Zážitky z venčení psa

Jak se tu rozebírali malí psi vs velcí psi tak mám z mého okolí jen takový postřeh. Ono ani tak nejde o velikost psa, ale o chování páníčka. Pokud pán je hysterka co řve na kilometry daleko, jen co zahlédne většího psa než je jeho miláček, tak je problém na světě. Jeho pes na to reaguje většinou štěkotem a agresivitou a potom záleží na druhém psovi jak to vezme - část bude ignorovat a část ho půjde srovnat... Znám pohodové minipsi s pohodovými páníky a naopak. Já osobně radši vidím řítit se k nám velkého psa než malého. Velkého si případně srovnám sama, ale u malého prudiče abych se bála, že mi ho můj pes omylem zašlápne a já budu popotahovaná

Jinak já přesně vím, který pes kde bydlí ( malé město), protože všichni z okolí jsou zamilovaní do mojí feny a když hárá, tak v lese funguji jako odchytová a rozvážková stanice psů ( ty psi jinak fungují na 100% a poslouchají na slovo, ale jak ucítí naši Nelušu tak jdou) Nejlepší je jeden jezevčík - pokaždé když jde okolo nás, tak se postaví k vrátkům a začne výt na celou čtvrť, naše fena se přidá a za chvíli vyje celá čtvrť a všichni ví, že Vojtíšek jde do lesa

Tak vám taky popíšu můj zážitek, na kterej s hafanem asi jen tak nezapomeneme.
Šli jsme po náměstí - náš byl na vodítku a když jsme šli okolo kavárny, vlítnulo mi na něj takový veliký tele, skočil po něm a štěkal jako pominutej. Dopadlo to naštěstí dobře, měl košík, ale v tom mžiku, ve kterým se to stalo, jsem si toho nestačila hned všimnout a tak jsem z toho byla pěkně vyděšená no a náš pesan samozřejmě taky. No byla jsem z toho vyklepaná ještě pořádně dlouho.
Opravdu nepochopím, jak někdo může sedět na venkovní terase kavárny s tak velkým, nezajištěným psem, kterej z ničeho nic vylítně z pod stolu přes silnici Jo, košík sice měl, ale očividně byl agresivní, náš to nevyprovokoval, jen jsme prostě šli okolo, myslím, že si ho náš prvně ani nevšimnul. A i kdyby se mi to, že po našem jde, jen zdálo v tom šoku - což mě s odstupem taky napadlo, tak ani v tom případě se mi to nezdá normální. Taky tam místo nás mohlo jít třeba malý děcko a na to kdyby skočil, tak by to asi bylo horší...

Holky děkuji za postřehy, já nad tou situací furt špekuluju, jestli jsem to opravdu zvorala, nebo jestli ta ženská byla přehnaná, no nejspíš obojí.
Jak jsem psala a jak jste i psaly Vy, ve městě nebo tam, kde se vyskytují lidi/psi, vždycky chodíme samozřejmě na vodítku, ještě jim dávám i reflexní vestičky a večír za tmy svíticí obojky, aby byli i zdaleka vidět, na krku maj přívěšky, že štrngaj, jak když jde malomocnej, takže si myslim, že o bezpečnost opravdu dbám.
No a v tom lese jsem měla puštěnou jen tu jednu, tý mladší nevěřim až tak kvůli srnkám.
S tou starší to je tak, ta je přítelova a když jsme spolu začali chodit, byla už dospělá. Jeho uznává jako stoprocentní autoritu, ale mě holt asi ne. Ona je jak jsem psala taková madam, vim, že ona neudělá nic špatnýho, přítel se vždycky směje, že je to samostatná jednotka, třeba jdeme na louku za barákem a když ji to tam nebaví, tak se sebere a jde domu, prostě takhle to s ní je. Když jsme někde dál autem a pak na výletě, to je jasný, že nezdrhne, protože ví, že by se nedostala sama domu.
Mladou, její dceru, si vychovávám od štěňátka sama, věnuju se výchově každý den.
Na takovéhle vycházky do přírody jdu radši s jedním psem, s tou mojí, jelikož se jí můžu víc věnovat, přítel si někdy bere tu svojí autem rozvážet, ale když nemá čas, beru ji s sebou taky, aby jí to nebylo líto. Takže takhle to s námi je.
Jinak taky mám ještě jeden zážitek s holkama, to jsme šly po městě, obě na vodítku a napadl nás vlčák, který byl bez pána. Normálně k nám přiběhl a pustil se mi do nich, začali se rvát, no hotovo. Já jsem ječela, nakonec šel kolem pán taky se psem, cizí vlčák od nás odběhl a napadl psa toho pána. Jako fakt mazec. Já volala celá vynervovaná příteli, ať pro nás přijede,
Pán říkal, že ten pes je nějakých bezdomovců, kteří ho nechávají volně lítat po celým městě, tomu říkám docela mazec.

