Smutek ze smrti exmanžela

Na ten pohřeb přeci nemusíš-byl to tvůj exmanžel (a to ex je sakra důležité)...Ale abys pak v budoucnu neměla výčitky, že jsi tam nebyla. Nevím, těžko říct...

To, že se Ti vrací vzpomínky, je v pořádku. Vždyť jsi s tím člověkem žila několik let! Za chvilku to už bude o.k. uvidíš... Hodně štěstí.

Také si myslím, že to je zcela normální. Ke každému s kým člověk žil (i kratší dobu) ho váže určité pouto. Hlavně nedbej na lidské řeči... Myslím si, že je lepší se vyplakat na pohřbu a důstojně se s ním rozloučit (a uzavřít v sobě tuhle kaitolu), než v sobě pocity dusit. To si ale musíš rozhodnout sama, co je pro Tebe teď lepší. Přeju Ti, ať to rychle přebolí.

No a že budeš plakat?? já bych plakala na každém pohřbu, i kdybych nebožtíka neznala... ta atmosféra pohřbu dostane snad každého....

Děkuji velmi za Vaší podporu.Určitě to ještě promyslím. Ono jde o to, že se chci právě důstojně rozloučit , o to mi především jde. A když si vzpomenu, jak na něj příbuzní doslova "kašlali" za života, když se mu stala ta autonehoda, když potřeboval péči apod. a teď je tam uvidím brečet a mám si s nima podávat ruku, tak to nedám, jsem upřímný člověk a takové divadlo fakt nestrpím.Teď po jeho smrti se sourozenci dohadovali, kdo mu vůbec udělá pohřeb, aby to náhodou moc nestálo. Jeho rodina mě nemusí, protože mají pořád pocit, že měl raději mě a našeho syna než své dva syny z prvního manželství (jsou již mimochodem dospělí a o tátu se také moc v dospělosti nezajímali, spíš když byly potřeba penízky, tak to jo)a tak mi již delší dobu členové jeho rodiny neodpovídají ani na pozdrav. Před necelými dvěma roky dokonce starší syn svého tátu, mého ex fyzicky pod vlivem alkoholu napadl a křičel, že ho proklíná a něco v tom smyslu, aby nebyl a nežil. Na takového člověka já mám koukat na pohřbu jak brečí a kondolovat mu ? Je mi z nich špatně.Píši to jen pro to, abych nastínila situaci, o co jde a co se mi honí hlavou.
Mám spíš takový nápad, že nechám udělat smuteční kytičku s nápisem a donesu ji na hrob druhý den a chvíli u hrobu pobudu a rozloučím se.

Mě právě i mrzí, že mě moc nechápe můj současný přítel. Řekla jsem mu, že zemřel člověk, který pro mě dost znamenal a s kterým jsem žila prakticky 10 let a máme dítě, ale spíš se tak jako urazil a řekl mi, že bych spíš měla řešit náš vztah( není v současnosti úplně ideální, ale kde také je, že?) a že se mu nelíbí, že tady řeším smrt bývalého a nás ne. Přítel je dost racionální člověk, ale řekla jsem mu v tu chvíli, že je prostě sobec a že bych spíš nyní potřebovala jeho podporu a on nic, prostě absolutně nechápe, nebo mi i přišlo, jako by snad i žárlil .

Upřímnou soustrast, Cafareli. Moc mě mrzí, co se stalo a vím, že to pro tebe musí být těžké. Navíc když se k tobě okolí ještě chová takhle... Myslím, že je přirozené, že tě to vzalo, bez ohledu na to , že váš vztah byl formálně ukončený. Byl to člověk, se kterým jsi prožila kus života a přeci nejde, aby jsi nad jeho smrtí jen tak mávla rukou a fungovala dál. To by jsi musela být ledový člověk bez citů... Na pohřeb bych v tvé situaci nešla a udělala to tak, jak jsi psala, přines kytici druhý den na hrob. Posílám hodně síly

Reaguji na Cafareli:
Já ten smutek považuji za docela přirozený, strávili jste přece spolu část života, milovali jste se, máte spolu dítě...Člověk má tendenci zapomínat na ty smutnější okamžiky a vzpomíná jen na to hezké.
Myslím si, že je normální, že cítíš potřebu jít se s ním rozloučit.A je jen na tobě jakou formu rozloučení a čas zvolíš.

Reaguji na Cafareli:
Tvůj současný přítel prostě jen žárlí na Tvé city k bývalému manželovi. Takoví už muži bývají.
My ženy jsme jiné. Lehčeji odpouštíme a rády vzpomínáme na to krásné.
Je dobře, že si o tom můžeme navzájem popovídat a pochopit se.
Vůbec se nedivím, že Tě smrt Tvého bývalého vzala, ať už Ti v minulosti jakkoli ublížil a kromě toho, máš s ním krásného kluka, který Ti ho bude navždy připomínat a i pro něj je dobré vědět, že jsi jeho tátu měla ráda. Za své city se nestyď, ale zbytečně nehledej porozumění tam, kde se ho ze zcela pochopitelných důvodů, nedočkáš.
Popovídej si o tom s mámou, kamarádkou, synem i s náma holkama na Omlazku.
Cafereli, přeju Ti všechno dobré.

Moc Vám děkuji za podporu a pozitivní myšlenky.

Reaguji na Cafareli:
Drž se, budeme na Tebe myslet!