Zážitky z pohovorů v Praze

Reaguji na Kaja_Mittelova: Přesně tak. Dneska dělá "personalistu" každá sekretářka, aby neplatili zkušeného odborníka. Minimálně znalosti z psychologie atd. má totiž personalista mít. Upřímně? Můj poznatek je ten, že ženský se v pozici personalisty většinou chovají jako naprosté krá.... a pohovor s chlapem je na pohodu, ptá se k věci a je to ok. Ženská se tam většinou nakrucuje atd.

Můj přítel jde na pohovry občas jen tak, kdy byl v obraze, jaký jsou v současné době nabídky a ohodnocení a ví, že ten job nepotřebuje a tehdy je krásně vidět, jak se oni k uchazečům hnusně chovají. Stylem jak píšeš: já tady o tobě rozhoduju, tak sklop uši a dělej ze sebe opičku. tak ten jim to hezky vždycky vrátí, protože ten job prostě nepotřebuje a oni si pak asi uvědomí a ještě mu trapně volají, že se jim líbil a že postupuje a bla bla.

Reaguji na kilken: Já jsem taky ráda, že mám práci, protože když si na ty pohovory vzpomenu, tak bych je nejradši nakopala. Když mě někdo nechá čekat 10min a bez omluvy, tak teda jako chování na úrovni, skutečně, atd.
Já už si tak nějak zvykla mluvit před davem lidí nebýt nervozní a nenechat se rozhodit nebo vytočit (aspoň to nedát znát), myslet si můžeme cokoliv, že jo.

Reaguji na smarny: No jo, dámy, ty to dávají pěkně sežrat, to se vsadím, hlavně asi na holkám co vypadají lépe, jsou mladší než personalistky a mají na první pohled sebevědomí, na těch si smlsnou jen proto, aby jim jejich dobré vlastnosti zneprijemnili.

Jo, přesně jak píšeš, přítel chce tohle taky hrozně rad dělá. On sice práci nemá, ale peněz má dost od rodičů a s univerzitou kterou studoval (Monacka) po něm každý skočí, ale nejprve ho podusí, hlavne v prvním kole je to prý jak u výslechu. A on jim pak suverénně vpálí, že s takovým jednáním u nich pracovat nebude ani za nic a za jejich výrazy v obličeji to prý stojí.

Tak, tak. Je to vlastně taková trapná hra, kdy každému musí být jasné, že si člověk klidně něco vymyslí, ale rozhodně nebude říkat svoje zápory. Řekneš o sobě něco pozitivního, ale strašně to zveličíš, jako že ti to vadí. Většinou člověk řekně, že je příliš... (doplňte jakoukoli dobrou vlastnost).

Bohužel v ČR je minimum dobrých personalistů. Většinou jsou to s prominutím tupci, co nevědí, na co se ptát, neumí zhodnotit odpovědi, mají akorát něco naučeného a tím končí.
Jinak vím dokonce o případu, kdy slečna personalistka vybírala i dle vlastních kritérií. Aneb ta je hezčí než já, tu ne.
No a společnosti typu Ernst & Young jsou kapitola sama pro sebe. Člověk udělá psychotest, silné osobnosti vyškrtnou a nechaj si lidi, co jsou chytří, ale zároveň sebou nechají orat, budou poslušně pracovat 14 hodin denně a více...

Přesně tak. Pokud ten job člověk fakt nutně nepotřebuje a má jiné možnosti, tak proč jim neukázat, že se chovají uboze. Sice si z toho nic nevezmou a chování nezmění vůči uchazečům, ale aspoň ví, že jsou lidi, kteří po sobě plivat nenechají.

Přesně tak, naprosto souhlasím. Tady dělá personalistu vážně každý druhý, kdo má v práci stůl a židli.

Reaguji na Erinka: No fuj, to jsou odporný praktiky!

Koukám, že jsi člověk na svém místě.

Nic proti, ale jestliže nepošleš do druhého kola uchazeče, který je evidentně na pozici víc než vhodný, a to jen proto, že tobě - coby mláděti sotva po střední, dá najevo věkovou převahu, tak podle mě nejsi člověk na pravém místě. Možná bys měla změnit pracovní zaměření.

Milé dámy, tak taky trošku na obranu personalistů... Upřímně, když se náhodou zeptám na špatnou vlastnost (to už mi ten člověk musí připadat něčím podezřelý, abych se na to zeptala) a nejdřív se rozhostí pětiminutové ticho (no doprčic já mám spoustu špatných vlastností a jsem schopná je vysypat z rukávu okamžitě, přítel by jich ještě stopro pár přihodil ) a pak se ozve něco jako "moje nejhorší vlastnost je přílišná pečlivost", tak se mi už pomalu chce beze slova vstát a z té zasedačky odejít, protože to svědčí o naprosté absenci sebereflexe (to je např. to, co touhle otázkou můžeme sledovat a taky jak s tím třeba pracujete, aby vás a okolí ta špatná vlastnost "neohrožovala") a taky o tom, že a priori předpokládáte, že ten, kdo sedí proti vám je úplně tupý... Nervozita? Ok, většina lidí, pokud nejsou extra střelci, je na pohovoru nervózní a není pravda, že v souačasné době musí být všichni ohromě sebevědomí... nikdy nevíte, jak vypadá ten tým, do kterého nabíráme, tak nemá smysl se stylizovat do někoho, kým nejste, my to navíc většinou poznáme (ok jasně, obchodník asi vypadá jinak než archivářka, ale to je asi jasný všem a někdo, kdo omdlívá nervozitou před pohovorem se asi nebude hlásit na pozici obchodníka, který denně jedná z neznámými lidmi, to asi nemá smysl rozebírat). Co se týče AC a toho, že tuhle metodu používáme na pozice, na které to zdánlivě není potřeba - dokážu si představit, že třeba na tu základní pozici do nějaké banky je to dost zásadní, protože zaučení jednoho takového nováčka stojí firmu spoustu peněz (jen to, že tam první den nastoupíte - pracovní místo, zpracování dokumentace, sada školení - to všechno stojí čas a peníze) a je daleko výhodnější investovat peníze do AC, ve kterém vás důkladně prozkoumáme na to, co nás zajímá, abychom pak nemuseli člověka vyhazovat ve zkušebce. Máme pak i docela podrobnou zprávu o tom, v čem jste dobří a co naopak musíte ještě zlepšit a to může být dobrý podklad pro rozvoj uvnitř firmy... A upřímně na jednu stranu remcáte, že za hodinový pohovor nemůžeme nic poznat a na druhou stranu remcáte, že děláme zbytečně AC.

