Ještě donedávna bych se nebyla nadála, že budu potřebovat poradit zrovna v rubrice Vztahy. Ono se to tak nějak dobře radí druhým, ale sám sobě to jde hůř.
Se současným přítelem jsem 5 let, z toho tři roky spolu bydlíme. Dá se říct, že společné bydlení nám pomalu ale jistě zničilo vztah : předešlá radost z každé společné chvilky se pozvolna začala měnit na stereotyp, přítel je navíc z těch, kteří vidí všechno jenom v těch tmavších barvách, všechno je zle, všechno je problém. Kdysi mne ještě bavilo jej přesvědčovat, jak to bude všechno dobrý - ale když už se k tomu poslednou dobou přidružili i výčitky, že byt ve kterém bydlíme, je můj ( koupila jsem jej pro nás ... myslela jsem, že prostě budeme spolu pořád. Za odměnu poslouchám, že jej prý můžu vyhodit, kdy se mi zlíbí, že prý si naběhl, že se necítí jako chlap a jiná milá slova, přitom já mu nikdy slovem nedala najevo, že byt je jenom můj ) , náš vztah nezadržatelně směruje ke konci. Za posledné minimálně tři měsíce si nevzpomínám, že bysme se doma něčemu zasmáli, že by měl z něčeho radost, že by jsme strávili nějakou hezkou chvíli. Jenom konflikty - a jelikož mám dvě práce, začínám z toho všeho být silně unavená, otrávená, znechucená.
No a do toho jsem potkala někoho, s kým se (zatím) jenom bavím - ale půlhodina vykládání u kafé mě dokáže pozitivně nabít na další tři dny, esemeska spolehlivě zažene všechny deprese , ... atd , všichni to známe. A já doma svého přítele nechtě dráždím svou dobrou náladou, protože jak se říká, nic tak okolí nena*ere, než notorický úsměv na rtech.
Nechci být ani vůči svému novému kamarádovi neúpřimná a tahat jej za nos, řekla jsem mu, jak se věci mají, že nejsem sama, i když rok uvažuju, že by mi bylo samé líp. Pronesl, že se mu to sice příliš nelíbí , ale dál se o tom nemluvilo. A já mám pocit, že bych to měla nějak řešit, nechci lhát na dvě strany, hnusí se mi to.
Ale jak ?
Přítel má problémy v práci, asi by mu nepadlo příliš dobře, kdybych mu zrovna teď najednou oznámila, že by bylo dobré se vystěhovat (kam taky ? ) . Na druhé straně, já se stěhovat nikde nehodlám. A taky nechci udělat chybu - navzdory vzájemným sympatiím svůj nový objev nepoznám z hlediska životních názorů, přece jej hned nepřitlačím ke zdi a nebudu zpovídat, jestli mu vadí to a nevadí tamto, jestli nechce děti stejně jako já, jestli mu nebude vadit, když bude bydlet v mém bytě atd !?
Prostě nějak nevím, co s tím ? Čekat, jak "to" dopadne ? Rozejít se s přítelem a být sama ? ... ?

arrow
Neprodává v Bazaru

VIP

Podle toho, co píšeš, četla jsem rychle, bych to viděla tak, že současný přítel má sám se sebou problémy - práce - a z toho plynoucí takový to, že se nedokáže postarat o rodinu - viz to, že ti vyčítá, žes byt koupila a on je víceméne ten trpěný podnájemník

v každém vztahu je dobré prožít a přežít stresové situace

otázka je, jestli já sama bych chtěl žít s někým, kdo má nějaké své pracovní či soukromé či zdravotní problémy, kde bych byla tím hromosvodem, po kterém se sváží, která to musí poslouchat, které je to či ono vyčítáno a která chodí domů se smíšeným pocitem toho co ten můj zase bude kritizovat, negovat, . . . či, co jsem zase udělala špatně, či co je zase u něho špatně

nechci tím říci, že hned utíkat v případě něčeho, co je špatné a co přináší problémy a starosti - je dobré je řešit a tomu, komu je zrovna zle být oporou, podporou, útěchou

ale nesmím zapomínat, že i já mám život, který musím prožít a který si musím užívat, a ne ten život žít pro někoho, život musím žít předně sama pro sebe

arrow
profile_image
redzac
od 30. 9. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

0%
0    0
Nebyla hodnocena

dadabus
možná by to chtělo pár dní (třeba víkend) bez přítele a uvidíš, jestli se budeš těšit domů nebo ne...
třeba ti to pomůže v rozhodování...

