Zážitky z pohovorů v Praze

Přesně, absolutně nechápu. A že je pozice náhodou časově náročná? Tak to je snad můj problém, jak si uspořádám čas, ne.

Můj asi nejhorší pohovor byl v Zaře, kdy mě taková nenormálně vystajlovaná rádoby manažerka vzala do takovýho kamrlíku, kde nebyl ani stůl ani židle, zato neskutečnej bo.rdel a prázdný regály, ptala se mě strašně důležitě, zda jsem týmový hráč a blablabla...

Pak v Invii mají nějakou personalistku, chování sice slušné, ale jsem přesvědčená, že neví, co dělá. Bylo zjevný, že se mě ptá na otázky, protože si to někde přečetla, že by se na to mohla zeptat, ale ve skutečnosti neví, co si z odpovědi vzít a co tím sledovat.

Tak to právě většinou je a když jim schválně na tyhle bláboly odpovím, tak kolikrát na nich člověk vidí, že vůbec netuší, co z té odpovědi si vybrat.

jako ptát se na partnera to mi přijde jako drzost to jo ( i když v dnešní době, kdy má o jedno místo zájem během dvou dnů 200 lidí, si bohužel můžou dovolit bejt drzý, protože když ty to kvůli jejich drzosti nevemeš dalších 150 holek po tom s radostí skočí)

Ale jaká je vaše špatná vlastnost? To mi přijde jako úplně běžná otázka na pohovorech, nevím dyt to není drzé ani proti žádným regulím. Nebo jo? =O

JInak pohovů mám za sebou víc než dost, ale nic neobvyklého. Maximálně zážitek AC, kdy to po pětihodinovém pohovoru vypadalo, že se hlásím nejméně na místo výkonného ředitele.

AC je hrozná komedie! Zaráží mě, že už AC mají i na pozice recepčních ...

Reaguji na Sandee: no právě, po tom, co jsem už psala asi třetí znalostní nebo psychologickej test sem se musela smát, co je to za frašku =D hlavně bylo to do jedné z našich předních bank, a byla to taková ta začáteční pozice na přepážce, takže vlastně pokladní.

Já jsem v rámci psyhcologie byla na AC, aby nás naučili přímo školitelé reagovat atd. a větší trapnost jsem nezažila, protože to dělají i na pozice, které to absolutně nevyžadují.

Já jsem nenapsala, že je to drzé a nebo proti nějakým regulím. Pouze to, že slepě odkoukávají západní styl těchto otázek a ani většina "personalistů" neví ani proč se na to ptají, protože nemají ani vzdělání pro tuto práci, ani zkušenosti a ještě mají předsudky - kombinace ideálního personalisty. Takových jsem i osobně poznala, že si o tom myslím svoje. Většinou je i "personalitsa" ten, pro koho už nebylo místo ve firmě a udělali z něj "office managera" a rovněž "personalistu" Tu otázku nezodpovídám, pokud je personalista arogantní, pokud jde pohovor ok a o to místo skutečně stojím, tak samozřejmě chytře odpovím.

Holky a co odpovídáte, že je vaše špatná vlastnost??

ok, já to nejdřív pochopila, že by se na to právě ptát neměli. Ale teda poradíš, co je na toto chytrá odpověď?

Nene, já to myslela tak, že z lidí dělají tupuny prostě, někdy o těchto otázkách sylšeli a tak se na to ptají, aby asi vypadali chytře.
No, nikdy samozřejmě neodpovíš skutečnou slabou stránku, ale vždycky si vybereš nějakou tvou silnou a tu uvedeš jako slabou. Např. že trváš na dodržování termínů a chápeš to jako slabší stránku proto, že to může na podřízené působit jako nátlak a bla bla. Přitom je to silná stránka, jsi pečlivá, dodržuješ termíny atd. Podobné blbosti jim vykládat. Rádi to slyší.

Reaguji na smarny: já většinou odpovídám, že bývám nervozní když je pro mě něco důležité, je to blbé? Ono totiž na mě je ta nervozita stejně je hrozně znát.

Reaguji na Jitulin: Jako neber to špatně, ale o personalistce, které je 21 bych začala pochybovat, jestli má zkušenosti a jak se vůbec v tomhle věku k tyhle práci dostala. Většina lidí začíná studovat v 21 VŠ. Mĕ samotné je 21 a na tohle bych si netroufla. Takže pokud by mi bylo 30, tak nevím, jak bych snášela otázky na partnera od někoho, kdo je o 10 let mladší.

Reaguji na kilken: To já nevím, tohle jsem nikdy neřekla. To je skutečně slabá stránka totiž, ta nervozita. Dneska všude chtějí sebevědomé lidi atd. Nevím co děláš za profesi, nebo jestli ještě studuješ, ale já právě chodila i na pohovory, kam jsme věděla, že necci jít dělat ani náhodou, abych se otrkala, zvykla si tady na ty pro mě hloupé otázky a ztratila nervozitu a stačilo jich pár a už mě to nerozhodí. Sice teď práci mám, ale tam jsem sama za sebe a rozhodně bych nemohla dát najevo případnou nervozitu. Spíš za mnou pak chodí lidi a ptají se, že nechápou, jak můžu mluvit před tolika lidmi a nebýt nervozní. Je to o cviku, nervozita odejde, neboj.

Reaguji na Kaja_Mittelova: Napsala jsi to moc hezky, já to ani psát nechtěla, protože by mě pak začal někdo bičovat za názor. Také si to myslím, protože pokud všude chtějí XY let praxe a slečně je 21, tak dost pochybuji o jejich zkušenostech a to, že odsoudí člověka za pár vět, ke kterým nezná ani kontext a že by ho on rozhodně nepřijala?

Reaguji na smarny: Tak přece jen někteří personalisté si připadají děsně důležití, jak že "hele, já tady rozhoduju o tom, jestli tu práci dostaneš, takže se k tobě můžu chovat jako k povlu",. A když si to lidi nechají líbit, tak s tím frajer samozřejmě nepřestane a hezky si pohladí ego.

Reaguji na smarny: =D no jako právě, je to blbá stránka, ale zas si říkám, že aspon vidí, že je pro mě to místo důležité...nebo tak nějak sem na tím přemýšlela. Já se zatím vždy hlásila na takové asistentské pozice nebo referentky a účetní apod. Prostě kancelářská krysa. Bohužel ta nervozita je mi nějaká daná, byla jsem na mnoha pohovorech a i když mi o to místo doopravdy nešlo tak nervozita na mě bohužel je vždy poznat....Každopádně naštěstí teď práci mám takže to nemusím řešit Každopádně to s tím dodržováním termínů je dobré, doufám že nebudu mít brzo příležitost to použít, každopádně ani nebudu muset lhát protože to o mě stopro platí.