Zápasím s těžkou obezitou

Janka100
To mě mrzí, že Tě to tak sebralo... Ale pořád lepší, že je to bývalý, horší by bylo, kdyby to byl současný, i takové případy se stávají... Tak držím palce, ať se netrápíš... A je to spíš přemýšlení, že má někoho jiného, nebo uvažování o tom mimču?

Ahoj, to fakt chápu, to člověka rozhodí. Máš mé upřímné sympatie! Jen to přemýšlení o tom moc nepřeháněj, ono to stejně nic nevyřeší. A držím palce!

džína
Díky. To přemýšlení je o tom, že se mnou žil 14 let a jeho postoj byl, že dítě nechce - nikdy. S ní je druhým rokem a je založeno. To pak člověk musí přemýšlet proč. Spíš je to takové otevření starých ran, vyvolává to nevítané myšlenky, ale já to zas rozchodím, dneska už je líp. Lepší že to vím předem než se pak s nima vidět a být překvapená. Takhle můžu nasadit příjemně překvapený obličej a srdečně jim popřát vše nej. Však jim taky nic špatného nepřeju, rozešli jsme se v dobrým. Vlastně ani nevím proč mě to tak sebralo, ale prostě to tak je.

Hobitka
Už je to lepší. Díky.

Postoje se mění, jak člověk stárne... Rozhodně to neber tak, že s Tebou nechtěl a s ní ano... Prostě asi dospěl...
Tak se drž a jak píše Hobi, moc nedumej... I když v tomhle blbým počasí to člověka, teda aspoň mě , svádí k dumání... a pak z toho vypadne něco ne moc pozitivního . Zvlášť poté, co jsem se zvážila a změřila!

džína
No právě že tohle mi leží v hlavě.

Janka100
Tak si honem utíkej udělat nějakou radůstku, at to trošku přebiješ...
A řeknu ti ještě svoji zkušenost - já jsem s tím samým mužským prošla obdobím, kdy jsem nechtěla žádnýho vetřelce, protože jsem s ním tak šťastná, že už nikoho dalšího nepotřebuju a teď ten stav pořád trvá, ale po zapojení rozumu jsem došla k tomu, že dítě chci, protože může dát vztahu další rozměr. Třeba to ten bývalý měl taky tak... jenom teď má někoho jiného a Ty se zbytečně trápíš, že to bylo Tebou, jestli tomu dobře rozumím...

džína
Ono je to jedno s druhým. Prostě z tohohle mi vyplývá, že se mnou nechtěl a s ní ano a je to pro mě o to horší, že kolem mě jsou snad samé mimina a těhotné ženské a já nic . A ani se nemůžu svěřit tomu mému miláčkovi, protože bych si připadala že ho tlačím do svatby a do dítěte a to já nechci. Tedy tlačit ho Samozřejmě kdyby s tím přišel on, tak beru oboje všemi deseti. Prostě je to celý dohromady.

No jo, to je těžký... Ale Ty jsi ještě mladá, takže není nic ztraceno. To já mám "vdavekchtivého" i "mimčachtivého" a zase jsem ho musela brzdit, to si člověk nevybere... Ale je pravda, že ten můj už je spíš ohrožený druh, co tak slyším kolem sebe...

Víš, já myslím, že mluvit o svých pocitech není v partnerství na škodu, možná by to bylo dobré i pro nějaké tvoje ujasnění. A není přece třeba to brát jako "tlačení " někoho někam.

Hobitka
To my o pocitech mluvíme . Ale tohle by mi přišlo ode mě sobecké. prostě to nechci. Ví, že bych se svatbě nebránila, ví že dítě chci. Náznaků bylo dost. Už je to jen o jeho svobodném rozhodnutí. A nechci aby se rozhodoval pod tlakem okolností nebo proto, aby mi udělal radost. Až to přijde, chci aby to bylo proto, že to opravdu chce.

Hobitka

Děkuji děvčata,jsem zvědavá jak to půjde dál

axa
Axíku, tak to by bylo prima, kdybys taky posílala váhu a míry na pobočku, to by tebe i nás motivovalo!

Při nízkém příjmu sacharidů tě mohou ovlivňovat ketolátky, které tím vznikají, A ty mohou vyvolávat ty příznaky s bolením hlavy a slabostí. Ale další dny přidáváš, tak by se to mělo rovnat. Já myslím, že po dvou, třech týdnech budeš v pohodě.
Ty zvýšené ketolátky já poznám v puse, jakoby mám pocit chlupatého jazyku nebo krku a je to trošku víc cítit.
Je špatné v tom být dlouho, ale na 2 dny by sis měla zvyknout. Uvidíš, že to půjde.
A to je totéž i s bolestí hlavy a slabostí.
Taky jsem si musela zvyknout, začátky byly těžké, ale ten úbytek váhy mi za to stál.

Děkuji mockrát.