Cituji matadi: chodí domů se smíšeným pocitem toho co ten můj zase bude kritizovat, negovat, . . . či, co jsem zase udělala špatně, či co je zase u něho špatně

Děkuji, ty jsi to vystihla naprosto přesně, ono to tak totiž je. Domů jsem se přestala těšit dávno a při odemykaní dveří mi mrzne úsměv na rtech pri představě, že okamžitě budu zasypána podrobným výčtem, co všechno je zase zle. Navíc, já i přítel máme střídavé směny, takže se většinou potkáváme doma o něco víc, než běžně od pondělí do pátku pracující páry.
Koníčky, záliby, kamarády - můj přítel nic takového nemá

Cituji redzac: pár dní (třeba víkend) bez přítele

To se děje poměrně často, jezdím za rodičemi do jiného města. Dá se říct, že kolikrát bych tam nejraději zůstala a nemít na krku ten prokletý byt, tak to nejspíš udělám.

arrow
profile_image
Bruce78
od 10. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

VIP

Je těžké takhle soudit ...

Ale já bych moc nepřemýšlela... Váš vztah evidentně nefunguje a jeden to nevyřeší za oba... Něco jiného by bylo, kdyby to bylo dočasné,ale soudím, že jsi byla zamilovaná a nyní prostě už nemáš růžové brýle a přestala jsi omlouvat ...

Zdravej, inteligentní chlap by měl být rád, že máte podmínky takové jaké máte - že jsi Vám byla schopna zajistit vlastní bydlení...
Já s tímhle rozdělováním moc nesouhlasím - pokud spolu dva lidi žijí, pak žijí společně a tohle rozdělování a sebelitování ? A ještě ke všemu dlouhodobě ? Přijde mi, že chce,aby jsi mu to vyvracela ...

Za sebe ? Ukončila bych nefungující vztah a soustředila se na nový, který přichází a sama uvidíš co přinese ...Jestli po hlavě, nebo pomalu to ti nikdo neporadí, protože každý jsem jiný.. já jsem vždy do všeho šla naplno a buď to dopadlo, nebo ne ...S mužem jsem 11 let Jiná se oťukává a poznává pomalu ...A pak se sestěhují a zjistí, že se neznají .. nebo taky spolu jsou do konce života ...
Je to individuální a nedá se radit - dělej co cítíš a co ti vyhovuje .. Jenom tak můžeš být šťastná !
Ale dle toho píšěš tvůj stávající vztah je pryč ...

arrow
profile_image
LauraT
od 15. 10. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Nech to koňovi, ten má větší hlavu
BTW, můžu se, jen tak orientačně, zeptat na Tvůj věk?

arrow
profile_image
martinam
od 13. 11. 2008
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Pokud ho nemiluješ, tak bych se s ním rozešla. Vím, že je to složitější, ale po víkendu bez přítele se něj těším. Že mu všechno budu vyprávět atd., prostě se máme rádi. Z toho co píšeš mi to zní, jako kdyby ta láska už vyprchala. Pokud je to pravda, tak nemáš co řešit. Děti nemáte a on už si nějaké bydlení najde, je dospělý.

Cituji Bruce78: Ukončila bych nefungující vztah a soustředila se na nový, který přichází a sama uvidíš co přinese ...Jestli po hlavě, nebo pomalu to ti nikdo neporadí, protože každý jsem jiný..