Tak to jsou naše psí slečny
aha, chtěla jsem vložit fotku a nepovedlo se

Podle mého udělala první chybu ta ženská - když začala hystericky řvát, to je jasné, že tím upoutá pozornost i ignoratského psa, další že si sama nedala psa na vodítko, to opravdu nechápu, pokud se o něj tak bála, tak se líp ochraňuje na vodítku, navíc si myslím, že jí ani nějak moc neposlouchal. Tvá chyba byla, že tě fena neposlechla, ale ty víš co si můžeš s ní dovolit.

To mi připomnělo další zážitek, co jsem viděla na vlastní oči - chodí tu paní na volno s 2 bernardýnkami - super feny, nekonfliktní, psů si moc nevšímají. Šlz okolo pána, který měl na vodítku bišonka, feny si ho absolutně nevšímaly jen okolo proběhly, pes dostal hysterák ( jako na každého psa jakékoliv velikosti, pes je absolutně nesocializovaný), pánovi se vysmekl a zdrhnul. Pán nadával na paní, co si to dovoluje mít ty feny na volno, že jeho chudáček se bojí ( na místě povoleném volnému pobíhání psů). V jeho verzi co pak rozhlašoval ty feny napadly jeho psa. Takže já tyhle historky o psech už beru s rezervou.

a čím je vlastně definováno místo k volnému pobíhání psů? Já jsem někde četla, např. o tom lese, že ten pes nesmí volně běhat víc jak myslim 100 m od pána, jinak ho může myslivec zastřelit jako škodnou (to bych se asi zbláznila, kdyby se mi to stalo, proto radši tu mladou mam na vodítku, nebo když jsme samy bez starý tak na stopovačce, protože ta bohužel tu zvěř ráda honí). Stará se na nějaký honění zvěře může zvysoka vy...., ta se vlíkla pár kroků za námi.
Jak řikám, kdybych je viděla víc zdálky, tak bych ji stihla i zavolat a nalákat na pamlsek, připla bych ji a zašly bychom stranou, ale tady ta ženská se vyloupla zpoza keře a přitom řikala, že o nás věděla dýl, tak nechápu, proč tam čekala, proč si tu svou nepřipla, řve na mě, že pes nesmí být v lese na volno, přitom ona sama ji měla...
Já nechci žádné konflikty, s nikým se hádat atd., mám ráda řešit věci v klidu.

Ve městě/obci to definuje městská vyhláška - my to třeba máme tak, že všude lze mít psy bez vodítka, ale musí být ovladatelní. V lese je to hodně nejednoznačné - je tam dáno, že musí být pod vlivem psovoda.

Lidi jsou divní, očividně chtěla prudit, kdyby se opravdu bála, tak se otočí a jde jinam. Pes smí být na volno ,ale ovladatelný tj. nesmí lovit zvěř, jak daleko od pána to nevím, moje jde max. 20 metrů ode mne a zvěř neloví, je zvyklá máme tu plno zvěře. Na tuhle vzdálenost vím, že by si myslivec nedovolil vystřelit.
Navíc obyčejný myslivec ho zastřelit nesmí, to musí být myslivecká stráž.

