Vidiny

Reaguji na Roscher: jojo, to se mi taky stává, buď pes, nebo můj skoro dvouletej syn,najednou se zadívá někam na zeď a začne se chechtat a ukazuje tam ...no vždycky se to snažim nějak přejít a odlákat pozornost, ale je to divný

Reaguji na poletucha:

Copak děti,ty prý vidí i auru lidí

Já tak nějak vnímám ten duchovní svět odjakživa, nikdy mě nenapadlo, že to není pravda. Když jsem byla malá, stávaly se mi zvláštní věci, ale nebála jsem se, brala jsem to jako normální věc. Nechápu to. Sami se mi otevíraly dveře, vyjížděly kabely ze zásuvek apod. Já bývala sama doma. Když byl doma i nějaký dospělí tak se to nikdy nestalo. Ale dneska když si na to vzpomenu, tak mi jde mráz po zádech, stát se mi to v tomhle věku už to asi neunesu

Fuj holky,docela se bojím S těma prosklenýma dvěřma se mi to taky asi 3x stalo,jen tak jsem si ležela na posteli,kouknu na dveře a za sklem něco strašně rychle přeběhne...To se vždycky strašně bojím,pevně zavřu oči a nekoukám.Taky když jsem byla malá tak jsem měla pocit že na mě někdo kouká za oknem...Od tý doby zatahuju žaluzky i závěsy,strašně se bojím že tam venku něco je :/ A když jsem asi až do svých 16ti let jezdila za babičkou na Slovensko,tak tam najednou třeba něco zaťukalo na okno...Je to jakoby vyšší přízemí a navíc okno do zahrady,2 bernardýni puštěný,není možný aby tam někdo vlez...Babička byla venku tak jse se jí ze srandy ptali jestli nás nechtěla vyděsit a nezaťukala pomocí nějaké tyče nebo tak,ale prý ne...Strašně jsem se tam i když jsem byla teenager bála jezdit :/

Reaguji na poletucha:
toto je ze všeho nejhorší, když vidím jak moje kočka se zahledí do prázdna, pak se poleká a schová se... u dětí to musí být ještě horší když vidí něco co ty ne, já bych se asi dost vyděsila

Proboha holky... zrovna když jsem si tady pročítala vaše příspěvky se mi udělala husí kůže a přeběhl mi mráz po zádech... a v ten moment luplo ve dveřích, jako by někdo chytal za kliku, ale nepodařilo se mu za ni pořádně zatáhnout a ty dveře otevřít. Já teď málem umřela!

Reaguji na Roscher:
Když člověk usíná a je v takovém tom polospánku tak se s ním může dít věcí, že by se jeden až divil! Mně se ve čtrnácti začalo stávat, že jsem se samovolně dostala do tranzu. Přesně když jsem nemohla usnout, ale zároveň byla strašně unavená. Tělo už bylo úplně uvolněné, pomalu spalo, jenom moje vědomí ne. A pak šup a bylo to. Prvně mě to děsilo a bála jsem se vůbec chodit spát, ale pak jsem si o tom něco přečetla a ikdyž to nemůžu ovládat, naučila jsem se to aspoň využívat k lucidnímu snění. Ale stejně mě to pořád děsí. A hlavně nikdy předtím by mě nenapadlo, že je vůbec něco takového možné!

