Zážitky z venčení psa

Reaguji na amri: to je samozřejmě pravda. Také beru na vodítko psa, když sem ve městě atd. Mezi lidmi, vždy se může stát, že ho něco rozhodí nebo tak nějak. Ale měl by si dát na vodítko i toho psa malého a nekřičet ...držte si držte si ho. Pokud někdo nemá poslušného psa na 100 % je jasné, že na vlno nemá co dělat - pokud tedy potkává na procházce plno cizích malých pejsků atd. Jen mě vadí, že někteří majitelé malých psů berou jako samozřejmost, že se jim musí ustupovat a nechávat volný prostor.

Reaguji na luccykaplic: Proto říkám, že vychovaní a na vodítku mají být všichni[u][/u]. A je úplně jedno co to je za plemeno.

Reaguji na Lenka12345: to samé zažívám i já

Reaguji na Dominika08:

Reaguji na Lenka12345:
Přesně tak! Škoda, že to tak není. Malá je na volno a k pejskům na volno jí pouštím. Pokud je na vodítku, tak se nejdřív ptám. Starší mám vždy na vodítku, ale kolikrát už jí otravoval velký pes a ona po něm pak vyjíždí a já to pak musím řešit. Mám jí na vodítku, nevím co víc už bych měla dělat a unavuje mě se neustále s lidma dohadovat ať si pejska zavolají. Samozřejmě ne všichni jí vadí, ale někteří bohužel ano a je to pak obtěžující. Jinak má i oblíbeného rotvajlera a toho zbožňuje. Jenže ten je už starší a rozumný. Jednou jsem tahle připla na své vodítko psa a paní ho po deseti voláních přivedla

Já zastávám názor, že pokud nemám psa 100% zvládnutého, má být na vodítku. A je jedno, jestli je to pes malý, nebo velký. Já mám fenku NO a od malička byla zvyklá běhat na volno. Pak přišla puberta, přestali se jí líbit psi i někteří lidé a od té chvíle jí mám prostě na vodítku, nedá se nic dělat. A co se týče všech těch vzteklých urážejících lidí...Jsem ráda, že jsem to nezažila jediná, taky jsem se občas nestačila divit, jak umí být lidé vzteklí a sprostí. Mě se třeba jednou stalo, že jsem u nás v baráku potkala souseda - je to hroznej podivín, nepříjemnej, vyleze tak jednou za půl roku...No a mojí fence se strašně nelíbil a dvakrát po něm vztekle vyštěkla - nemohla mu ale nic udělat, měla jsem jí u sebe, nedosáhla na něj...No chlap spustil, že jí zabije a mě zmlátí, že budu chodit o berlích a chtěl do ní kopat Což se mu samozřejmě nepovedlo, vypadalo to spíš až komicky Pak odešel. Takže taky super. No a co zase jednou naštvalo mě, když jsem byla se svou fenkou na procházce, najednou se k nám přiřítil nějaký malý uštěkaný pes, páníček nikde. Pořád se kolem nás motal, já šla pryč, on šel za náma, pořád mýho psa otravoval...Když najednou se konečně někde v dáli objevila jeho panička, zkusila na něj jen 1-2x zavolat a když se nic nedělo, tak to vzdala No to bylo opravdu poprvé, co jsem měla 100 chutí toho psa odkopnout Takže opravdu - pokud pes neposlechne na slovo, rozhodně by neměl chodit na volno.

My máme fenku takové střední velikosti. Pouštím jí na volno jedině v lese a na louce a když někdo jde, ať se psem nebo bez, tak jí vždycky připnu na vodítko. Ona je strašpytlík, a tak jak sama někoho vidí, tak zpomaluje a loudá se poblíž mě.
Potkáme někoho jen málokdy, ale jednou se mi stalo, že šla paní s dost velkou fenou, trochu je znám. Fena došla k té naší, ta sebou škubala, zalézala za mě, bála se hodně. Držela jsem jí fakt silou na vodítku a myslela jsem, že se mi vytrhne. Ta velká naší pořád očuchávala a asi myslela, že si budou hrát. Přepokládala jsem, že paní nějak zasáhne, ale ani nepřišla blíž, pořád volala jen jménem a fena jí úplně ignorovala.
Pak zase potkávám manželé, kterým se naše krasavice moc líbí a pořád nás ukecávají, že by jí chtěli seznámit s jejich psem, že by měli nádherný štěňátka

Reaguji na CarolS:

