, jinak pohůdka, akorát jsem teď nejak začala nervíkovat v zácpách, dřív mi to vůbec neva, jsem se šoupala v pohodě a teď mě vžyckY chytne nerv a klepou se mi strasně kolena, jednou jsem musela přelítnout dvouproudovku, abych se dostala na najezd a tak dlouho jsem se odhodlávala až jsem dala misto 1 zpátečku a málem vrazila do chlapa za mnou - no pitomá, ale jezděte, je to super.

butterflygirl

Tak tohohle se taky bojím.

Jà jsem si udělala řidičàk v 18 a pak jsem nikdy nejezdila, nějak to nebylo potřeba a finance taky nebyly. Rozhodla jsem se, že se k tomu vràtím. No děs, holky je mi 27, je to skoro 10 let, což je síla.Taky màm strach, hlavně velkej provoz mi dělà potíže a sjezdy z vedlejší na tříproudovku - to by jste se ve mě krve nedořezali. Navíc mi màme škodovku Fabii, se sportovním motorem, takže si to dovede představit jak je to rychlé a taky citlivé auto. Můj přítel mà kolabs, když vedle mne sedí, tak prozatím jsem se zase vràtila k mé videohře na playstation 3, jezdím různé trasy( jsou to zàvody) , výhodou je že màm volant, řadící pàku a pedàly, takže trénuji a trénuji, každý den cca 1 hodinu min. Jo taky se mi totiž občas přihodí, ze blbě zařadím a to je dost vàžné. To je na autonehodu. Ach joooo.

jà podobně, akoràt u mne to bylo místo 4 jsem tam dala 2. Jestě, že ten řidič za mnou měl dobrej reflex, jinak bych ho měla v zadku. Drahà polovička z toho dostala vskutku kolabs, navíc mě tak seřval, že jsem nechtěla sednout za volant ani za nic.

Nic si z toho nedělejte. Já jsem si dělala řidičák tak před 4mi lety, ale jezdila jsem asi tak 10 x prvni dva měsíce. Pak jsem tukla jiný auto a od té doby blok, a nechtěla jsem jezdit. No a před půl rokem jsem se rozhodla si pořidit auto, tak jsem šla do autobazaru s mamkou, která neumí řídit. Pak jsem si koupila to, které jsem už měla vyhlídnutý dřív a problém byl, že jsem ho vlastně musela odřídit. No neuvěřitelný stres. Pomalé reakce, špatnén odhadování vzdálenosti atd atd. Teď jezdím denně, takže si myslím že obstojně. Chce to překonat ten první strach a jezdit co nejvíc.

Jo a když tady dáváte doplacu funny historky, tak já po měsíci co jsem si ho pořídila, tak jsme jeli do Polska s přítelem. No a jak jsme se vraceli tak on že je děsně unavený a jestli to neodřídím já. I když jsem si koupila GPS asi za 4tyčky, tak je úplně nanic, jelikož ten novej softwer co tam byl, nebyl úplně aktuální a novější zatím nebyl. Takže tam nebyla dálnice Ostrava-Olomouc. No tak že se mám řídit cedulkama a dojet normálně do Olomouce po vesnicích. Bylo asi kolem osmé, tma, sněžilo a já tam někde v lese nikde žádný auta. Pak jsem dojela do Olomoce a vidím modrou ceduli s s dvěm,a šipkama a dvě cesty, u té napravo byl náps do centra, tam jsem ale nechtěla, tak jsem vyhodnotila levou šipku jako správnou. Tak si tak jedu, šastná jak jsem to zvládla, budím přítele že jsme v Olomouci a pak už akorát slyším jak křičí brzdi. Vjela jsem na dálnici ale výjezdem do opačnýho směru. Že prýt si přesednu že bude řídit

Já jsem taky začala jezdit až po pěti letech od udělání řidičáku. A to když jsem si musela koupit auto, protože jsem ho potřebovala v praci. A byl to teda boj- několikrát jsem málem bourala- ještě, že ostatní řidiči měli takové rychlé reflexy. Ale bohužel sloupy, popelnice a jiné překážky takové reflexy nemají, tak mám autíčko mírně odřené (hlavně pravá strana je kritická)
Měla jsem i bouračku na dálnici, ne vlastní vinou- nějaký týpek mi vjel těsně přede mě a já už to nedobrzdila - ale stejně jsem z toho byla asi otřesená a myslím, že kdybych nezačala hned druhý den řídit, tak bych měla blok.
Když už jsme u těch trapných historek- teď o víkendu se mi podařilo zabouchnout klíče v autě při tankování na benzínce. Tak jsem poprosila čtyři chlápky- vypadali jako zloději aut- potetovaní, drsní- no, normálně bych se od nich držela co nejdál- a s jejich pomocí byl problém za půlhodinku vyřešený. Někdy jsem ráda, že jsem ženská

