Trhání vlasů - trychotillomanie

Děvčata

Trichotillomanie je psychiatrické onemocnění. Je to úzkostná porucha, proto to většinou děláte ve stresu, v depce aniž byste si to uvědomovaly. Je to určitý problém, blok ve vašem těle. Nízká sebeúcta, hanba. Něco se mohlo stát ve vašem raném dětství a tuto poruchu to odstartovalo. Vám přijde že je vše v pořádku, že nechápete proč to děláte ale pod vaším prahem vnímání, cítění se něco děje, máte to hluboce zakódované.
Lékaři se také domnívají že příčinou tohoto kompulzivního chování je nerovnováha chemických látek v mozku.
Proto se opravdu obraťte na odbornou pomoc, samy to nezvládnete. K vylečení je dlouhá cesta, chce to trpělivost. Jsou i různé terapie kde se učíte jak zvládat stres a nutkání vytrhávání vlasů, léky atd...Nebo si osobně myslím že by i pomohlo obrátit se na dobrého léčitele, či člověka který se zabívá automatickou kresbou. A pomocí třeba hypnozy najít problém a odblokovat ho.
Držím vám pěstě

Když se rozhodnu, nějakého odborného lékaře navštívit, musím mít doporučení od obvodního..? Nebo to není nutné?

Mně už se dvakrát stalo za dobu 3dnů, že jsem byla naštvaná nebo nervozní a prostě si vytrhala trsy vlasů. vzadu na hlavě (

Já jsem šla nejdřív na kožní a ta mi napsala doporučenku, ale když se rozhodneš třeba s tím navštívit psychologa, žádné doporučení mít nemusíš. Psala si, že si ale trháš ty rozdvojené nebo hrubší, těžko říct, jestli tahle hrůza postihla i tebe, doufej, že ne. Psala si, že chceš i příteli vytrhnout rozdvojený vlas, ale u mě je to jinak. Mě cizí vlasy nezajímají, nemám nutkání prohlížet i jiné vlasy. U mě je to tak, že prostě sedím a neprobírám je kterej je rozdvojenej a kterej ne, mě je to jedno, prostě sedím a k zemi padá jeden vlas za druhým dokud si to neuvědomím, kolikrát nemám ani tušení, že to dělám dokud mi to někdo neřekne, tak doufám, že nejsi jedna z dalších co jí to trápí, ale každopádně se na to zeptej nějakého odbroníka a snad se tomu ještě dá zabránit. Hodně štěstí....

Ahoj, před dvěma týdny jsem zjistila, že moje pětiletá dcera dělá totéž - trhá si vlasy. V podstatě kdykoliv, kdy nenmá ruce stoprocentně vytížené. Třeba když jí před usnutím čtu pohádku... Jsem z toho úplně šílená, neustále jí hlídám, říkáme tomu že "ručičky zas chtějí trhat", tak jim musíme bránit...hledám dobrého psychologa. Za dva týdny se máme stěhovat do nového domu a já na všechno kašlu, místo hledání nábytku jen hltám odborné i laické informace o tomto problému, snažím se pořád dceru zaměstnávat (mám dvě, druhé jsou 3, není to lehké) a po večerech brečím. Neslyšela jste někdy některá o dobrém konci u dětí?

Ahoj, četla jsem někde, že trichotillomanie se dá vypozorovat i u dětí, kde se objevuje např. při únavě, před spaním nebo při stresu. U dětí je to ale spíše zlozvyk, který se dá odnaučit rodičovskou domluvou, vysvětlením nebo dohledem, ale doporučuje se psychoterapie. Každopádně je tam šance, že dítě toho brzy nechá, pokud vyhledáš odbornou pomoc. U starších jedinců už to tak jednoduché není, já mám strach, že se toho nezbavím už nikdy :-//... Holčičce i tobě přeji hodně štěstí při léčbě a až navštívíte odbornou pomoc, napiš jestli jsou tam nějaké pokroky.Každopádně nic nevzdávej a bojuj..Ještě mě teď napadlo - skus jí dávat i doma šátečky na hlavu, nebo rukavice, to taky pomáhá.

