Věříte na duchy?

Ano, věřím.

Tak trošku taky věřím. A mám dva zážitky. Kdysi jsem se seznámila s jedním klukem, který byl dost zvláštní. Dokázal předppovědět neštěstí. Jednou jsme se pozdě večer procházeli a šli jsme kolem jedné skály a ten kluk se najednou zastavil a někam dlouze koukal, pak jakoby se probral. Vzal mě za ruku a říkal ať jdeme pryč. Pak mi řekl, že druhý den se na té skále někdo zabije a opravdu se stalo.
Pak mám takový dost nepříjemný zážitek. Jednomu kamarádovi zemřela maminka a protože neměla ještě po pohřbu, tak měl urnu v bytě. Kamarád nás pozval k ní do bytu, přišla jsem tam se svou kamarádkou a jejím kamarádem, takže jsme byli 4. Já o jeho mamince věděla, ale nevěděl o ní ten čtvrtý kamarád. Urna byla schovaná! Udělali jsme si intimní osvětlení, zapálili několik svíček a popíjeli vínko. Bylo dost pozdě a asi po hodině začali postupně svíčky zhasínat. Nejdřív zhasla jedna, kterou jsme měli na stolku. Tak jsme ji zapálili. pak zhasla druhá, ta byla v předsíni a mě už se to nějak nezdálo. Asi po další chvíli zase zhasla ta samá na stole a ten kamarád, který o urně nevěděl, tak říkal, že cítí něco nepříjemného a chtěl jít pryč. Vzal zapalovač a zkoušel zda někde netáhne a nic. Venku bylo teplo a bezvětří. Pak jsme mu řekli, že je v bytě urna a on se tak strašně zděsil a začal šeptat, že musíme okamžitě odejít. Tak jsme udělali a venku nám vysvětlovat, že je to zbloudila dušička, že ještě nemá klid atd. Já tomu moc nevěřila. Nikdy jsem ducha neviděla.

Antarie
Já bych mu to věřila,dušičky potřebují klid než odejdou z tohohle světa.
Na duchy věřím,moje babička dřív hodně vykládala a to co mi říkala mě utvrdilo v tom,že existují.....

mayeenka
...k článku o nemocnici, kterou prochází duch...no, nevím do jaké míry na Novinky.cz kontrolují pravdivost zdrojů, ale mě to pravdivé i připadá. Však, když ho vidělo tolik lidí, mají svědectví, tak asi jo. Jenže nechápu, proč používají slovo terorizuje, vždyť tam jen prochází a nijak jim neobližuje, akorát je to pro ně hodně nepříjemné.

ivyja
Věřím tomu, že mezi nebem a zemí něco je...je spousta nevysvětlitelných záhad. A taky jsem slyšela hodně příběhů od známých, co se jim přihodilo.
Mám malou dcerku, už spí sama v pokojíku a v ložnici mám chůvičku, abych ji slyšela a už několikrát se mi stalo, že mě malá volá a tak jdu za ní a koukám, jak kliďánko spí. Tak si říkám, buď mě volala ze spaní nebo se mi zdálo, že mě volá. Ale to se mi stává dost často a nebo zjistím ráno, že je chůvička vypnutá. A to už vůbec nechápu.

Antarie
...někteří lidé jsou citlivější a dokážou vnímat různé podněty ze záhrobí, či předvídat nějakou událost, až z toho opravdu někdy mrazí. Mohla to být náhoda, ale taky ne! Zbloudilé duše podle mě jsou, nějakou dobu jim to trvá, než dosáhnou klidu...sem o tom někde četla...

Antarie
Tak to je hodně divné,mě z těchto věcí běhá mráz po zádech

...no možná mluvila, volala ze spaní, to se u nás stává často, pak přijdu a spí. Sousedce se třeba stalo, že slyšela hlasy cizí z chůvičky a pak se přišlo na to, že ten přístroj dokáže zachytit vlny druhé sousedky(její chůvičky), která jí má ve stejnou dobu zapnutou a křičí jí malá..takže todle vysvětlit jde.

Dříve jsem na nic takového nevěřila...ani nejsem věřící Ale jak mi zemřela maminka, tolik se mi toho stalo a dala o sobě vědět, že chtíc nechtíc vím, že něco je. Dokonce šlo i o záchranu života....Nakonec energie je nezničitelná..

Já na duchy věřím, jednou se mi podařilo ho i vyfotit. Bylo to v bytě rodičů, praskaly tam parkety jako by tam někdo chodil, občas byl cítit v koutě doutník (ačkoli celý byt byl nekuřácký). Když jsme byly se sestrou malé, tak jsme blbly s novým foťákem na balkóně, fotily jsme samy sebe v odrazu balkonových dveří a když jsme fotky vyvolaly, stál za námi nějaký muž, zřetelně mu bylo vidět do obličeje a i když ty fotky byly pořízený několik minut po sobě a z trochu jiného úhlu, tak ten obličej byl na obou naprosto identický. Pár let nato balkóny zbořili a s nimi odešel i ten duch. Zřejmě se tam na tom balkoně kdysi někdo oběsil

Ještě jsem si vzpomněla na jednu věc, ta se mi stala docela nedávno. Bylo to k ránu, byla jsem v takovém tom stavu kdy už se probouzíte, vnímáte co se okolo vás děje, ale ještě jste neotevřeli oči. Byla jsem doma sama a v tu chvíli jsem naprosto jasně cítila jak si ke mě na postel někdo sedl a začal se ke mě nahýbat. Nemohla jsem otevřít oči, v tu chvíli to vůbec nešlo, ale dotyčný se mě začal dotýkat, cítila jsem to naprosto zřetelně jakoby tady opravdu se mnou někdo byl. Když to přestalo a já otevřela oči, nikdo u mě samozřejmě nebyl

Slyšívám je taky a někdy je to k smíchu. Jeden chlápek někam volal a ptal se na počasí venku, že má tak zasr...okna, že ven nevidí
Tohle je v pohodě. Ale to volání dcerky nebo někdy srdceryvný pláč a pak nic, to je síla.

Ahojky...to je dost hustý...brrrr.

Antarie

antarko při čtení těch tvých dvou zážitků jsem měla normálně husí kůži...

Mám ten samý zážitek.Ale stávalo se mi to jenom, když jsme se s rodiči přestěhovali do baráku.Teď již žiji jinde a už jsem se s tím nesetkala.Můj syn to viděk také.Je to dost děsivý.