Cituji Moňas: Člověku se chce až brečet dojetím
Přesně tak,a můžu říct,že jsem úplně přehodnotila své priority...ale kdo nezažije,nechápe asi o čem je řeč,ale nikomu ty chvíle beznaděje a hrůzy nepřeji,ale je fakt,že ten potom ten pocit štěstí...to se nedá popsat Nádhera !
méně než
10 příspěvků
Reaguji na SOLU: Ano, naprosto souhlasím. To jde pak vše mimo. Nic není tak důležitý. Přeji, aby se tvému blízkém vrátilo zdraví v plné síle
Mám nádherný zážitky, nemůžu říct ten nejnádhernější.
- když jsem poprvé držela v rukou svoji sestřičku a brášku
- když se babička dostala z rakoviny
- když jsme se s přítelem poprvý políbili a milovali
- když jsem dostala vysokoškolský titul
- takových zážitků mám plno
, ale na každým dni je něco super. Třeba jen sedět s našima na zahradě a grilovat, nechat se hladit od přítele, udělat si relax ve vaně...
Příjde mi, že si vzpomenu spíš na ty nejhorší zážitky a vzpomínky, ty krásné věci, člověk snadno zapomene, a ty špatné se nějak do paměti vryjí líp...
Reaguji na Evina1251: Tak já mám naprostý opak. Ty hnusné věci mozek časem nějak vytěsní a zbydou jen ty hezké věci...
Na mojí milovanou babičku, která všechna svá vnoučata bezmezně milovala, vždy nás spravedlivě podělila a udělala pro nás první poslední Dnes už tu bohužel není
Když mi máma při sledování nějakého filmu řekla, že by jí nevadilo, kdybych byla lesba, že budu pořád její dcera (To mi mohlo být tak 13), bylo to snad poprvé a naposled, co jsem z ní "cítila" matku, jakou jsem vždy chtěla. Takovou, co se o vás sice nezajímá a nedá vám nic do začátku "dospělého" života, ale nezavrhne vás. Tehdy jsem to o sobě ještě nevěděla, ale jestli to myslela vážně, tak se mi to při coming outu bude hodit. Jinak si na žádnou hezkou vzpomínku nevzpomínám...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.