Ahoj. Holky, já mám ten samej problém se vším všudy, co tu uvádíte. Ale navíc si strhávám strupy na pokožce hlavy a koušu si nehty....Hrozně se za to stydím, ale nevím jak přestat....k psychiatrovi nechci chodit - nepřipadám si jako nemocná. Jsem naopak veselá optimistka. Pořád hledám příčinu, ale nenacházím .... sem s rozumem v koncích

Ahoj, holky, z toho, co tu čtu, mi běhá mráz po zádech a je mi vás moc líto. Našla jsem článek o psychických nemocech spojených se sebepoškozováním, které má mnoho forem a při tom, co tu popisujete, mi to připomnělo rozhovor co jsem viděla v TV s klukem, který toužil po amputaci své končetiny.
Je to dlouhé, takže vložím jen vybrané citace: Téma suicidální (sebevražené chování): "chování, které vede k poškozování vlastního těla, se pokládá se za projev tzv. fokálního suicidia. Jde o jednání, kdy se sebevražedný akt obrací na část sebe, nikoliv na sebe jako celek.
Druhy: další druhy jsem vynechala, vyjma: Depresivní nemocný se snaží potrestat se amputací končetiny, pořezáním, bičováním, hladověním ap. Jde spíše o poruchu tělesného schématu i identity. Nemocný se zřídkakdy poškozuje nebezpečně, přímo. Volí spíše symbolické a náhradní formy - tlučení hlavou o zeď, trichotilománie, odmítání jídla...atd.....to je projevem potlačení a abreakce psychického napětí. Jednání obvykle předchází stoupající napětí a následuje pocit uvolnění........Nemocný prožívá pocity úzkostné tenze, bezvýchodnosti a má potřebu sebepotrestání.....
Celý článek je dost nepřehledně napsaný, ale kdybyste měly zájem URL
Každopádně tam píšou o léčbě u psychiatra pomocí léků. Berte to tak, že jste na tom vlastně ještě "dobře" (viz. touha po amputaci, vypíchnutí oka apod.) a zkuste vyhledat pomoc. Podle mě přidělané vlasy ten klíčový problém nevyřeší. Co vy víte, třeba jste jen krůček od zdárné cesty k vyřešení vašeho problému, tak někam zajděte. Moc bych vám přála, abyste za nějaký čas tohle peklo měly jen jako vzpomínku.

luciyka
Luciyko, i když nejsem odborník, tak jsem skálopevně přesvědčená, že první, co musíš udělat, je okamžitě najít vhodného odborníka a co nejdřív s ním svůj problém řešit. Jít k psychologovi, nebo psychiatrovi, není naprosto žádná ostuda a rozhodně to neznamená, že bys byla blázen. Znamená to, že jsi zodpovědná, uvědomuješ si, že máš nějaký problém, kterému sama nerozumíš, a snažíš se ho účinně řešit. Když zjistím, že mám, dejme tomu, svědivý výtok, tak sice taky radostí nenadskočím, ale stejně poběžím ke gynekologovi co mi nohy stačí. Určitě nebudu čekat, jestli mi nepomůže pampelišková koupel a zaříkání, nebo kdovíjaká blbina. Na nic nečekej a utíkej si nechat pomoct. Bude to boj, s tím počítej, ale bez něj to těžko vyhraješ.

Jak si to tady tak čtu, muj problem je stejnej taky si škubu vlasy, teď je mi 16 a začlo to asi c mejch 10letech mam stejný problemi jako ty, dělám to nevědomky a přitom se cejtim v pohoodě, před, no skoro dvou ma rokama sem se nechala ostříhat do hola, asi 3měsíce sem toho nechala ale pak se přišla na to že mužu používat pinzetu, a začlo to na novo, škubala sme to jen na určitecjch místech a to uplně na vršku hlavy a na leví stra ně za uchem, nehci ti prát iluze nebo něco ale i dkyž se ostříháš to taky nepomuže leda porstě svoji vuli ale mě to nejde sme z toho zoufalá ale jak si psla prostě když to nevytrhneš is kořínkem nebodeš uspokojená, snažím se otho zbavit protože ej to strašný, co se týče i kluku nebo tak, tedka mse šla na střední a abych se ubec cejtila troch u normalně rodiče mi koupili paruku stala 4.500 slušelo mi to v ní ale prostě sme strašnej člověk i tu paruku sme občas za ty vlaky zatahla, ja už vážně nevim co si počít rodiče zemně jsou už na prašky, a možná mě i trochu chapeš......ja jen už nevim co dělat!!ty mi s tím asi taky nepomužeš pač to děláš stejně jako já, nevědomky a vžd ysi najdeš skulinku jak to vyškubnout ale maš to ještě dobrý že maš ty svoje vlasi dlouhy a mužeš ty místa zakrejt, ja na zakladce nosila kšiltovku ale i tak nastalo par dní kdy sme seděla v lavisi a i ty vůlasky který mi čouhazli z kšiltvky tak sem si stejnak jeden dva musela vyškubnout, tohle už nebere konce potřebuju pomoct , psychologovi sme chodila i k psichiatrovi ale ta psichiatrička by sma potřebovala doktora%-) ubec s emi nesnažila pomoct neposlouchala a byla to strata času.....

