Volný rok po neúspěšném ukončení VŠ

Tady je těžké radit, zkus chvilku myslet jen na sebe, jak bys to chtěla, co by tě udělalo šťastnější, pokus se vymazat pocit viny... Jsi už velká holka, je ti cca 24, musíš se postavit sama za sebe. Bydlíš u rodičů? Nechtěla bys na pár měsíců na brigádu a na privát, najít odstup od jejich názorů a bojovat sama za sebe? Já v tomhle vidím jedinou dobrou cestu, odejít a být aspoň trošku na vlastních nohách, pořádně rozvinout vlastní osobnost (nebýt jen stín toho, co si přejí rodiče). Já už bohužel přišla na to, že jinak to nepůjde. Třeba, když jsem šlat na zkoušku, nebyla si jistá, že ji zvládnu, tak mě nejvíc trápilo, že se budou naši zlobit nebo jim budu připadat hloupá... Takhle to nejde, vážit si rodičů je v pořádků, ale od určitého věku musí člověk žít pro sebe, ne pro ně.

Moc hezký, tak by to mělo fungovat

Někdo mi právě poradi zajít ži napsat přímo děkanovi té školy,kam bych chtěla a zkusit jej požádat o nějaké mimořádné přijetí ještě v tomto roce od října. Mám absolvovanou spoustu zkoušek,které se na této fakulte taky dělají a prý vzhledem k věku,motivaci a rodinným obtížím bx to mohlo zapůsobit?
Já se obávám,že to není moc reálné a že se můžu dost ztrapnit,ale pořád leší než neudělat nic a ztratit další z řady let. Co myslíte?

Reaguji na foinikia: Nic horšího než trapas z toho nebude, takže směle do toho.

Mle a Rdula99
moc díky, přesně po tom toužím,víc se odpoutat od hnízda smůla,že u mě to nejde jen tak, mám toho doma na starosti hodně a taky starýho dědu, který musí být pod dozorem.
Na vsi uprostřed ničeho by se jen těžko našel někdo,kdo by zastal moje povinnosti. Tak zatím se snažím aspoň o finanční osamostatnění.
A mít tak někoho,kdo by mě podpořil, to by bylo jako sen. Závidím.

Reaguji na foinikia:
Pokud máš možnost napsat děkanovi jiné školy, která by tě bavila, kde by tě mohli přijmout a dále by ti mohli uznat většinou zkoušek...tak na co čekáš Zkus to..za to nic nedáš...maximálně ti to nevyjde...což by ti přišlo písemně.
Nevím co studuješ a vlastně jsem se do toho tady trochu zamotala...tebe jinak vyhodí, nemůžeš opakovat ročník? Na to má student právo....Když jsi tam vyrdžela celých 5 let tak moc nechápu,že teprve teď jsi zjistila, že tě to nebaví a štve....Mám pocit,že to vše pramení z toho,že jsi teď neuspěla, nedaří se ti...do toho ti rodina plánuje život....
Pokud by ti na jiné škole uznali zkoušky...pak se ten vysněný obor od tohoto moc lišit nebude, ne....?

Jak kde. Třeba u nás na škole to teda nešlo. Tam sis tak maximálně podala přihlášku, udělala zkoušky a byla jsi zpátky v prváku...

U nás bohužel by to taky nešlo. Udělali takové podmínky, že kdo měl předměty starší než 2 roky nebo horší než za 1 nebo 2, tak mu je neuznali a musel je obsolvovat znovu.

Chápu to, ale já bych se snažila zatnout zuby a už to nějak doplácat. Pak bych si našla práci a dala si tu druhou školu dálkově.

Tak to vůbec neber, jsi pořád mladá a máš život před sebou.

Za svůj sen určitě bojuj. Ale bohužel i ta vysněná škola může mít předměty, které ti budou lézt krkem nebo tě může zklamat a vůbec nebude odpovídat tomu, co sis myslela. Nemusíš také udělat přijímačky atd. Proto bych jako záchytný bod doplácala tuhle školu, abys měla titul a určitou jistotu. A pak šla na tu druhou.

Chápu tvůj odpor ke škole, ale věř mi, že po letech bys toho litovala, že ses nepřekonala a už to nějak nedopatlala. Tak to většinou mají všichni. Titul se prostě v dnešní době hodí.
A mě by bylo tak strašně líto toho času. Vem si, že jsi mohla celých pět let ležet na posteli a koukat do stropu a výsledek by byl stejný. Tak zatni všechny poslední síly, vytáhni je třeba z paty, ale dodělej to. Ať to vše nepřijde v nivěč.

A mezitím, co budeš dělat poslední rok už můžeš být v prváku na té druhé škole.

Ono je vždy jednoduší vzdávat to a utíkat... Ale je to taková škoda.

Na ztrapnění kašli, děkan si tě pamatovat nebude a nemáš co ztratit.