Ono tohle je těžké.. máš závist na poměrně lehce dosažitelné věci, kam se můžeš dopracovat pílí.. ta je zbytečná a dejme tomu odsouzení hodná, i když občas pochopitelná. Ale pak máš závist, z které se hořkne, a to je u věcí, které jsou prostě nefér a změnit je můžeš těžko.. zdraví, postižení, smrt rodičů, v menším měřítku třeba silné akné a tak. Tam je pak myslím dost těžké nezávidět nebo spíš nezačít nenávidět všechny, co to štěstí "nezaslouženě" měli, protože jak jinak si ulevit, že Ty ne? Jak to pochopit, vstřebat? A pak je ještě případ, kdy mají štěstí, tj. náhodu lidé, kteří jsou prostě a snadno svině.. příbuzná třeba pracovala v jedné práci asi 5 let, zažrána do toho, žila tím, snažila se o povýšení..no a klasika..přišla tam mladá slečna, začala si něco se šéfem a hádejte, kdo dostal job. Moje teta je opravdu laskavej člověk a i když ji to zamrzelo, tak to neřešila, ale naprosto klidně prohlásím, že já tu mladinkou slečinku nesnáším za ní a nevidim na tom nic nepřirozeného
Ale holky, všechny závidíme. A kdo říká, že nezávidí, tak si to akorát nechce přiznat.
Já jsem vyrostla v dobré rodině, v životě mě potkaly samé dobré věci a opravdu jsem neměla potřebu někomu něco závidět. Ale potom jsem se přistihla, že třeba lidem nepřeju úspěch, že když někdo něco vybudoval, nebo se mu dařilo, tak mě to žere, proč to nejsem já atd. V mojí práci je to hodně o úspěchu a pokud nejsem nejlepší, strašně mě to trápí. A mám kamarádku, která má bohatýho přítele, který jí všude vezme, nosí DKNY kabelky atd. a taky jsem se přistihla, že jí to vlastně závidím, i když její přítel jí to zase kompenzuje jinak.
Ale zhruba v 90% šlo o takovou tu dobrou závist. Mě to motivuje k větším vysledkům, k práci atd. Takovou tu sžíravou nechápu, ale jsem smířená s tím, že existuje a občas se někde dozvím, že mi někdo něco závidí. No jo, závist si musíš zasloužit
já jsem z,,vesnice,, takže tady se pomlová hodně a kolikrát se ani nestačim divit co se o mě říká
jojo, taky tuhle vlastnost uplně nesnášim, ve škole mě některý holky odsuzujou, jenom kvůli tomu, že se často upravuju, jak se oblíkám, češu apod ...no mezi těma šedejma myškama vyčnívám a to se jim samozřejmě nelíbí, tak hledaj způsob, jak mě zničit a samozřejmě když nějaká ***** začne mít na mě kecy a já jí seřvu za to, tak co udělaj úči? samozřejmě napomenou mě a né tu krávu a přitom to viděla.
Takže když to shrnu, češi jsou tak nějak omámeni předsudkama a souděj hlavně podle vzhledu.
Asi někteří tady zaspali sametovou revoluci(konec komunismu) což je nyní 22let jestli dobře počítám. Myslím si, že na to aby si lidi zvykli, že již není povolen jen jeden druh kultury a stylu života je docela dost dlouhá doba, tak se mi zdá absurdní, že se mnozí ještě takle chovaj.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.