Zamilovali jste se někdy do svého učitele?

Tak já jsem se zamilovala i se spolužačkou v prváku do tělocvikáře, který nás ale neučil, takže jsme ho měly možnost potkávat jenom na chodbách. Samožřejmě jsme jako správné puberťačky lítaly každou přestávku kolem jeho kabinetu na záchod, aby jsme ho potkaly. Jenomže do čtvrťáku chodil jeden kluk, který byl tomu tělocvikáři strašně podobnej.A to my jsme vůbec netušily a ani jsme je od sebe nerozeznaly. Až po pár týdnech jsme zjistily, že s širokým úsměvem a hlasitým "Dobrý den!" nezdravíme pana učitele, ale o tři roky staršího čtvrťáka... Od tý doby jsme je měly rozdělené na Starého pana učitele Fešáka (tělocvikář) a na Mladého pana učitele Fešáka (čtvrťák)

já jsem zrovna včera potkala pana ředitele ze základky (po10letech) a ten chlápek má tedy něco do sebe je to celkem mladý pan ředitel

Zajímavé téma, ráda vzpomínám.

Tak mi se teda nikdy nepodařilo zamilovat se do svého učitele, ale párkrát jsem k tomu asi moc daleko neměla, protože několik mladých svěžích a vtipných učitelů jsme měli . Spíše to ale bylo tím, že byly zamilované spolužačky a když jsme to společně řešily na dívčích záchodkách, tak jsem si asi automaticky představila jaké by to bylo, kdybych byla zamilovaná taky. Ale nezamilovala jsem se nikdy. A už vůbec nedošlo k nějakému vztahu. Ale vím, že jedna moje spolužačka měla v 16 letech vztah s profesorem češtiny (jemu bylo kolem 40, ženatý a měl stejně starou dceru). Ne že by se nám holkám svěřovala, to teda vůbec ne ... ani náhodou, ale ono to bylo fakt vidět ... docela trapas, no, takové veřejné školní tajemství.

Holky poradte, me se hrozne libi profesor u nas na VŠ uz treti rok a tenhle rok ho mam naposled,mam cas do 19.prosince

V prvaku se mi libil uz moc,ale mel na ruce snubak tak jsem to nechala byt.Ale pak v druhaku byli zvesti o tom,ze se libal s jednou studentskou v klubu,ted byli nedavno zvesti ze jednu potkal na diskotece a vzal si cislo a zval ji na kafe.Neni to zadnej frajer nebo tak,ikdyz tohle zni hrozne a opacne.Naopak na hodinachje to milej chytrej pan Inzenyr...tak holky jak na nej.Jeste jsem zapomela dodat ze se ted pry rozvadi a taky ze me dycky hezky zdravi a usmiva se na me.

Už 3 roky jsem strašně moc zamilovaná do jednoho učitele. Bohužel je ženatý a o dost starší než já. Ze začátku byla moje láska tak silná, že jsem ho potřebovala každý den minimálně jednou vidět. Jelikož mě neučil, naučila jsem se nazpamět jeho rozvrh a chodila jsem tam, kde bych ho mohla potkat (zpětně si uvědomuju, že to bylo nejspíš opravdu trapné). Ale on si ničeho nevšiml. Po pár měsících jsem měla pocit, že mi ani tohle nestačí, že potřebuju, aby se stalo něco víc. Nechápu, proč jsem nemohla zůstat jen u toho, že ho budu občas potkávat, on mě pozdraví a případně se na mě usměje. Takže jsem se rozhodla, že mu to řeknu! Nevím, co jsem čekala, že se stane. S kamarádkou jsem šla k němu do kabinetu. Naštěstí tam byl sám. Řekla jsem, že s ním chci mluvit, ale dál jsem se bohužel nedostala. Nemohla jsem to vyslovit. Kamarádka tedy řekla za mě, že jsem se do něj zamilovala (což ani zdaleka nevystihovalo to, co k němu cítím). Překvapeně se na mě podíval-jasný důkaz, že o tom do té doby neměl ani tušení. Nic na to neřekl a ani já nevěděla, co bych měla říkat a tak jsem odešla. Ten den jsem ho potkala ještě jednou. Usmál se na mě. Myslela jsem si, že by se ke mně mohl teď chovat jinak (ne že bych věřila, že by mé city mohl opětovat, ale stejně...), ale to byl omyl. Když jsem po víkendu přišla zase do školy a potkala ho, ignoroval mě. Byla jsem z toho na zhroucení. Chtěla jsem změnu, ale ne takovouhle. Moje třídní si všimla, že se chovám jinak (nedávala jsem při hodinách moc pozor a celkově jsem se ve všem zhoršovala), a tak se rozhodla, že si se mnou promluví. Byla jsem zoufalá a tak jsem jí všechno řekla. Snažila se mi vysvětlit, že on jako učitel se ke mně jinak chovat nemůže a ignorace je jediné možné řešení. Řekla jsem jí, jak jsem z toho nešťastná, ale ona tvrdila, že on mi nechce nijak ublížit a že jen dělá, co je nutné. Snažila jsem se to přijmout, ale šlo to těžko, časem jsem si na to zvykla i když mě to pořád hodně bolelo. Po několika měsících mě přestal ignorovat (nejspíš už si myslel, že mě to "přešlo") nicméně už se na mě nikdy neusmál. Teď se vlastně řídím radou ostatních-snažím se dál si žít svůj život, občas sice propadám depresi a několik hodin strávím u sebe v pokoji a brečím, a čekám, až to přejde a já potkám kluka, do kterého se zamiluju, abych na svého učitele mohla zapomenout, ale srdce mi říká, že tahle láska není jen tak nějaký pomíjivý cit, který časem vyprchá, ale že je to něco, co trvá až do konce života. Ale jak se říká: Sejde z očí, sejde z mysli. Jsem na osmiletém gymnáziu a do maturity mi zbývají ještě 4 roky, ale potom, snad, až odejdu, na něj zapomenu a budu schopná žít normálně dál.

