Vadí mužům cizí dítě?

Myslím si, že ak mužovi na žene záleží, chce ju a ľúbi ju, tak pritom nepozerá nato, či má dieťa alebo nie. Ale nie vždy je to až teké ideálne, problémy sa stále v takomto vzťahu nájdu. Ja sama som bola v podobnej situácii, keď som po rozvode v 32 rokoch ostala sama s dvoma deťmi. Teraz mám 35, už dva a pol roka žijem s priateľom, ľúbime sa stále rovnako, všetko je v poriadku, moje deti teraz vo veku 13 a 7 si už na neho zvykli, majú ho radi. A tu chcem podotknúť na príklad, keď príde muž k žene s deťmi a nemá vlastné deti, alebo ten druhý prípad, čo je už horšie, ak príde k žene s deťmi, ale pritom má vlastné deti, ktoré ostali s jeho bývalou. Poviem vám, nech sa akokoľvek snaží, nikdy ten vzťah k tým "novým" deťom nebude taký, ako má k tým svojim. Finančne ich zabezpečuje aj všetko okolo toho, ale tú lásku ako k svojim deťom im nedá, niekde v podvedomí mu v tom niečo bráni, neviem, prečo je to tak, ale je to smutné. Vtedy dochádza k rôznym hádkam typu, toto by si svojim deťom nepovedal....svojim by si to dovolil, mojim nie.....a stále ak príde k takejto situácii naskočí tému tvoje a moje deti.......úplne iná situácia by bola, keby aj on mal svoje deti pri sebe, vtedy by to bolo ideálne.........a to je práve v tom problém, prečo nedokáže dať toľko lásky jej deťom, lebo mu to akési výčitky niekde v kútiku duše nedovoľujú, lebo to nejako podvedome berie tak, že týmto zrádza vlastné deti, ktoré nemá pri sebe a ktoré mu chýbajú...............dúfam, že som to napísala zrozumiteľne, ak máte na to iný názor, kľudne, ja hovorím z vlastnej skúsenosti.......nesťažujem sa, som šťastná, ale niekedy hlavne kvôli týmto problémom zájde slnko aj v takom ideálnom vzťahu

Vendy86
Ano přesně tak....

možná bych ani tak neřešila, jestli mužům vadí cizí dítě, respektive dítě, které si do vztahu přináší s sebou jeho partnerka, ale spíš bych se zamyslela nad tím, jestli vůbec nějaké dítě muž - nový partner do vztahu chce, takový, co má dost svých vlastních, nebo se necítí připravený na výchovu jak svého vlastního, tak "vyženěného", který má rád své pohodlí, svou práci, svůj zůsob života, tak ten, i kdyby tu partnerku sebevíc miloval, tak by mu to spíš bylo na obtíž, nehledě na to, že každý muž je tak trochu žárlivý a určitě ne vždy chce přebírat zodpovědnost za výchovu ne jeho dítěte, a ne vždy se chce o volný čas své milé dělit s dítětem

mimochodem, jsem rozvedená, dítě mám a problémy s tím si najít partnera jsem neměla, bral mě i s dítětem,

naprostý souhlas

Miinko, prosím tě, holčička bydlí s vámi?
Jestli je rozumbrada, tak potěš... jednu takovou mám doma a jde mi z ní hlava kolem... Pozor - to je teď opravdu myšleno s velkou nadsázkou - rozumbradovství v jistém věku přestává být roztomilé... Má nevl. dcera je toho zářným příkladem. Ve třinácti letech mě poučovala, jak přebalovat kojence atd. Dost mi to lezlo na nervy, přiznám se. A moje vlastní dcera se právě teď dostává do tohoto stádia..

Ahoj! myslím, že k tomuto tématu mám taky co říct... můj bývalý přítel, se kterým jsem otěhotněla, nechtěl syna ani vidět, teˇd je Danečkovi skoro 7 a on si našel ženskou s dětma, 3 a 9 leté holčičky... divím se, že se dokáže takto sobecký člověk starat o děti a ještě o cizí..asi ano.... mě opustil v 5. měsíci těhotenství. A to s bývalou ženou děti mít nemohl. Já jsem teď šťastně vdaná, manžel Danečka miluje, bere jej jako svého, Dan mu věří, mají opravdu moc pěkný vztah..máme s manželem ještě jedno dítko, ročního Ríšu a vše klape, jak má.. Kéž by to tak bylo všude.

Jasně, a s kým by měla bydlet? Její bio-matka odešla, když jí bylo půl roku. Je to rozumbrada, ale je to dáno tím, že s tátou byla do jejích dvou let sama a musela se učit a růst rychleji, než ostatní děti. Na škodu mi to moc nepřipadá, spíš naopak člověk s ní mohl mluvit zcela upřímně a otevřeně, rychleji chápala než jiné děti a nemuseli jsme si vymýšlet takové to - když budeš zlobit paní učitelku, tak bude paní učitelka moc a moc smutná a bude plakat. My jsme řekli, že paní učitelka má ve školce kromě ní na starosti ještě dalších 15 děti a když bude zlobit paní učitelce dost ztíží práci. V tomhle směru mi to přišlo o dost jednodušší a i férovější.

Je to překážka, každý muž si nad tím popřemýšlí, to si buď jistá. Na druhou stranu, pokud ho to neodradí hned zezačátku, tak s tím asi nebude mít problém ani později (obecně)...

Máš v podstatě pravdu, ale popisuješ to "chlapským" způsobem, tomu tady asi nebudou všichni rozumět
A že se do tebe pěkně pustili

Výborně popsáno, taky "chlapsky", ale mnohem výstižněji...

- kde se dá takové dítě koupit ? Hned bych bral dvě

Nevěděla jsem, jestli není třeba u babičky nebo tak. Ve tvém profilu jsem našla jen zmínku o kočičkách, o dcerce tam nebylo nic, tak mě napadlo, že jsem si to špatně vyložila.
A k té tvé myšlence, kterou cituji - Ano, v tomto s tebou souhlasím. Moje dcera (11) je v tomto stejná. Jen jsem chtěla říct, že až přijde do puberty, tak to třeba bude jiné. Já nevím, možná ne... Ale u nás to je tak, že jak je chytrá, tak pořád poučuje ostatní a někdy to je dost na palici... Nemyslím tím, že by poučovala nás, ale své sourozence atd. Těžko se to vysvětluje, jak to myslím. Asi to vyznělo tak, že si toho nevážím, že mám chytré dítě...

Myslím, že je to hodně individuální. Jsou ženy, co měli problém sehnat chlapa už předtím, než měli dítě, tak pak to asi lepší nebude. Spíš bych řekla, že je to víc o povaze, o tom, co z ženy vyzařuje atd. A asi i hraje roli, jak k tomu, že je s dítětem sama, přišla. Ale je fakt, že snad ani maminku, co by zůstala s dítětem do smrti sama neznám, tak to snad tak hrozný nebude

Pokud muž všeobecně miluje děti,má k ním cit,tak v tom nevidím žádný problém,jestli je to jeho,nebo cizí.

Je to tak můj přítel jestli ho tak mohu nazvat se k mé dceři chová moc hezky.Sám má syna a nedává mi najevo,že má dcera je něco co nechce.To je to zatím jediné čím mě k sobě poutá.