Závistiví lidé

je mi docela fuk kdo závidí.. na tohle každý jednou doplatí, je to tak negativní emoce, že se tomu člověku nemůžou díky tomu dít v životě pěkný věci

já rozlišuji 2 typy závisti
1. ta kladná, kdy někomu závidíme, ale přejeme mu to, něco ve smyslu "achjo já ti tak závidím, že letíš na Bahamy..."
2. ta hnusná, kdy to člověk nepřizná a přitom záviděnou věc kritizuje, "koukněte jak se veze v tom fáru, hm, stejně bych ho v téhle barvě nechtěla..."

kecy neřikám, že nikomu nezávidím, ale přej a bude ti přáno...

Tak já nevím,ale teda nikdy jsem na sobě tuhle vlastnost nepocítila,neřeším kdo kde na to vzal,jestli to má poctivou práci nebo čím,je to každého věc a starat se do druhých a pomlouvat ho,proč??Já teda osobně když něco chci se na to zaměřím a jdu si zatím,ikdybych v té práci měla být nonstop a makat jak šroubek,no ne?

Mám kolem sebe spoustu takových holek. Jednou jsou strašné kámošky, pak zajdou za roh a s druhýma člověka pomlouvají. Mám k nim neutrální postoj a je mi už jedno co říkají. Protože to nemá cenu ani řešit, třeba z toho časem vyrostou.
Jinak miluji, když si někdo něco koupí, všichni mu to pochválí, ale ten/ta dotyčný/á odejde ze třídy a už všichni navzájem říkají, jak je to strašné, jak v tom vypadá jako z cirkusu nebo jak ji to dělá tlustou.
Nevím, jestli je to ze závisti, nebo jen tím, že chcou být středem pozornosti. Nemám ráda neupřímné lidi..

jojo, to je jedna z věcí,kterou naprosto nesnáším a odsuzuji, pokud se k tomu ještě přidají pomluvy, tak to je pak bomba..ovšem je škoda, že je to výsada hlavně žen

přesně tak
Zajímavé, že chlapi vždycky drží při sobě a nikdy nic takového neřeší.

NIkdy nic není na 100% - vždycky.
Chlapi si také závidí úspěch, peníze, práci, kariéru, dům, auto...jen tak nedávají své emoce najevo.

Reaguji na daisy01:
Ano to znám ale jedná se především o známé či sousedy v místě kde bydlím ale co se týká spolužáků ze střední, VŠ a nebo přátel tak tam takový pocit prostě nemám...nikdo si na nic nehraje, jsou upřímní a říkají věci tak jak jsou a třeba, že sami mají také starosti a prostě berou ten život tak je. Kdežto když přijedu ze školy domů a vidím sousedku (stejně stará jako já ) jindy mě sotva pozdraví a pak se div nerozmázne....samozřejmě to se děje jen když se má s čím pochlubit....dřív jsem se s ní bavila normálně jako s ostatními ale zjistila jsem, že u ní a podobných jí to prostě nejde...je na nich vyloženě vidět jak přejí když se vám něco nedaří a hlavně rádi mluví pouze o sobě nebo pomlouvají ostatní sousedy (co si koupily, jaký mají problémy atd) takovým tím jízlivým způsobem.
Mě se osvědčilo když si u člověka nejsem jistá nebo mám pocit, že spíš tahá rozumy...zkusit říct, že se mám dobře, daří se mi momentálně ve škole a na brigádě a kde jsem byla..no prostě že je vše fajn a vše mi vychází ale normálním způsobem... a zabírá to na ty určité špatné typy... výše uvedená sousedka sklapla úsměv a najednou strašně pospíchala, bavit se už dál nechtěla
Sama o sobě si myslím,že nejsem závistivá...prostě když někdo něco má či něco dosáhne tak mu to prostě přeji...nemám s tím problém. Tohle mi nikdy nevadilo...ale taky závidím ale jinak...když kamarádka udělá zkoušku, která mě čeká tak ji to samozřejmě přeju a řeknu, že jí to závidím, že to má už hotové...a taky bych to už měla ráda za sebou apod situace...ale nemyslím to zle

Reaguji na daisy01:
Tak to zřejmě asi budeš odsuzovat i mne. Já závidím a dokáži si to přiznat což už beru jako jedno plus slabý krůček vpřed. Bohužel si myslím ,že jsem tím skoro nemocná.Uvědomuju si to,chci s tím něco dělat a dělám malé krůčky,ale jde to pomalu. Nevím kdy se to objevilo a nevím kdy to pomine ,ale už to tak je. Svěřila jsem se s tím mamce a ta říká ,že to možná pramení z toho ,že nám táta odešel za jinou mladší ženskou když jsem byla malá.Od tebe doby mám sklony pořád na sobě pracovat abych byla "perfektní" což vím,že nikdy nebudu ,ale alespoň se o to snažím.Jakmile se objeví někdo o kom si jí myslím,že je na tom lépe tak závidím.Slečně o které si myslím,že jeh hezčí než já,chytřejší,bohatší..I přes malý úspěch v modelingu ,maturitu, další studium,přítele kterého miluju a který mi dělá co na očích vidí..prostě závidím..Asi by mi pomohl psycholog ale žiji v cizině a já bych se raději vyjádřila ve vlastním jazyce tak uvidím jak to bude pokračovat,Myslím si ,že ale nejsem jediná takto "postižená".

Tak jsem to myslela. Ale i tak jsem ještě neviděla, že by jeden chlap pomlouval ze závisti druhého atp.

Delbinka
je fajn a určitě krok dopředu, když si tuhle vlastnost dokážeš přiznat a přihlásit se k ní
zde máš téma "co mám dělat prosti závisti - bohužel z mé strany":
https://www.omlazeni.cz/co-mam-delat-40-9250-0.html

[cituji=kacii_]Ale i tak jsem ještě neviděla, že by jeden chlap pomlouval ze závisti druhého atp./cituji]
Tak to jsem slyšela.
Ale spíše u chlapů starších, vydělávajících (ne studentů)
Např. Na to si sám nevydělal, určitě mu přispěli rodiče.
Na to nové auto jsou hrozně drahé náhradní díly, to se nedoplatíte.
Lětět k moři je zbytečný luxus a vyhozené peníze, nám stačí Chorvatsko autem. A další rok už sháněli letecký zájezd.
...atd.

Děkuji snaha je veliká ,ale úspěchy zatím malé.Asi by byl opravdu potřeba psycholog...Já si vlastně i myslím z čeho to je...jak jsem psala tak táta mamku opustil kvůli mladší ženě,pak jsem se v od devátenácti chvilku pohybovala v modelingu a zřejmě mezi nesprávnýma lidma kde jsem zase viděla jak si ženatý chlapi loví mladé atraktivní milenky no z toho asi pramení ten strach ,že mi udělá to samé i přítel (který v životš přítelkyni nepodvedl,je věřící a pořád mi dokazuje jak mě má rád),ale já si to nechci připustit s pořád se bojím a proto závidím ostatním lidem cokoli mi přijde lepší než já mám.Jinak téma už jsem četla dávno,ale jaksi mi to nepomohlo.Každopádně děkuji za snahu

Reaguji na Delbinka:
Prožívám to samé co ty. Závidím, když vidím třeba krásnou holku i když já vím,že jsem taky celkem hezká,ale chci být prostě perfektní. Ale v žádném případě nezávidím tak,že bych pomlouvala nebo nepřála. Závidím spíše v tom pozitivním smyslu slova. Co já vím, třeba na sobě tvrdě dře a od rána do večera maká (což já teda o víkendech taky) tak proč by si nedopřála.