Útěk dítěte z domova

Já jsem utekla jednou, protože mě matka obvinila z něčeho, co jsem neudělala a měla jsem kvůli tomu zákaz jít ven. Byla jsem na základní škole, bylo mi asi tak 14 nebo 15, už nevím přesně. Nebyl to v podstatě ani tak útěk, prostě jsem se sebrala, odešla ven a tam jsem seděla v parku na lavičce, protože jsem neměla kam jít. Po nějaké době mě máti šla hledat, našla mě tam a odvedla domů. I když se pak později přišlo na to, že jsem to z čeho mě obviňovala neudělala, tak se mi neomluvila...
To bylo poprvé a naposledy, co jsem "utekla", protože jsem si dost dobře uvědomovala, že nemám kam jít, ale chuť to udělat jsem měla hodněkrát, neměli jsme s mamkou spolu zrovna dobré vztahy a nemáme ani teď, když už jsem dospělá.

nikdy, maximálně jsem občas měla takové telecí myšlenky jakože pjedu k babičce apod, ale nikdy jsem to nezrealizovala ... vždycky sem se zavřela do pokoje a maximálně s nima nemluvila

Já jsem z domu nikdy neutekla,ale chtěla jsem.Bylo to v době,kdy mi bylo 16-17 let a můj otec mě bil Většinou,když měl popito,tak mě prostě seřezal,teď už je to naštěstí ok.Ale tenkrát jsem měla chuť utéct,k babičcce ale byl večer a nevím,jak bych se tam dostala,bydlí 15km od mého města.

Já utekla dvakrát jednou po hádce s tátou když mi bylo necelejch 15. Sebrala jsem věci a odešla na vlakové nádraží, tam jsem potkala kamarádku a ta mě vzala k nim. Rodiče byli zrovna na dovolené tak jsme tam hospodařili spolu. Zajímavé bylo že i když tuhle moji kamarádku naši ani neznali (takže si těžko si mohli říct určitě šla k ní) tak mě ani jednou za celý týden nehledali nezkoušeli mi volat ani nic podobného, žádné telefony kamarádkám ani babičkám - prostě nic.
Po druhé jsem odešla po hádce s mámou. Sbalila jsem si věci že půjdu bydlet k babičce a místo toho si mě nový přítel nastěhoval k sobě domů

Já "utekla" jednou v sedmnácti. Strašně moc jsem se tenkrát pohádala s mamkou, teď jako dospělá vím, že si o mě dělala strach, ale já to tenkrát vnímala tak, že je proti mě a chce mě v pro mě zásadních věcěch omezovat. myslela jsem, že mi nerozumí a neuměla jsem to s ní vykomunikovat, tak si jen pamatuju, že při té strašné hádce jsem ji řekla, že už tady (doma) nebudu a jdu za svým klukem. Řekla mi tak si běž a já teda šla. Mám v živé paměti ty pocity, které jsem cítila. Byla to šílená beznaděj, běžela jsem přes pole, brečela jako malé děcko, přes slzy jsem neviděla na cestu, bez koruny, hladová a osamocená. Dala jsem tenkrát zlatý řetízek, který jsem dostala k narozeninám, do zastavárny, dostala jsem za něj 500 Kč a jela jsem za svým klukem. Tenkát byl v práci až do večera a já seděla před jeho bytem a čekala na něj. Pár dnů jsem u něj bydlela a potom můj kluk zašel za mojí mamkou a nějak to tam urovnal, musel na ni asi zapůsobit hodně dobře, protože mamka mi pak řekla, že jsem si dobře vybrala, nebo něco na ten způsob. Ale dlouho jsem se ji ještě neuměla podívat do očí, měla jsem z toho špatné svědomí. Styděla jsem se. Už je to ale hrozně dávno (15 let), takže všechno zlé nahradilo zase dobré a s mamkou mám super vztah. Je skvělá, vždycky byla, to já jsem byla pořádné trdlo

Jednou jsem utekla a vrátila jsem se tak rychle že to naši ani nestačili zjistit To mi mohlo být takových 14-15 a jako velká "frajerka" jsem tenkrát začínala kouřit. A když jsem jednoho dne přišla dom celá voňavá od cigaret - naši to poznali a protože už bylo dost pozdě řekli že to vyřešíme zítra... Takže jsem se nehorázně vystresovaná snažila usnout, což nešlo, tak jsem utekla ke kamarádovi. Ten mi ale promluvil do duše a ani nevím, jak mě k tomu přiměl, jsem se ještě do rána vrátila... na další den to sice byla hrůza, všechny možné i nemožné zákazy, které stejně nepomohli.. stejně jsem totiž ještě další 3 roky kouřila bez toho aby to podruhé zjistili.. nakonec jsem přestala sama od sebe

Já když byla menší .. tak těch 13 let co si vzpomínám ale jak říkáš ty - za pár hodin jsem byla doma ... ted vim že to absolutně nemělo cenu

taky jsem pár krát utekla, protože mi moje máma nic nedovolila a všechno zakazovala a už me nebavilo bejt furt doma

Já jsem utekla v 17ti a už jsem se nevrátila. (samozřejmě NE bezdůvodně)

jsem utekla jednou ve 14, když jsem si po stranách nad ušima vyholila hlavu a bála jsem se našim na oči, no v noci jsem se vrátila a když viděli jak jsem z toho nešťastná (vypadala jsem jak d.eb.il) tak mi řekli, že jsem se potrestala sama a nedělali z toho vědu.

Máš fotku? To muselo být něco..

Fotku nemam a věř, že za totality to něco bylo, chtěli mě vyhodit z pionýra

já utekla přesně desetkrát jednou z dětskýho domova to bylo jen tak z nuda potom jsem se dostala do diagnostickýho ústavu a tam se mě opravdu nelíbilo tak jsem tam utekla 6x oni si mysleli ,že jsem nějakej cvok tak mě dali do blázince a tam jsem utekla 2x a asi půjdu příští týden znova a budu doufat ,že mě nenajdou no jo Brno he větší ,ale čím větší tím víc ...kamer...policajtů...atd.
katka

Taky jsem se chystala párkrát utéct, když mi bylo 15, ale nikdy jsem na to neměla odvahu. Zajímalo by mě, když některá z vás utekla už třeba v 17ti, tak kde vzala peníze na to, aby začala bydlet sama