Věková diskriminace.

Jsme se špatně pochopily (logicky uvažující = nevybere si horšího). Kdybys měla na výběr ze dvou kandidátů na stejné úrovni a oba vyhovující a byla by to práce, kde lusknutím prstu jen tak někoho zas neseženeš... proč riskovat?

Reaguji na HanLiu:
To by ses divila, mému pracovitému taťkovi, který nikdy do 53 let nebyl na úřadu práce, řekli, že už je starej a má smůlu.
Tohle mám fakt ráda, když tyhle řeči někdo vytrubuje v době, kdy na jedno pracovní místo připadá 15 lidí.

Co je třeba špatného na tom, že recepční by dělala hezky upravená 40 letá ženská? Nebo leckdy personalista, je holka, co má sotva nějakou zkušenost a je hned po škole, ale bude to asi o tom, že se s ní dá ještě vláčet.

Mám pocit, že tyhle případy jsou tady na omlazení, které se právě ohání tím, co HanLiu.
Jinak souhlasím s Reaguji na micicenka:

Reaguji na Maládama: a to si vem, že takové holky bez praxe i životních zkušeností hledají ředitele společnosti co má třeba 500 zaměstanců...a dá přednost svému vrstevníkovi před člověkem s dlouholetou praxí

No to je fakt, pak to vypadá dál v té společnosti. Já jsem se setkala se smíšeným kolektivem. Možná se dá říct, že to byl super kolektiv, pač tam nepanovala díky tomu napjatá atmosféra jako ve stejně starém kolektivu. Šokuje mne, podle čeho se dnes leckdy personalisté řídí. Poznala jsem i takové, věčně jim zaměstnanec něco vracel, ale hlavně, že měla jehly a prsa venku.

Lépe bych to nenapsala.

Já zas všude vidím od 25 let nebo od 30

To nepochopím, jak můžou vědět, že by pro ně nebyla lepší žena,které je 35?

To také ne. Ale možné vysvětlení je. Když jedete v metru ráno, spousta nagelovaných hošíků, oblek Hugo B či jiná stejně lukrativní značka. V tom to podle mne je.

Reaguji na Maládama: Poslední dobou mám pocit, že je celý svět vzhůru nohama Ano, sice se doba mění, ale zdá se mi, že pořád jen k horšímu.

to je úplně to nejlepší co může existovat!! Ženy i muží, mladí i dlouho pracující...každý umí a zná něco...

To nejsi sama

Reaguji na Maládama:
ahojky já měla s hledáním práce vždy problémy..již 7 let jsem samoživitelka..když malá nastoupila do školy, prostě jsem ji musela vyzvednout z družiny. Neměla jsem nikoho kdo by to za mě udělal, proto jsem musela volit práce podle pracovní doby..a těch bylo celkem málo..když jsem se už dostala na pohovor, tak otázky: kolik je Vašemu dítěti a pomáhá vám někdo a plánujete ještě dítě? jsem slyšela hodněkrát..Ale narazila jsem i na seriózní zaměstnavatele, kteří mi třeba tu práci dali ..Teď už je dcera samostatnější 13let tak už nemusím řešit věci jako předtím..a hlavně práci mám a doufám, že ještě na dlouho..

Ahoj! O diskriminaci mi povídej. Věkovou diskriminaci jsem sice nezažila, ale diskriminována jsem se cítila už x-krát, a to když jsem po mateřské hledala práci. Jakmile vyšlo najevo, že mám 2 malé děti, vždy pohovor končil slovy "my se vám ozveme" a tím to haslo. Přitom podotýkám, že životopis mám velmi slušný. Dokonce jsem zažila i to, že mi přímo finanční managerka (cca v mém věku) napsala přímo do emailu, že jsem byla dlouho doma bla bla bla, jinými slovy, že jsem na MD zakrněla a díky tomu prostě nemám šanci pracovat u nich ve firmě (přesná slova už si nevybavuju). Tento mail mě velmi pobouřil..... přeposlala jsem ho kamarádce, její otec je přímo ředitelem HR. Koukali na to jako blázen, a že toto je přímo na žalobu. Podobných pohovorů jsem prošla spoustu... Jako bych byla něco méně než ostatní. Stále jsem si dávala otázky, co je na tom tak špatného mít děti?!! Pak jsem narazila na firmu, kt. má svou matku ve finsku, a tam je všechno jinak. Žádná diskriminace. Nic není problém. Pro všechny rovné podmínky. Diskriminaci mají přímo výslovně zakázanou - berou mladé, staré, bezdětné třicítky i matky s dětma. Vycházejí všem vstříc. Když jsem nemocné děti - mohla jsem pár dní pracovat z domu na dálku. Kamarádka měla syna se zdrav. problémem - vyhověli ji se zkráceným úvazkem, tak jak to vyhovovalo jí. Všichni byli spokojení - zaměstnanci i zaměstnavatel. Říkám si, proč to takhle nemůže fungovat všude? Produktivita práce nebyla nijak ovlivněna. Nyní už pracuji jinde (po té MD byla ta práce bohužel mimo můj obor, teď už jsem opět v oboru po dlouhém hledání) a ani zde jsem žádnou diskriminaci nezažila. Musím říct, že to hledání bylo vyčerpávající a strašně demotivující a nechápala jsem, proč jsem trestána za to, že mám děti. Teď si naštěstí práci a rodinný život si kloubím tak, jak vyhovuje mně. Dokonce i můj nadřízený se mě nedávno ptal, jak to zvládám a zda je všechno v pohodě. Říkám - v pohodě, naprosto bez problémů. Proč to takhle nemůže být všude?

Reaguji na Renule77:
ahojky no je to strašné, ale v této zemi úplně normální..opravdu dobrý zaměstnavatelů je málo..pro nás matky je to hodně o štěstí..hlavně samoživitelky..kdybych měla svou firmu tak zaměstnávám jen samoživitelky