Taky mám jeden super zážitek z venčení psa. Vyrazili jsme s partnerem a našim tehdy 14 měsíčním chlapečkem a psem (poměrně vzrostlej briard) na procházku, cílem byl nedaleký zatopený lom, kam se lidi z okolí choděj koupat. Tam jsme si našli místečko u břehu, byli jsme tam sami, takový to ohraničený keříkama, co obvykle okupují rybáři. Plážím se záměrně vyhýbáme, když jdeme se psem. Váleli jsme se na dekách, malej si tam ťapkal, pes vzorně ležel u nás. Z ničeho nic se z poza roští objevil dobrman, přiběhl k děcku, shodil ho, malej začal vřískat, protože se lekl a přistání taky nebylo zrovna do měkkýho. Pak se objevil majitel. Neřekl ani slovo, dokonce ani tomu psovi. Ten můj mu na to řekl dost pár dost ostrých slov, páníček se ovšem nedal a ve stejném duchu mu odpověděl. To už ten můj nevydržel chytil ho, zatřepal s nim a uštědřil mu pár facek. Já držela našeho psa co to šlo, protože chtěl jít páníčkovy na pomoc (dítě bylo tou dobou už hozený v kočárku bokem), ten dobrman naštěstí jen koukal a nic. Měla jsme fakt strach, že ho neudržim a že toho chlapa sežere. On je to strašně hodnej pes, svoji rodinu miluje, malej mu kolikrát dával a on se nechal a jsou to nejlepší kamarádi, ale pokud by třeba někdo cizí přelezl plot a dostal se na náš pozemek, tak to má spočítaný. O tom, že by přihlížel, jak se někomu z naší rodiny ubližuje, ani nemluvim. Ještě že ten dobrman "měl rozum", protože toho by neměl kdo podržet. Fakt zážitek

Já mám psa střední velikosti, křížence. Je to už pán v letech. Fenky miluje, hlavně teda velký holky, takový ovčačky, ridgebacky, vlkodavky, to je něco pro něj. S psama je to různý s některejma si pohraje a na některý bohužel vrčí a vyjede na ně. Mám ho vždy na vodítku. Bohužel na vodítku vždy nejsou psi, kteří poslouchají na 100 procent. Velmi mi vadí, když nemají někteří pejskaři svý psy na vodítku a ty prostě běžej za tim mým psem a chtějí si hrát, čuchat. A já toho svýho chudáka škrtim na vodítku a musim vždycky požádat, aby je zavolali. Protože zkrátka nevím, jak by to dopadlo. Náhubek mu dávat nechci, protože JÁ ho mám na vodítku a vím, že mu to není příjemný, taky by se neměl jak bránit, když by ho nějaký jiný pes napadnul. No, někdy je to děs .... ale mít psa za to stojí .

Reaguji na Bennu: Někteří lidi jsou prostě hlupáci. Věřím, že jsi měla toho Vašeho co držet, mě stačí, jak moje malinkatá jorkšíračka brání mě. Stačí na mě jen zvednout hlas. A když mě třeba můj ze srandy pleskne, ta by proběhla snad i dveřmi. Holt, milují nás víc než mi sebe Hlavně že všechno dobře dopadlo.

Reaguji na Dominika08:
On ten dobrman nebyl zlej, nechtěl ublížit, to by na nic nečekal. Nejspíš měl dokonce radost, že vidí dítě a běžel ho pozdravit. Ale malýmu se to nelíbilo, ještě si při tom natloukl a my se hrozně lekli, z ničeho nic velkej pes a vřískot dítěte. A páníčkovi to bylo tak nějak jedno, stačilo by, kdyby na psa houkl a odvolal ho, ale on jen koukal. Velkej stres, proto se to tak vyhrotilo.

Zatím jsou to spíš samé negativní historky, tak přidám něco vtipného Moje fenka jezevčíka hárala. Seděla jsem odpoledne na gauči, koukala na telku a najednou jen tak periferně vidím, že za francouzskými dveřmi na terase je něco divného. Tak se otočím a na terase sedí retrívr od nás z ulice, nalepenej na sklo a čučí mi přímo do obýváku. No koukala jsem jak puk, pže zahradu máme normálně oplocenou. Jenže co teď s ním... Tak sem šla zazvonit k jeho majitelům, jestli by si mohli jít psa vyzvednout z mé zahrady. Cestou jsem potkala jinou sousedku a ta mi říkal, že retrívr kempoval na mé zahradě celé dopoledne. No nic, psa si odvedli, pohoda. Večer jdu s fenkou na procházku, ujdeme pár kroků a hádejte kdo se k nám opět řítí... Tak jdu ten den už podruhé zazvonit k jeho páníčkům, aby si ho zavřeli, pže mi na fenku naskakuje a nedá jí pokoj. No a když se vracíme z procházky, tak můžete hádat třikrát, kdo sedí před mýjm domem na chodníku a čeká Když jsem u těch lidí zvonila potřetí, už jsem byla docela naštvaná...

Reaguji na Bennu: Chápu. Páníček si zasloužil do držky. Vůbec se nedivím, že jste se tak lekli, vždyť je to Vaše dítě. Já se tak bojím i o svého psa. Je smutné, jací lidé si někdy zvířata pořizují. Někdy se neumí chovat ani oni sami.

Reaguji na bagqueen: Chudák .. tak vytrvala nečekají ani chlapi