Vztah a život s gamblerem

Ahoj, zažila jsem něco podobného - po roce vztahu jsem přišla na to, že přítel hraje bedny. Rozešli jsme se, ale dál jsme se scházeli. Přítel se léčit nechtěl, že to zvládne sám. A zvládl. Byli jsme od sebe měsíc a pak se dali znova dohromady. Už to jsou 3 roky a všechno je v pohodě. Přišel na to, že takhle nepřijde jen o peníze, ale i o mě. Dnes sám nechápe, jak mohl být tak blbej.
Hodně záleží na tom, jestli tvůj přítel se sebou chce něco dělat nebo ne. Zatím to vypadá, že se spíše vymlouvá a toho bych se hodně bála. Navíc, i kdyby se léčil nebo se z toho dostal, stejně ti bude dlouho trvat než ho přestaneš kontrolovat, bát se kde je a co dělá, jestli zase nehraje... Sama se musíš rozmyslet, jestli ti to za ty nervy stojí (přece jen jste spolu hodně krátce). A narovinu, nikdy nevíš, jestli do toho nespadne znova.

Podívej se sem www.gambling.podaneruce.cz.

Ahojte, můj přítel hraje poker. Není gambler (nehraje automaty), ale je hazardní hráč. Je v něm dobrý, neprohrává, přemýšlí, vážně to umí. Poker mi ho ale bere. Je podnikatel, nemusí být v práci každý den, a tak když dostane "chuť", jde si zahrát. I když jdeme spolu na večeři, koncert, cokoliv a dá si pár piv, vím, že dostane zase tu chuť jít si zahrát a skončí na pokeru. Celou noc hraje, tam pije a kouří a pak je dva dny nepoužitelný a spí. Přestože ho prosím, aby šel raději usínat se mnou domů, jde na poker. Děje se to 2-3 do měsíce a je to nepředvídatelné. Poker mu nezakazuji, vím, že ho má rád a je v něm dobrý. Zkoušela jsme tomu dát pravidla, že ať si 1x měsíčně zajde pro radost zahrát, ale že se předem domluvíme kdy, abych se podle toho zařídila a počítala s tím. Nefunguje to. Hezký večer skončí s největší pravděpodobností na pokeru, neplánovitě, impulzivně, prostě jde a já usínám sama doma. Je to už závislost? Myslím, že to už nemá pod kontrolou, když nedokáže ovládnout touhu nejít tam. Nedaří se mi mu vysvětlit, že tohle je špatně...

Píšeš, že chceš poradit co dělat, abys nemusela kluka, který hraje opustit... Možná jednu malou radu mám. Nesmíš si ho nikdy vzít, nikdy nesmíš dovolit, aby měl v tvém bytě trvalé bydliště a nedopusť, abyste spolu měli mimčo. Také si ukládej si část peněz na svůj účet o kterém mu nikdy nesmíš říct, jednou se ti naspořené peníze budou víc než hodit. Budeš se hodně trápit, protože proti této jeho nemoci se nikdy psychicky neobrníš, ale budeš mít přece jen možnost změnit v budoucnu volbu, aniž by tě to stálo další léta života. Já žiju s gamlerem 23 let. Kdo to nezažil si nedovede představit, jak bolí, když se milovaný člověk po létech klidného manželství stane závislým na takovéto věci. Jak plíživé to je. Je to život o nekonečném přetvařování, velké bolesti a strachu a vezme ti to bohužel mnohonásobně víc než dá.

Reaguji na Admarka:

Udělala jsi dobře...ted to bolí,ale jednou za to budeš ráda,vydrž

Vztah s gamblerem může vcelku fungovat, pokud samozřejmě je hráč ochotný se svou situací něco dělat (rozhodně podporuji chození na skupiny).
Hlavní je, aby neměl u sebe peníze. Každý hráč ví, jak velký obnos je u něj spouštěč. Stovka málokomu stačí. Takže ideální režim je takový, že výplata chodí na účet, ke kterému nemá hráč přístup a který řeší manželka. Ta mu pak dává určitý obnos jako kapesné. Je to alespoň závislost, která se s touto pomocí dá maličko obelstít. U alkoholu už to takhle nejde......