Asi tak. Možná ten nový taky nebude ten pravý, ale to ještě nemůžeš vědět. Však kdyžtak to bude až ten další

arrow
profile_image
laala
od 13. 2. 2010
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Měla bys myslet především na sebe. To, kde bude tvůj současný partner bydlet a jak rozchod vezme, je sice otázka a možná problém, ale koneckonců ne tvůj, ale jeho. Nedělala bych samaritánku, jde o především o tebe a tvůj život. Ty máš být spokojená, ne udržovat evidentně nefunkční vztah jen proto, abys partnerovi neublížila.

arrow
profile_image
Red_fire
od 5. 11. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji laala: Ty máš být spokojená, ne udržovat evidentně nefunkční vztah jen proto, abys partnerovi neublížila.

Upřímně, pokud spolu žili 5 let... jsem s přítelem "jen" 3 roky a stejně si nedovedu představit, že bych mu jednou řekla "Hele, odstěhuj se, mám jiného."

Myslím, že by bylo dobré říct mu pravdu (viz ty výčitky a to, jak se netěšíš domů, dalšího potenciálního partnera zmiňovat nemusíš) a možná uvidíš změnu...
Pokud ne, počkej dva týdny a pak mu řekni o tom novém. Pak už s tebou zřejmě chtít bydlet nebude...

Cituji Red_fire: Hele, odstěhuj se, mám jiného

Kdyby jsme bydleli kdekoliv jinde, u něj nebo v pronájmu, tak se prostě sbalím a jdu. Situace se ovšem komplikuje tím, že byt je můj, takže se z něj jaksi nedostanu .. .
LauraT
30

arrow
profile_image
Red_fire
od 5. 11. 2009
Poslat SZ
Nemá galerii obrázků

Neprodává v Bazaru

Cituji dadabus: byt je můj, takže se z něj jaksi nedostanu ..

Ano, to jsem četla. Spíše jsem myslela, že váš vztah ještě není úplně "mrtvý" a dá se něco změnit - čili zkusit společně něco vymyslet (nebo jen nechat jeho, ať se snaží), ale nyní chápu, že už je opravdu konec... v tom případě mu to říct a třeba nabídnout měsíc, možná dva, ať si stihne něco najít, s tím, že váš vztah už stejně není kvalitní, takže nemusí mít strach, že by ti to vadilo (snad mi rozumíš..).

Nejvtipnější je na tom to, že posledný rok mi průběžně připomínal, že "takhle" žít nechce a že se odstěhuje a že je to v pr*eli - no a když nadešla chvíle, že by mohl svá slova potvrdit i skutky, tak najednou v posledných dnech asi vycítil, že se pod ním otřásá křeslo a otočil o 180 : ňu ňu ňu

arrow
Neprodává v Bazaru

VIP

dadabus

to jsem si právě myslela, dokud se cítí silných v kramflecích, tak má řečí . . .

když mu teče do bot, tak se snaží

a když mu to snažení projde jednou, chvíli seká dobrotu, tak proč, až mu otrne, se nevrátit zpět do výčitek - bo, co projde jednou, projde i po druhé

arrow
Neprodává v Bazaru

VIP

Cituji Bruce78: Já s tímhle rozdělováním moc nesouhlasím - pokud spolu dva lidi žijí, pak žijí společně a tohle rozdělování a sebelitování ?

osobně si taky myslím, že když s někým žiju, tak je jedno, kdo se víc a líp finančně postará

žel bohu, jsou i takový muži, kteří jsou na tom v porovnání s ženou, její vyšší či lepší postavení, plat své ženě závidí a těžce to se sebou samým nesou

mnohokrát jsem se setkala s tím, že muži, kteří mají sebevědomí trošku nižší s tím mají dost problémů, bo vedle sebe nesnesou "silnější osobnost - ženu"

Cituji matadi: "silnější osobnost - ženu"

Asi to tak bude . Přitom já opravdu nejsem žádná silnější osobnost , jenom nesnáším nečinnost, ruce v klíně, odevzdanost "osudu" a věčné hledání důvodů proč to nebo ono nejde.
Můj nový přítel ( ? ) je přesným opakem . Alespoň zatím ...

A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.

 
PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Toto téma jsem založil/a, mohu ho tedy otevřít.
Své téma uzavírejte vždy (!) po úspěšném prodeji v Bazaru. Děkujeme!
Příspěvky
| smazat označené