Já mám čivaváka který vyrůstal s německým ovčákem, jeho láska byla bernská salašnická a víkendový kamarád byl staford (pardon za špatně psané plemena). Snažila jsem se ho vychovávat tak aby nevyvolával zbytečně konflikty, aby nevyšiloval z každého většího psa.

S přivoláním je to s ním takhle, když ho zavolám za včas tak z 99% poslechne. V jednom procentu většinou bývají hárající fenky nebo jeho psí kamarádi. Pokud zavolám když už běží tak je třeba vynaložit víc úsilí k tomu aby poslechl.

Konflikty se psy nemáme téměř nikdy (snad 3-4x do roka) jelikož si to prostě umí "vyřešit" a když vidím že teda se hafanovi nelíbí přivolám Barnyho a vezmu do rukou. Rozhodně se nevyplatí psa brát do náručí když jsou hafani u sebe a druhého psa nikdo nedrží, protože v tu chvíli bývá zle. Ale stalo se příteli že na něj z ulice vyběhl nějaký větší terier do obchodu, přítel ho stihl vzít do náručí a otočit se zády a někdo pohotový mu pak pomohl se agresivního psa zbavit z obchodu.

Co mi vadí na ostatních je to že když můj pes neposlechne dojdu za ním a dostane na zadek, dívají se jako bych jej týrala. Musí vědět co může a co ne. Když poslouchá a je šikovný při procházce dostane doma nějakou dobrotku. Když s ním přecházím třeba i malou cestu, musí si hlídat jestli stojím nebo jdu (samozřejmě že i já hlídám jeho) aby nevběhl pod auto. NO například venčila jsem ho hned před barákem na kousku trávy, bylo už kolem 23 hodiny a nikde téměř žádné auto a přes cestu známý pejsek. Nastala situace z 1% kdy barny neposlechne. Takže jsem běžela za ním a vynadala mu, no a nějaká stará babi od majitelky psů začala remcat proč ho biji a kdesi cosi. Zamumlala jsem že je to pro jeho bezpečí a šla domů. Příště už to samé ale neudělal, přišel ke mě, přešli jsme společně cestu a on si vesele hrál se svým psím kamarádem. Prostě lidi někdy neví co je správné ale stejně remcají:-/

Mám Landseera je to chlupatý telátko,ale přesně podle něho poznám,který pes,co se v naší blízkosti objeví je agresivní a hned by se pral a od kterého nic nehrozí,může kolem nás projít setr a náš nic,ale projde kříženec retrívra a náš na něj okamžitě startuje,jelikož ale poslouchá na slovo k ničemu nedojde. Náš pes nikdy na nikoho neútočil,ale potkali jsme pár lidí s volně puštěnými psi ( rotvajler,něm. ovčák aj. )a když najednou na našeho psa zaútočili a ten se začal bránit,tak jsme nejednou slyšeli větu: ' tohle on ještě nikdy neudělal ! ' no,to jsme nepobrali,naštěstí našemu psovi jen tak nikdo neublíží,má tak hustou srst,že ho neprokousne. Taky jsem zjistila,že nezodpovědný lidi se psi chodí s pitbulama apod. navolno,když kolem nich projde malý plemeno,tak spoléhají na to,že je ten jejich pes poslechne,ale jak vidí našeho obříka,tak si toho svýho radši chytí a obchází obloukem. Nezodpovědnost některých lidí je opravdu do nebe volající.

no to je pravda, u nás to taky tak funguje. Dokud jen stojí a kouká, ikdyž už je něčim zaujatá (teď myslim jak starou, tak mladou čubu), tak na přivolání přiběhnou, ale jak už se rozběhnou, je to už blbý. Právě i co se týká tý zvěře. Jak už letí za srnkou...

no přesně, taky už se mi to párkrát stalo...

no těch se bojim. Příznivci pitbullů by jistě oponovali, ale tam mi přijde hrozně nebezpečný, jak se jim sekne ta čelist. Tohle se kdysi stalo fence mýho přítele (né tý rotvailerce), je ji takhle kousnul pitbull a nemohl se dobu pustit a málem jí uraf ucho.

