Učím se a stále špatné známky

Podle mě je to i o nějaké přirozené inteligenci. Já se na střední učila maximálně pár hodin před větší písemkou a na maturitu týden. Na všechny státnice na VŠ také maximálně týden a udělala jsem je líp, než holčina, co v tom seděla půl roku a nakonec je stejně neudělala. Tam to bylo ale i o tom, jak umíš okecat to, že něco nevíš a jaký máš projev. Hlavní je, že tě to baví. Na známky se tě nikdo ptát nebude

no nejvíc mě štve že se na ty co mají horší známky pak dívají jako kdyby byly největší tupci přitom co oni u té tabule předvádějí.. to už nikoho nezajímá

Jo a holky, učitelka nám vždycky posílá na pololetí a tak A4 a tam je pořádí v jakém jsme měli známky, bylo by vám trapné učitelku požádat aby vás tam nezveřejňovala? Nechci aby věděli moje známky a u koho mi to nevadí tak mu to přece řeknu sama!

Reaguji na everything.is.possible:
to je úplně přesný, kolikrát si říkám jestli ta učitelka je tak blbá, že to nevidí , ale budeme se s tím muset smířit, já sice sedím v zadní lavici, ale jsem takovej srab, že radši dostanu za 5,než aby mě učitelka načapala s tahákem

kdyby s tahákem! oni si to posílají smskama přes papírky a tak! to je prostě uplně viditělně nespravedlivé

Reaguji na everything.is.possible:
no vidím,že je to všude stejné jo a jinak k předešlému příspěvku: já bych to tedy učitelce řekla,mně by to bylo docela nepříjemný,aby každý ze třídy věděl,co mám za známky.

Asi tak.
Když jsem si v kvintě (prváku na SŠ) zjistila, že obor na výške, kam chci jít, na známky nehledí - pouze přijímací zkoušky, vybodla jsem se na to.
Nač bojovat s některými učitelkami, které se mnou měly osobní problémy a ventilovaly si to přes známky

Já jsem na tom byla na gymplu naopak - skoro vůbec jsem se neučila a přitom jsem měla 1 a 2. Určitou roli tam občas hrálo štěstí - někdy jsem měla na písemce dobré otázky, někdy odpadl test; většinou jsem to ale zvládala v pohodě bez učení. Asi to bude znít dost sebevědomě, ale hodně mi pomohlo to, že jsem přirozeně chytrá. Když to po sobě takhle čtu, vypadá to fakt blbě a sebevědomě, ale je to prostě tak. mám sice poměrně špatnou paměť, ale spoustu věcí jsem si schopna vyvodit sama a nepotřebuju se to šprtat. Učila jsem se jenom před důležitýma písemkama, většinou jsem si učivo jen proletěla o přestávce nebo v tramvaji. Maturitu jsem zvládla na výbornou, ale tam už jsem se fakt učila, to jsem raději nepodceňovala.

Spousta lidí okolo mě se učí pravidelně a hodně a často na tom jsou s vědomostma hůř než já. Mají učivo našprtané slovo od slova, ale v praxi tomu třeba nerozumí, nebo si to nejsou schopni dát do kontextu. S tím už se asi nic udělat nedá, tak se člověk prostě narodí. Na druhou stranu přiznávám, že kvůli mému přístupu k učení jsem teď na vysoké škole zjistila, že se pořádně neumím učit. A teď už je to vážně třeba, na štěstí už spoléhat nemůžu. Takže v něčem mají ti, kteří se pravidelně učí, oproti mně výhodu.