Toto jsem ocenila jednou při rozjíždění se do kopce, když za mnou stála auta

Pravda je, že někdy mám vyloženě "bojovnou" náladu a mam chuť si za ten volant vlízt a jet někam klidně sama. Často to bývá při příhodných podmínkách - např. je neděle, provoz pohoda a jedu do nemocnice, kde na parkovišti bude prázdno..., v takových chvílích bych si to ráda zkoušela, ale to zrovna není k dispozici auto. Ale jak mě někdo začne "nutit", třeba přítel, nebo šéf v práci (chudák čekal rok, než si udělám řidičák a teď bude čekat další, než se odhodlám jezdit ), tak to prostě nejedu. Ani za nic

To je prostě nejhorší. Hodně mých kamarádek udělalo řidičáky a potom nejezdily, protože se bály. Vždycky jsem říkala, že já taková nebudu a pak se stane první hloupost a já se zablokuju. Ale neměla jsem dělat frajerku - hned druhý den, co jsem dostala řidičák si sednu do auta, který neznám a sama - prostě slepice no
Kamarádka, co dělala řidičák zároveň se mnou, je na tom teď podobně. Nepobrala křižovatku a narvala to do železného zábradlí. Jí se nic naštěstí nestalo, ale na autě jejího otce byla velká škoda. Taky se úplně blokla...

Já vím, že ono mi to teď snadno říká, ale čím horší podmínky, tím víc a rychleji se naučíš.
Jinak já jsem prvních pár dnů několikrát brečela- když mi třeba nešlo zaparkovat, když na mě troubili a přísahala, že už do "toho blbýho auta NIKDY V ŽIVOTĚ nevlezu".
Tak s chutí do toho, tím že to budeš odkládat to bude horší a za ten dobrý pocit ze sebe to stojí

No, nevím, jestli s chutí , ale budu se muset nějak překonat a začít. Hodně by mi to usnadnilo život a hlavně práci.

Mám stejný problém.. Je mi 25, řidičák jsem si udělala hned co mi bylo 18, hrozně jsem se těšila, až budu moct jezdit sama, jenže nebylo čím. Táta si zrovna pořídil nový auto, který jsem teda párkrát s ním na sedadle spolujezdce řídila, ale potom co mi několikrát šahal na volant a pořád vyšiloval, co to dělám, tak jsem se nějak blokla a začala se bát. Od tý doby jsem se párkát řídila, ale vždycky jsem předtím měla hrozný nervy, rozklepaný nohy. Teď už to budou skoro tři roky, co jsem za volantem neseděla, ale říkám si, že bych se měla odhodlat a sednout za to, přece jenom občas potřebuju někam se sama přemístit, nebo někoho někam odvézt, teď navíc to vypadá, že budu muset jezdit v práci v Praze, což mě děsí úplně nejvíc..

pájík
O seřízení pedálů už mi taky někdo říkal, musím teda přiznat, že za posl.pár dní poctivých tréninků) už to tak nechcípá, takže možná problém místo spojky byl fagy v mé noze..

Dala jsem si teď za úkol jezdit každý den do práce a už je to lepší, ale uvědomila jsem si, že vzhledem k některým řidičům, kteří tě neustále omezují nebo jsou agresivní, ten stres ani nikdy úplně nesetřesu, protože jízda v praze bez nervovýho vypětí asi neexistuje...

holky jak to sleduju, tak skoro u všech je největší problém chlap ! u mě taky ! oni prostě pro to nemají pochopení, že po autoškole není nikdo profík, navíc jsme ženský, místo toho aby byli zticha tak vyšilujou, nadavají, dušují se, no otřes. Já jsem si po autoškole myslela jak to umím, chtěla jsem se příteli předvést, ale on samozřejmě nejchytřejší na světě, do všeho mi kecal, nadával, a taky jsem měla blok...a ted s ním prostě nejezdím, když potřebuju tak mu řeknu at mi vycouvá z garaze a jedu si sama kam chci, je mi jedno jestli stojim pres dve mista, nebo jestli drzim dlouho spojku, brzo blikám, jedu rychle, pomalu, držím se málo ve středu atd atd atd....však to znáte ))

maliis
Tak to je přesné, taky nejraději jezdím sama. Když se něco nepovede, tak si to ods.ru sama, nikdo mi nenadává. No nicméně nejhorší to bylo, když jsem tatkovi ťukla při parkování auto. Ten nadával... a teď se diví, že s ním nechci jezdit

to jsi trefila! do výčtu komentářů bych ještě přidala díry na silnici, kterým se někdy vyhnout nedá, ale i když se o to vždy snažím, s drahou polovičkou je zákon schválnosti že jsem mimo a vymetu každou..

Někdy je lépe si po delší pauze zaplatit kondiční jízdy v autoškole. Tam by se měly vychytat chyby z nezkušenosti, což je lépe s autem autoškoly než s vlastním a ještě manželem na místě spolujezdce