Cituji martinam: Cituji laia: Spíš bych se zajímala o to, proč je ve 40 svobodný - jako první by mě napadlo, že to bude workoholik, který žije jen svou prací a na vztah není čas. Obávala bych se, že přítelkyně u něj nikdy nebude na prvním místě, že to bude vztah na dálku.... Pak by se asi přidaly pochyby, jestli nemá v každé zemi jinou jen tak na zkrácení dlouhé chvíle
No hlavně si všechno ověř, než se rozhodneš. Já takhle dala taky přednost jednomu cizinci a pak jsem se od 2 kamarádek dozvěděla, že je balil taky a že měl dlouho přítelkyni, se kterou chodil zároveň se mnou. Plno lží a překrucování, děs.
Rozhodni se, jestli by ten risk za to stál. Mně osobně asi ne. I kdybyste spolu vztah opravdu měli a on neměl jinde další, je dost nepravděpodobné, že spolu budete napořád... Každopádně než se rozhodneš, prověřuj, nech se představit jeho známým, přátelům, pokud to s tebou myslí vážně, pochlubí se s tebou rád.
Já bych se tedy odlišné výchovy/kultury nebála, to jsou opravdu přízemní řeči. Znám pár Američanů a všichni jsou fajn, milí, galantní. Navíc studuji britská a americká studia, takže toho vím dost i o nich samotných. Já bych si nejdřív ověřila, jak to má, jak říkají holky, může lhát o tom, že není ženatý/nemá přítelkyni. Musíš se prvně rozhodnout, jak naložit se současným vztahem. Máš ho ráda a jsi s ním ze setrvačnosti, nebo ho miluješ a vztah někam směřuje, plánujete společnou budoucnost? Pokud první možnost, tak bych klidně začala chodit s tím Američanem, pokud si ale s přítelem dokážeš představit společnou budoucnost, tak bych ho neopouštěla, abys nelitovala.
v první řadě si (jak už tu zaznělo) ověř, jestli ti nenalívá bulíky do hlavy a nehledá prostě holku do postele a na pobavení.
až si budeš jistá, pokud si vůbec kdy můžeš být jistá, že to s tebou myslí vážně a eventuelně by z toho mohlo něco být, pořádně zvaž, jestli máš na vztah na dálku.
ze začátku to všechno vypadá strašně jednoduše. je přece rok 2012, existuje Skype a mobily, jeden měsíc přiletíš ty za mnou, druhý já za tebou...jenže z dlouhodobého hlediska to pěkně leze na mozek.
už jen najít vhodný čas na skype, ten časový posun je vražda. i když NY je taky jenom 6 hodin zpátky, pokud se nepletu, ale i tak - buď jeden bude muset vstát brzo, nebo druhý zůstat dlouho vzhůru. o víkendech je to naštěstí v klidu.
věčný přelítávání z kontinentu na kontinent - to nepotřebuje komentář. ale ty jsi říkala, že ten tvůj objev tráví hodně času v ČR, takže taky výhoda.
výhledové plány do budoucnosti - jsi si jistá, že by ses eventuelně chtěla odstěhovat tam? bydlení "na dvou místech" je hodně zvláštní varianta...
jinak co se týče mentality, neměla bych strach. ono to není zas úplně jako ve filmech
jasně, že rozdíly jsou, ale pokud si sednete, bude pro vás ta "dvounárodnost" naopak bonus, zpestření. vzájemně se obohatíte a naučíte jeden druhýho nový věci.
Cituji Naughtycat: Já bych se tedy odlišné výchovy/kultury nebála, to jsou opravdu přízemní řeči. Znám pár Američanů a všichni jsou fajn, milí, galantní. Navíc studuji britská a americká studia, takže toho vím dost i o nich samotných. Já bych si nejdřív ověřila, jak to má, jak říkají holky, může lhát o tom, že není ženatý/nemá přítelkyni. Musíš se prvně rozhodnout, jak naložit se současným vztahem. Máš ho ráda a jsi s ním ze setrvačnosti, nebo ho miluješ a vztah někam směřuje, plánujete společnou budoucnost? Pokud první možnost, tak bych klidně začala chodit s tím Američanem, pokud si ale s přítelem dokážeš představit společnou budoucnost, tak bych ho neopouštěla, abys nelitovala.
přesně tak.
Zatím podle mých zkušeností mají američanky "své" muže pěkně "vycepované", takže se umějí chovat. )) Oproti nim je kdejaký český muž buránek. I když si třeba zakládá na upřímnosti za každou cenu.. ehm...
Je zvláštní, že ti vadí, když tvůj přítel žije prací a moc se nevídáte...a uvádíš to jako hlavní negativum.
A Američan prací možná žije ještě více a viděli by jste se ještě méně a to už ti nevadí?
Pokud ti vztah neklape, tak ho ukonči i bez toho, aby jsi měla jistotu, že to se 40 ti letým Američanem výjde.
Cituji Kaja555: I když si třeba zakládá na upřímnosti za každou cenu.. ehm...
"no co, si aspoň na nic nehraju"
Cituji Lisboa: "no co, si aspoň na nic nehraju"
jo... já chodila skoro vždy s cizinci a když jsem poslouchala co si mnohý český přítel dovolí říct své přítelkyni (mé kamarádce), tak mi padala čelist. Nechci paušalizovat, ale myslím, že takovým by průměrná američanka brzy ukázala dveře.
Zpět k věci: nejdřív bych si opravdu ujasnila stávající vztah - zda chci pokračovat nebo ne. Pokud ne, proč nepoznat blíže američana?! I kdyby jen jako kamaráda, kterého si člověk nejdřív dobře prověří, co je zač...
Můj přítel je Američan a není vůbec na škodu poznat spoustu věcí "jinak". Já říkám jen do toho!! Zase je fakt, že obětovat tomu dlouholetý vztah není tak lehké rozhodnutí. Ale co se týče žít s cizincem, tak to je opravdu jedinečné ))
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.