Ale nutí mě to teď taky něco napsat... i když to nejspíš není moc k tématu "vidiny".
Když jsem byla malá, taky jsem byla náměsíčná. Máma mi říkávala, co jsem kdy v noci dělala a já to vůbec nevěděla, prostě jsem se normálně vzbudila v posteli. Jednou jsem prý v noci jen tak seběhla až ke sklepům (teoreticky o dvě patra) a tam se snažila dostat ven z domu. Dveře ale byly zamčené, tak já do nich bouchala pěstmi a prý o toho volala něco ve smyslu, aby nás někdo zachránil, že budeme za několik let všichni mrtví... Když se k tomu zpětně vracím, zase mi běhá mráz po zádech
Jinak mám teda taky strach z toho, že mi připadá, že za mnou někdo je... stejně tak u toho čistění zubů. Někdy dokonce udělám se zavřenýma očima a kartáčkem v puse krok do zadu, protože kdyby tam něco bylo, tak do toho narazím
Není u mě jediného večera, kdy bych při stmívání nezatáhla žaluzie. Když bych je měla odtáhlé, měla bych šílený strach z toho, že za tím oknem něco je a číhá na mě, a to mám pokoj, jak už jsem napsala, hodně vysoko
Když jsem chodívala v noci na záchod (teď naštěstí nechodím, jdu až ráno ), tak jsem si nerozsvěcovala světla na chodbě, abych někoho v domě nevzbudila. Když jsem šla dolů, tak to bylo v pohodě, ale jak jsem se vracela zpátky nahoru, tak mi připadalo, že mě něco sleduje... ve schodech mi pod nohama praská a mně prostě připadá, že někdo jde stejnou rychlostí jako já, přímo za mnou. Začala jsem to řešit tak, že se plazím zády po zdi, abych měla rozhled nahoru i dolů
A taky mám strach, když se snažím večer usnout. Když chci spát, zavřu oči a snažím se prostě usnout. Bojím se je pak v té tmě otevřít, protože by tam někdo u té postele mohl třeba sedět a dívat se přímo na mě...
Nevím, proč jsme my lidi takoví strachy pos.raní, ale rozhodně v tom mají velkou roli horory

přesně tak to mám taky a ještě se bojim mít svěšenou ruku nebo nohu z postele, že by mě mohl někdo čapnout

Reaguji na manilacat: No, tak to, aby mi ruka nebo noha visela z postele, se mi nikdy stát nemůže! Mám z toho takový šílený strach, že jsem až po krk celá zachumlaná i v létě A ještě nejlíp, když se otočím čelem ke zdi... sice mám taky začátkem strach, že za mnou někdo je a dokonce se nade mě může i naklánět, takže se i bojím jenom pootočit hlavu Ale většinou to po chvíli přejde a potom můžu oči zase v klidu otevřít... to když se dívám do místnosti a ještě na mou zeď oblepenou plakáty, asi bych neusnula ze strachu ty oči zavřít

Reaguji na manilacat:

Jak jsi psala o těch kabelech v zásuvce,to se stalo mě a ségře,bylo nám kolem 13ti když umřel děda,teď nevím jestli to bylo v den pohřbu nebo krátce po něm,ale seděli jsme u babičky která s ním bydlela,dospělí nás nechali samotný v obýváku a kábel od televize kterej byl napojenej na prodlužovačku přes celej pokoj se začal hýbat,jakoby za něho někdo tahal,normálně jak had po zemi.Jelikož to viděla i ségra,může mi to i teď v 20ti letech dosvědčit!Tenkrát jsme se na sebe koukli a začali zdrhat,nikomu jsme to neřekli,stejně by nikdo nevěřil ale dodneška si to nedovedu logicky vysvětlit takže na nadpřirozeno věřím

Hele holky,chci se zeptat(MOC SE OMLOUVÁM ZA OT),nevíte co znamená že když se mi něco zdá,tak se na sebe dívám? Prostě že ten sen nevidím míma očima,ale vždycky mí opravdový tělo stojí tak mětr a půl odemě a koukám si na záda...Nebo se mi zdálo že jsem se stala upír a chtěl mě napadnout vlkodlak (jojo,to Stmívání..) a najednou přiběhl upír a vynesli jsme se strašně vysoko..a to jsem se na něj a na mě dívala ze vzdálenosti tak 5m...Je možný že to je že duch opustí tělo a v tom snu ten duch na to tělo kouká?

Reaguji na Clarrkys:
jsem ráda že v tom nejsem sama !

Reaguji na Caisy: Já nevím, co to znamená, ale taky to tak mám. Pokud v tom snu "vystupuji" já a třeba moje rodina, tak se nikdy nedívám do toho snu svýma očima. Pohled se někde vznáší a já se na sebe dívám seshora.
Ale taky řeším často to, proč jsem v každém snu mužského pohlaví Opravdu, v každém snu jsem chlap a vypadám pokaždé stejně. Není to ale podoba nikoho z okolí, nebo ze známých... prostě to v tom snu beru tak, že jsem to opravdu já. Taky nevím, jak si to vysvětlit

Reaguji na Caisy:

To se mi občas zdává taky,že si koukám na záda nebo na sebe shora,v "reálném" životě se tomu říká astrální cestování,oddělení duše od těla a někdo to běžně provozuje jako odreagování například,ale když se ti to děje ve snu tak to bude asi normální jev