Reaguji na panda08:
Mamka mě pravidelně zkouší ,sama si o to říkám, abych věděla jestli to opravdu umím. Je pravda, že se učím všechno slovo od slova a to bude asi ten problém. Stačí, aby mi vypadlo jedno slovo a jsem v háji a taky jsem extrémně nervózní, při každý písemce se klepu, jak kdybych měla dělat maturitu a všichni na mě koukají jak na blázna

Tak to by byla paráda no.. ona snad nemá právo všem ukazovat v jakém pořadí jsem se ve třídě umístila ne?

to by ses divila, kdybys byla ve třídě plné zavistivých bab tak bys mluvila jinak

tohle je možná tvůj problém, mám kamarádky které se to učí jak blázni a pak jsou před písemkou nervózní a všechno zapomenou, já se s tím nějak nestresuju a i když se na to třeba vůbec nepodívám tak si něco vybavím z hodin.. Já se nějak neučím ale už to mám v plánu protože maturita u zadku a já si pamatuju max. tak to co mě zajímá

Tak, mně teď začalo zkouškový. Opět se sebou bojuju. Vím, že nejsem hloupá, ale jsem líná. Sedím nad školou a k tomu dělám 10 věcí. Jsem nedůsledná. Pak jdu na zkoušku, čučím jak puk a jsem ráda, když mám D!
Taky mívám problém s tím, že mám dojem, že to umím, ale zapomenu na důležitosti. Například: mám popsat směr, napíšu k tomu člověka, dílo, další představitele, ale už nenapíšu hlavní myšlenky směru. Důvodem je to, že to v hlavě nemám uložený, jak bych měla mít.
Právě dneska se chci doučit, celej zítřek budu jen opakovat, vymýšlet si potenciální otázky...
Zkus si o tom doma sama pak povídat, udělej si osnovu a mluv podle osnovy. Když si u testu vzpomeneš na osnovu, máš skoro vyhráno

Tak si zkus říct, že vlastně o nic nejde. Škola a dobré známky nejsou v životě to nejdůležitější, když to pokazíš, tak se nic tak hrozného nestane. Důležitější je být zdravý a šťastný, a jestli dostaneš z písemky 2 nebo 4, na tom přece nezáleží. Něco takového si říkám vždy, když mám před sebou něco důležitého, a věř mi, že to pomáhá

Jsem na tom skoro podobně. Jsem ve třeťáku a zjišťuju že asi nebudu patřit k těm inteligentnějším. Nedávno jsem se na zkoušení učila asi tejden fakt intenzivně, uměla jsem to (nebo alespoň jsem si myslela že to umím) a pak jsem dostala 3/4. Ale myslím si, že u mě to bude to, že jak jsem celá vystresovaná tak se pak nedokážu pořádně vymáčknout. Škoda, že škola a vybraný obor mě totálně nebaví, třeba bych se pak taky jinak snažila....

Souhlasím.

kravina..... studujem farmáciu, čo je dosť ťažký odbor a zo 150tich ľudí na začiatku nás je v štvrtáku 120........ -30 ľudí nieje až tak veľa.....

Souhlasím - tohle je hrozně neefektivní. Tímhle stylem si to dokážu představit na základce, na střední horko těžko, a na vš (jestli plánuješ) by ses zbláznila. Jak psala Panda - je důležité si uvědomit, co je podstatné, a to si pamatovat - jak se to naučit ale neporadím...

Já patřila k těm, co se do maturity téměř neučili (jako že max pročíst sešit před písemkou, nebo samozřejmě doučit se něco, když jsem chyběla) - a procházela jsem s celkem dobrýma známkama. Částečně je to asi vrozené - jako paměť, inteligence, ale myslím si, že dost má vliv i to, co odmalička tvrdí rodiče.

U nás doma se VŠ bere jako samozřejmost a ke škole se nikdy nepřistupovalo jako k něčemu problematickému, tak jsem k tomu taky tak přistupovala a ve finále jsem nikdy nemusela vynaložit nějaké velké úsilí (i když nějakou vyloženě šrotící VŠ bych asi nedala). No a naopak jsem si všimla, že lidi, co měli se školou problémy, doma poslouchali, jak je škola těžká a jak musí dřít - a nemyslím si, že by byli hloupí.