A ještě dodám, že za mě otázky na rodinné poměry, počty a stáří dětí, sexuální orientaci atd. prostě ok nejsou. Zjistit, jestli kandidát bude schopný zvládat extrémně časově náročnou práci se dá i jinak, než se přímo zeptat, kolik má dětí, jak často jsou nemocný a jak daleko bydlí babička pro případ, že je některý z dětí nemocný. Zase na druhou stranu je fajn, když kandidát tohle má v hlavě srovnané a je schopný to potenciálnímu zaměstnavateli sám dát najevo, protože z mých zkušeností to některé manažery zajímá a po tom, co je na "secvičné" upozorním, že na tohle se rozhodně neptáme, je vidět, že jim to v hlavě straší a když slyší sami, že je to v pohodě, oddychnou si

Reaguji na izzie: a co teda podle tebe na otázku jakou máte špatnou vlastnost je dobrá odpověď? jako totiž obávám se, že v některejch případech by se upřímnost nemusela vyplatit...=D

Reaguji na kilken: Podle mě na to správná odpověď neexistuje a já si fakt cením upřímnosti (samozřejmě přiměřeně, pokud by na mě někdo vybalil, že jeho špatnou vlastností je to, že ošmatává kolegyně u kopírky, tak bych se asi zarazila ). Pokud už se na to ptám, tak fakt proto, abych zjistila, jestli je ten člověk schopný nějakého nadhledu a sebereflexe a něco se sebou je schopný dělat - vzala jsem jednou chlapa, co mi řekl, že je línej, ale že si tu lenost užívá o víkendech. Proč taky ne? Na základě ostatních otázek si dokážu ověřit, jak ten člověk funguje - jak v práci přemýšlí, řeší úkoly, jestli jen neplácá a nevypráví vlastně o někom jiném, takže to, že je o víkendu líný vylézt z postele, mi nijak nevadí a jsem ráda, že jen tupě nepapouškuje slaboduché rady z internetu "řekněte něco pozitivního jako např. ta pečlivost"...

Přímo personalistka nejsem, koukám že to tak vyznělo...reagovala jsem na mladé personalistky a chování některých k nim vzhledem k mým zkušenostem. Pohovory ale velkou částí patří k mé práci. Máme tři kola pohovorů, ke mně přijde už trochu vyselektovaná skupina a z nich vybírám, kdo přijde k finálnímu pohovoru. Jsem v tréninkovém programu a časem budu mít na starosti i ty první a finální pohovory. Dělám a chovám se tak, jak mi je řečeno a jak mě to naučí

Nevím jak ostatní, ale já pokud se zeptám na slabou stránku, tak nechci slyšet, že je uchazeč až příliš pečlivý, pracovitý - to mně tak maximálně rozesměje
A co se týče:

Zkušenosti jsem neměla žádné nebo velmi malé co se týče vedení lidí. Šanci jsem dostala, brzo jsem byla povýšená a dostala na starosti právě i ty třetí pohovory. Byla jsem školená, ale učím se především za pochodu. Arogantní jsem nebývala, spíše moc milá a snažila se udělat dojem na uchazeče já, než oni na mě Teď už umím balancovat. A ne, nikdy bych nepřijala člověka co by se na pohovoru povyšoval.

Já nejsem jako většina a jdu na to obráceně. VŠ jde studovat i při kariéře.

Jak jsem psala, dělám jak mě naučili.
Reaguji na SantaMaria:
Pokud má někdo zkušenosti skvělé a pro pozici se hodí, ale chová se arogantně, tak ho opravdu k finálnímu pohovoru nepošlu. Ať je to třeba mistr světa, ve svém týmu ho mít nechci. Na místo čeká stovka jiných se srovnatelnými zkušenostmi a kdo dokáže i na nepříjemnou otázku reagovat slušně. A nepřemýšlet nad tím, jak jsem se dostala k téhle pozici.

Reaguji na izzie: hm, já na negativní vlastnost říkám že jsem puntičkářský pedant...jsem účetní, ekonomka...myslíš že je to naučené dle tabulek a knížek?

není to naopak tak, že člověk většinou dělá to, kde i jeho negativní vlastnost ke přednost? Původní profesí jsem stavbař, ale jeden z mých prvních šéfů měl pocit že mi jsou líp počty na papíře než na stavbě a přiměl mě rozšířit si vzdělání...

Přesto bych u personalistek mohla působit jak neúpřímný člověk s nastudovanou teorií jak odpovídat