Potýkám se po téměř pěti letech s oprašováním řidičáku, a i když se říká, že tyhle schopnosti se nedají zapomenout, já si přijdu nervóznější než za časů autoškoly..
Aby ne, doprava se pořád zahušťuje... a lidé, tj. i řidiči jsou pořád nervóznější. Radím uklidnit se vědomím, že bezpečně zastavit přeci umím a když i někdo troubí, že jedu pomalu, nevadí.
No tak nejdříve by to chtělo oprášit pravidla silničního provozu... a pak se zkusit někde rozjezdit nejlíp když není dopravní špička......nejlíp s nějakým klidným zkušeným řidičem aby tě popřípadě upozornil na chyby atd....přinejhorším si připlatit pár jízd v autoškole.....neboj určitě to zvládneš
Já moc často nejezdím. Myslím, že neřídím špatně, manžel to taky tvrdí. Mám problém s tím, že když mám jet někam autem, začnu být neskutečně nervní, trasu mám v hlavě vytyčenou přesně na metr a než vyjedu, jdu několikrát na záchod. Jak sednu do auta, tak to ze mě spadne. Potřebovala bych poradit, jak ty nervy, možná strach nedokážu to popsat, odstranit.
díky za podporu nejraději jezdím sama, protože můj spolujezdec mě spíš znervózní chápu, že přítel asi musí trpět, ale sledujeme mě až s pedantskou pečlivostí, takže při mé horkokrevní povaze mám strach abych ho někde nevysadila Připlacením jízd jsem se pořád taky uklidňovala, ale pak do toho šla kamarádka, které to strachu sednout sama za volant nezbavila a nejezdí ani po nich..Tak si říkám, že to radši zvládnu rovnou sama právě tím ježděním za malého provozu, a hlavně tréninkem parkování!!
Patrisha
Cituji Patrisha: á moc často nejezdím. Myslím, že neřídím špatně, manžel to taky tvrdí. Mám problém s tím, že když mám jet někam autem, začnu být neskutečně nervní, trasu mám v hlavě vytyčenou přesně na metr a než vyjedu, jdu několikrát na záchod. Jak sednu do auta, tak to ze mě spadne. Potřebovala bych poradit, jak ty nervy, možná strach nedokážu to popsat, odstranit.
Podobný pocity před jízdou se mě taky drží a právě proto jsem si koupila svoje auto, abych ho měla kdykoliv k dispozici.. Problém byl v tom, že jsem jezdila taky v dost dlouhých intervalech a když jsem si půjčila po minimálně měsíční odmlce od někoho auto, div že jsem se neujišťovala, jaký pedál je na co Chce to nejdřív jezdit co nejčastěji, aby se to zautomatizovalo a věřím, že to z nás opadne
Tak já jsem neřídila osm let v kuse.Pravidla jsem oprášila, ale cit do nohou člověk získá jenom pravidleným řízením...pro mně jsou nejhorší rozjezdy, ze začátku jsem do toho dávala moc plynu ,rychle uvolnila spojku a uuuiiiii, no celá vesnice věděla že XY zas někam jede, teď po 20 jízdách už mám alespoň částečně odhad. Záleží taky na autíčku ( v tom našem mi moc nevyhovuje řazení) a rozpoložení ten který den. Teď už dávám i větší trasy a dokonce i špičku ve městě, z lidí si nic nedělám..tuhle na mě řval dědek, kvůli kterému ( a autům jiných,kteří je nechala nikoliv na místech určených k parkování!) jsem manévrovala na úzké cestě a na pár sekund jedním kolem sjela z asfaltového povrchu na štěrk " když to neumíš, tak neřiď..pi...o"...což mě pobavilo a utvrdilo v názoru, že radši budu budu řídit opatrně a směšně , než bezohledně a agresivně.
Cituji Hermiona: pro mně jsou nejhorší rozjezdy
taky mě občas někdo vytroubí, nebo se teatrálně chytá za hlavu-mým nej problém je nyní taky rozjezd-což je paradox, protože s tím jsem v životě problém neměla a parkování mi jde už snad líp, než obyčejný rozjezd. Mám fabii a i když je úplně ze stejného roku jako ta se kterou jsem jezdila dřív, to auto mě pořád chcípá. Plynu dávám dost až to řve,tak jsem taky zkoušela regulovat spojku, ale stejně není dne kdy by mi to aspoň jednou neexlo, což je v praze ve špičce doost problém..
Jé, když já si vzpomenu, jak jsem začínala.... znovu jsem si sedala za volant po 10 letech! No předtím jsem vlastně ani nejezdila. Byla jsem nervózní, několikrát před odjezdem na záchodě Když jsem poprvé jela za kamarádkou do sousedního města kus po dálnici, cca 25km, už v polovině cesty jsem upěla, že tam nedojedu, jakej to byl stres. Teď už jezdím rok, nemůžu si to vynachválit, manžel mi koupil vlastní "skořápku", jsem flexibilní, samostatná, prostě super. No ale chce to jenom jezdit a jezdit a jezdit...
katia
Ahojky já měla dřív Cordobu a stejný problém s rozjezdama, připadala jsem si jako naprostej *****, neustále mi to chcípalo. Nakonec jsem zjistila, že chyba nebyla ve mně, ale ve spojce, jelikož si auto půjčoval kamarád a chcípalo mu to taky. V servisu mi upravili spojku a od té doby jsem měla pokoj. Jenže teď jsem už zase asi 2 roky nejezdila a na silnici se bojím. Nejhorší je, že se ani tak nebojím sebe jako ostatních řidičů. Skoro všichni jezdí moc agresivně a na předpisy taky zdá se moc nehledí, což mě vytáčí maximálně!!
Neřídím špatně, ale řídím málo, jelikož vlastní auto nemám. Takže odvážím popité lidi po oslavách Ale jinak mě řízení strašně baví.
aojdáá mě řízení hrozně baví, ale v provozu ani néé a mám problém s parkováním, couváním a úzkýma uličkama
Přítelovo maminka začala min. rok jezdit téměř po 10ti letech. Chvíli se rozkoukávala, byla ustrašená, ale teď se rozjezdila a je naprosto nadšená, hrozně jí to baví...
já ráda, často a řekla bych, že i dost dobře Ale pořádně jsem se to naučila až v Praze, tady člvoěka fakt vytrénujou.
Já mam čerstvej řidičák, ale jezdim hodně málo. Bojim se. Taky mi to často chcípá při rozjezdech... S našim dieselem to jde, to je jasný, ale firemní auto je na benzín a to je katastrofa. Úplnej vnitřní blok nastal, když mi to chcíplo při rozjezdu před semaforem na nejrušnější křižovatce za největšího provozu. To jsem z toho tak znervózněla, že jsem se prostě nerozjela ani na x-tý pokus. Musel mě vysvobodit majitel protější restaurace, který mě z křižovatky odvezl...
Od této chvíle do auta nevlezu sama. A ikdyž jedu s někým, tak se mi min. prvních 5 minut jízdy tak třesou nohy, že děs...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.