Znám, taky jsem si tím v pubertě prošla a nakonec se sama z toho dostala. Ne že bych o tom nevěděla, mne to prostě bavilo trhat a moc dobře jsem si uvědomovala, že mám problém, jen jsem ho nechtěla řešit, protože mi ta činnost přinášela uspokojení. Naši tomu vůbec nevěnovali pozornost (tak si teď říkám, jestli jsem právě nechtěla tu jejich pozornost tenkrát přivolat). Ale asi po třech letech jsem si řekla dost! Chci být hezká holka a líbit se klukům, tak to musí přestat. A vydržela. Dnes se jenom divím, jak jsem mohla provádět takovou pitomost.

Ahoj, trpím tím také. Už jsem o této psychické poruše našla dost informací, a jedna zásadní věc je, že je to do konce života. Těžko se toho dá zbavit zejména v dospělosti. Neřadí se to ke zlozvykům, ale bohužel k psychické poruše řazené do sebepoškozování. V USA prý vyvinuly léky, které dokáží blokovat určité centrum v mozku vyvolávající pocity nutkání trhání, ale u nás v ČR se samotná lékařská disciplína s tímto moc nesetkala. Mě se to nejvíce projevuje v období zkouškového na škole, a jsem z toho nešťastná taky už pár let...Jsem ve fázi, kdy to před linými lidmi nedělám a kdy mám nutkání opravdu většinou jen v období velkého stresu, což zkouškové je...Ale i tak mě to štve, pořád vymýšlím co s tím...ale dle výzkumů, nic moc...a tak moc bych si přála jednou zase dlouhé vlasy....mám je krátké a teď uvažuji o strojku, naštěstí si lidi okolo mě myslí že mi krátké vlasy sluší, ale pro mě je ženskost v dlouhých...strašně tím trpí moje sebevědomí...jenže pomoci nějak není..
Ahoj Leny

Ahoj holky,nečetla jsem tu diskuzi celou ale jen něco málo mi stačilo k tomu abych si vzpoměla na sebe. Vlasy si netrhám i když si občas do nich zajedu. Co ale dělám já je že se drápu do stehen a rukou a to vždycky když se cítím špatně-psychicky. Když se pohádám s přítelem, když se mi něco nedaří, prostě vždy když mám úzkost. Brečím a do toho se začnu drápat nehty (prostě tak nějak aby to bolelo ale ne až úplně do krve)a pak to, jak se cítím postupně klesá protože to přebíjí ta bolest a to je vlastně ta moje záchrana. Pak se třeba během minuty dám úplně do klidu a je mi fajn. Jenže za 3minuty třeba znovu, záleží co mi vůbec je v tu chvíli. Jsem asi hodně citlivej člověk, všecko mě hned rozhodí a ze všeho mam hned "depku". O tomhle teď víte vy a asi i teď můj přítel. Zrovna včera jsem to musela udělat i před ním, to už jsem někdy dělala ale né v takové míře. Byla tma ale myslim že to viděl, řek mi ať toho nechám a já za chvíli byla v klidu ale pak nanovo. Je to takové zvláštní i to s těmi vlasy jak píšete. Ale mě to opravdu dokáže hodit do klidu alespoň na chvíli takže jsem za to i ráda. Pokud ale zakladatelku tohle trápí tak bych si došla za již zmiňovaným psychlogem, jistě ti pomůže.

Ahoj holky,
objevila jsem tuhle diskusi, tak bych taky ráda přispěla svou troškou do mlejna. Taky jsem v klubu "Trhačů" - už jsem to zažila někdy cca kolem 15 a teď ve 30 znovu. Jen si úplně nejsem jistá příčinou svého chování. Jde o to, že mam atopický ekzém a třeba mam kvuli tomu nutkání si pořád otrhávat kůžičku na prstech /není den, kdy bych to neudělala/. A teď jsem nevhodně kombinovala barvy /chemickou s Hennou/ a možná je to i kvůli nějakýmu novýmu šamponu nebo novýmu pracím prostředku, nevím. Každopádně se mi začaly vlasy strašně mastit a jsou takové "mrtvé" a myslím, že to u mě vzniká tím, že mě svědí hlava na hlavě /lupy ale nemám/, takže tu různě pročítám fóra a rozhodla se vyzkoušet Nizoral, kterej tu hodně chválili. Jinak si vlasy trhám na levé straně a taky uz jsem si vytrhala pěknou lysinku a byla s tím na kožní, ta mi předepsala Triamcinolon, a nejakej namíchanej šmapon z lekarny, co přiserne smrdi (jako aceton), ale mam pocit ze mi to moc nepomaha. Kdyz se ráno vzbudim, tak me hlava svedi nejvic nad usima a vzadu, proste v mistech kde se hlava dotyka v noci polštáře .. a jak jste na tom vy? .. dám vědět jestli mi zabral ten Nizoral ..