Reaguji na Ellenuschka: Já naštěstí nevím, co by se stalo našemu,kdyby se mu takto zasekl pitbul apod. do čehokoliv,protože,jak jsem zmínila i ty s těma pitbulama mají z našeho obra respekt,ale mít něco menšího,tak bych byla taky pořád ve střehu. Stejně taky radši chodím dopoledne a v lese,to se nemusím stresovat,že někoho potkám a oba se psem si relaxujem na čerstvým vzduchu

no to jsem si přesně taky myslela a stalo se extempore...

Reaguji na Ellenuschka: U nás jsem naštěstí dlouho nikoho nepotkala,ale je pravda,že často potkáme lidi s malým psem a my si našeho držíme u nohy a ten jejich kolem nás lítá a oni si ho ani nezavolají,to vždycky nahlas řeknu,že by se asi divili,kdyby ten náš po něm čapnul. Oni si myslí,že když ten náš vypadá jak roztomilý lední mědvěd ,tak že musí být bezpodmínečně hodný a nikomu nic neudělá,ale taky se párkrát stalo,že po něm nějaký malý pes startoval tak dlouho,až ho náš párkrát varoval,několikrát se nechal i od toho otravy kousnout,ale nic mu neudělal,jen ho párkrát upozornil,až jsem musela mezi ně a našeho uklidnit ( on naštěstí 100% poslouchá ),aby mu nedošla trpělivost. Jenže ač je poslušný a mírumilovný pořád je to zvíře,který má pudy,nikdy člověk nemůže 100% vědět,co udělá.

U nás jsou tabule kde je jasně vidět kdy má pes být na vodítku a kdy může běhat volně.

Včera se mi zase stala zvláštní věc. Byla jsem s malou na velký procházce a když jsme se vracely domů, tak jsem viděla ženskou, která držela vodítko a pískala na psa. Pes jakou dobu nikde, tak když jsem k ní došla, zeptala jsem se, zda hledá psa (jako že bych jí pomohla). A ona mi řekla jen to, že nehledá, že má setra a že si tady někde běhá, že to dělá vždycky. Viděla jsem jí takhle už jednou, ale hlava mi to nebere. Ona přijde do parku, tam vypustí psa, nechá ho lítat bůh ví kde a pak jen stojí, píská a doufá, že se vrátí. Ten pes vždycky štěká až na druhý konec lesoparku a ona je očividně v klidu. Chodí tam plno malých dětí, asi by mi nebylo příjemný, kdyby se proti mému děcku vyřítil štěkající setr. Nehledě na to, že já bych jako majitel o psa měla fakt strach.

Učím svého psa formou pozitivní motivace a tohle je pro mě tedy nepřípustné. Neumím si představit, že bych svého psa šlehla přes zadek. Je milion horších trestů pro psa, který nejsou násilné. Např. připnutí na vodítko a odchod pryč. Navíc si nejsem jistá, zda takové jednání k něčemu vede. Pes, pokud uteče za jiným psem dostane odměnu formou toho, že je u toho psa. To, že pak někdo přijde a pleskne ho mi přijde dost neúčelné, jelikož on už vlastně odměněn byl (tím, že se setkal se psem se kterým chtěl)
Já bych naopak pracovala spíš na tom, abych těmto útěkům zabránila. Můj pes (a to jí jsou 4 měsíce) když vidí nějakého psa, tak se na mě nejdříve podívá a já jí buď pustím nebo nepustím. Od té doby, co to takhle praktikujeme mi nikdy sama od sebe za psem neutekla. Já pro ní jsem víc než nějaký pes (i když je to její kámoš ze sídliště). Pokud nechci, aby za psem šla, dostane povel a nabídnu jí například hračku, aby věděla, že se mnou je to vlastně taky super a nemá smysl letět za jiným psem.

Pokud by pozitivní motivace někoho zajímala, doporučuju poslechnout si tenhle rozhovor. Je to dlouhé, ale za ten čas to stojí.

http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2310770