Bohužel ne vždy to je samospásné, ale je to aspoň možnost

Nesouhlasím.

To nepomůže, půjčují si u kolegů, kamarádů, řeší to půjčkami u lichvářů, odníšejí věci do zastaváren... Otec mého kamaráda byl gambler, je to pro rodinu psychicky náročné a vysilující.

Tohle je individuální no. Věřím, že bohužel ne v každém případu to pomůže. Opravdu je třeba, aby tomu člověku nikdo nepůjčil a aby kolegové, kamarádi, o problému věděli. Co jsem zažila, tak spouštěč byla hlavně hotovost, takže tam tenhle systém pomoci může.....jinde asi ne

Je hezké takového člověka milovat, ale kdyby ten člověk miloval stejně tak tebe byla by jsi na prvním místě ty a ne gamblerství. Gamblerství = dluhy, násilí, kriminalita, ..dobře jsi udělala, když jsi to utla. To není život. Nakonec by z tebe byla jen dojná *****..

Jediné, co po vztahu či kontaktu s gamblerem zůstane, jsou dluhy Nic nepomůže. Nic. Od takových lidí se držet dál, čím víc chcete pomoct, tím víc vás vycucají, jak psychicky, tak peněžně Výše zmiňované rady jsou k ničemu.

Reaguji na EleanorWoods: je to nemoc a to právě proto, že s tím člověk nemůže jen tak sám od sebe obvykle přestat. Nemá to co dělat s láskou, i kdyby byl gambler sebevíc zamilovaný. Kdyby pomohla láska, kdyby to byla věc osobního rozhodnutí, nebyl by to takový problém a nemusely by existovat specializované léčebné pavilony.

Že nic nepomůže taky není pravda. Specializovaná léčba má výsledky. Naučí klienta postupům, díky kterým zamezí recidivě a ideální je, když spolupracuje celá rodina, přátelé, kolegové - a vypracuje se postup, který tomu člověku pomůže nesklouznout zpátky. A když už sklouzne, uvědmit si to a být schopen okamžitě vyhledat pomoc.

Samozřejmě chápu, že život s takovým člověkem musí být dost často ubíjející, že se ztrácí naděje, důvěra....nemůžu odsoudit nikoho, kdo to neunesl a s dotyčným se rozešel. Ale chci jen říct, že jsou partnerky/partneři, kteří druhého i přesto podporují a snaží se s tím společně žít. Ne vždy to samozřejmě jde a ne vždy je na to síla.

Je opravdu těžké unést to, že tě gambler okrádá, lže a táhne s sebou ke dnu a neváží si ani zrnka z toho, co pro něj uděláš. Hlavně že tě "miluje". Možná jsou vyjímky, ale neznám. Partnera, který tohle unese obdivuji, ale dočista nechápu.

Blbost. Nebo aspoň málo pravděpodobné, i sám Nešpor říkal, že se nevyléčí nikdy, mají jen různá období a někdy je zrovna období klidu, ketré může být různě dlouhé, ale spadnou do toho zas. Navíc ono to není jenom nemoc, ale trochu i povaha nebo jak to říct, i když zrovna neprohrává peníze, tak "hraje" jinak, zkouší na svém okolí jaké různé lži mu ještě projdou, prostě celý jejich život je jenom hra.

Reaguji na Dejnička: Souhlas

Reaguji na Lisa: No já jsem se dívala na nějaký pořád o gamblerech a většina těch co se léčilo řekli, že jsou v tom zas. Jako fajn je to problém, ale pokud jde o vztah pro mě je to jako chodit s feťákem. Je tam droga, návyk. Něco, co ničí celou rodinu jak psychicky, tak finančně a lepší je z toho kruhu odejít dřív než manžel udělá dluhy například a já to pak budu muset platit za něj. Od toho člověk nepracuje aby pak zachraňoval někoho, kdo si k té bedně sedl a sedí tam furt. Kdo chce žít, tak ví, že tohle není život. Žena možná může milovat, může se snažit to překousnout, ale vydržet se to podle mě nedá. Bože co by se za ty peníze dalo podnikat jiného. Buď se ten člověk vyléčí tím, že mu řeknu, že na něj už kašlu a nebo zůstane u té bedny, ale já se na to dívat přeci nebudu.