Reaguji na Stafulka: Ahojky! Ano, stalo se mi to na střední škole a kupoviduv to mělo i zajímavou dohru. Měl ajsem přítele, ale učitel mě strašně přitahoval - byl tak yjen o deset let starší a fááákt přímo můj typ! Ale stávaly se mi akorát šílené trapasy...spolužašky si zo mě dělaly srandu a on sem tam taky! Moc dobře to věděl, darebák, ale dávali jsme si najevo jen sympatie, nic víc. U focení před maturitama si mě nevšímal, odkonce mě obcházel, tak jsem ho pak už ani nezdravila, jak se mě to dotklo a pak po maturitě jsem ho už neviděla. No a o pět let později jsme se potkali v jendom klubu. Já měla nefunční vztah a byla jsem popíjet s kolegama z práce...on tam pařil. Oba dost napitý, ale poznali jsme se, bylo to neskutečný přivítání a hned jsme si vyměnili čísla. Později jsem se dozvěděla, že jsme ho tak ypřitahovala, ale že měl v tý době vztah a že by přeci jen se studentkou nemoh. SKončilo to vášnivým úletem a postupně přátelstvím. Vztah jsem nechtěla, ale jako spřízněná duše moc moc fajn! Našel si přítelkyni a teď už se nevídáme...Ale jak říkám, bylo obrovským překvapením, že to tehdy nebylo jen z mé strany - to potěší!

Nezamilovala, nějak mi neimponovali.

Já se nezamilovala do učitele, ale asi do dělníka

Vztah v prostředí školy znám ve všech rovinách...

Začalo to vzájemnou přitažlivostí s učitelem v nastavbovém studiu. Byli jsme spolu více méně celou dobu a skončilo to vzhledem k mojí prozatimní neschopnosti se vázat. Nejvíc mě na tom celém asi bavilo to tajemství. Většina holek po něm slintala a vždycky ho šmírovaly, na koho čeká a spekulovaly, jestli někoho má... Ale dodneška nevim, jestli by mě zaujal i v běžném životě nebo celá moje přitažlivost byla založená v podstatě jen na tom principu vzhlížení k učiteli...

Moje druhá zkušenost byla už v opačné roli, kdy jsem pracovala jako učitelka a měla pracovní vztah s tělocvikářem a opět jsme to drželi v tajnosti.

Poslední a ta nejtajnější zkušenost byla s jedním mým žákem. Typický "bad boy", pro které jsem měla velkou slabost. Vzhledem k mému nízkému věku jsem byla se studenty v posledních ročnících témeř věkově nastejno a obrovsky mě udivilo, že i on (přes lákadlo větší prestiže) dokázal o našem poměru před ostatními pomlčet a to i po tom, co ze školy odešel. Každopádně on byl pro mě asi ze všech těchto školních vztahů ten nejvíc intenzivní.

Já byla zamilovaná na střední do svého učitele ekonomiky a aj. Řekla bych, že jiskra mezi náma přeskočila na první pohled. Postupně jsem se do něj zamilovala ale nedala nic znát. Holky po něm šílely a lezly za ním, byl to opravdu fešák. Tak to trvalo tři roky,než jsem dokončila školu, v den rozlučky jsme se od sebe nehnuli. Holky šly dokonce na hřiště nedaleko restaurace, kde jsme rozlučku měly, brečet. Tu noc jsme strávili spolu a nebyla poslední a musím říct, že to byla moje velká životní láska, na kterou hrozně ráda vzpomínám..

zamilovala jsem se do svého učitele autoškoly a z jeho strany by byl také zájem, ale nikdy bych mu to nedala najevo ani nevím jak se to stalo, protože přítele mám a miluju ho... řídím se ale zásadou co rychle přijde, rychle zase odejde

já jsem se zamilovala do mojí učitelky na SOU, je jí kolem 40ceti, vždycky čekám než půjde okolo abych ji ještě vyděla..ale říct to nikomu nemůžu, hlavně jí ne..a nikomu to nedoporučuju, jestly se nechcete strapnit, a pak by vás učitel/učitelka mohla začít ignorovat a mohla by se vám začít vyhíbat..

Já jsem se zamilovala do mojí učitelky na učňáku, každý den jí tam výdám, když nemám praxi.. a bolí mně když vim, že s ní nikdy nemůžu být blíž než studentka, kterou ona učí..A nechat si to pro sebe je opravdu hrozné, protože nevim jak na to lidi budou reagovat, někteří by to i mohly odsuzovat, ale asi to řeknu aspoň mé nejlepší kamarádce.

nee, u nás byli samí příšerní....ale vzpomínám si že asi týden jsem měli na škole praktikanta, učil historii...teda musim říct, že ten byl neskutečnej, slintaly všechny holky...tak kolem třiceti, snědý, vysoký, tmavooký, tmavovlasý, mužný....no prostě fakt kus, bohužel tam byl jen tak krátkou dobu, že se nedá o zamilovanosti mluvit...