Terapie pevného objetí

http://www.praha.apla.cz/aktuality/vyjadreni-porad cu-rane-pece-apla-k-terapii-pevnym-objetim-2.html

Ranná péče stanovisko

Vyjádření poradců rané péče APLA k terapii pevným objetím

Nedávno jsme zhlédli dokument České televize, který prezentoval terapii pevným objetím jako vhodnou metodu práce s dítětem s poruchou autistického spektra. Vzhledem k tomu, že se na nás obrací řada rodičů dětí s autismem s žádostí o stanovisko k tomuto pořadu a metodě vůbec, chtěli bychom tímto vyjádřit svůj názor.a doplnit oficiální stanovisko APLA o následující:

Tělesný kontakt, vzájemné přijetí a sdílení emocí mezi dítětem a rodičem jsou hodnoty, které stoprocentně uznáváme. Vytvoření vzájemného citového pouta je základem pro zdravý vývoj každého jedince. Proto je důležité na něm pracovat. Myšlenka pevného, láskyplného vztahu s dostatkem tělesného kontaktu je nosná pro terapeutickou práci vychovatele - rodiče. Každý rodič, kterému se nedostává od dítěte dostatečným způsobem zpětné vazby (ve smyslu jsem s tebou rád), může být traumatizován.

Ale konkrétní aplikace metody, která byla v dokumentu prezentována, nás znepokojila. A to hned z několika důvodů.

V dokumentu nás zarazilo počáteční video, které ukazuje „objetí“ dítěte zalehnutím. Dítě mluví, vyjadřuje své pocity – je mu to nepříjemné. A to u dítěte s PAS není málo. Dokáže si komunikovat o to, co nechce – což se u dětí s PAS nastavuje jen obtížně. A přesto jeho snaha komunikovat není přijata. V jednu chvíli maminka svou hlavu neudrží mimo akční rádius hlavy dítěte a dítě ji udeří. Podle pokynů terapeuta matka verbalizuje svůj pocit – křičí na dítě, že ji to bolí. Ale křičí na dítě, které za to nemůže. Je tedy v tuto chvíli napadáno za něco, co nevzniklo jako akt jeho vůle, ale pouze v důsledku jeho přirozeně obranných reakcí.

Je velmi důležité, aby rodič pojmenovával v interakci s dítětem své pocity. Protože tím si uvolňuje ruce pro další práci – nepojmenované emoce působí napětí, ve kterém se nedá úspěšně a spontánně pracovat.

Proto nesouhlasíme s tím, aby dítě, které je násilně drženo v situaci jemu nesrozumitelné a nepříjemné, dostávalo zpětnou vazbu ve smyslu „ty jsi špatný, co jsi udělal, mne bolí“. Dítě je v této situaci nevinně a nerozumí jí.

Práce s dítětem s PAS vyžaduje opak. Naším úkolem je nastalé situace dítěti ozřejmovat, ne ho jimi traumatizovat.

Dále bychom se rádi zastavili u délky trvání celé terapie. Dítě je zlomené a nakonec se podvoluje. Ale nikdo nereflektuje jeho pocity. Když je dítě v afektu, když cítí úzkost či se zraní, tak rodič obvykle dítě obejme, hladí a uklidňuje slovy typu: „Neboj, jsem tu s tebou, vím, že to bolí, že máš strach “ apod. Tímto způsobem zcela intuitivně dítě v emocích provází, přiznává mu je… Ale křik matky v dokumentu není připojením. Je to boj. Boj kdo z koho s předem daným vítězem.

Je důležité pracovat na vzájemném kontaktu dítěte s PAS s jeho rodiči. Někdy se ve své praxi setkáváme s dětmi, které vysílají signály k odrazení všech pokusů svých rodičů o tělesný kontakt. Podle našich zkušeností je jedinou správnou cestou k rozvíjení tělesné blízkosti a kontaktu trpělivá práce na postupné expozici. Rozhodně nevidíme důvod uvádět kvůli tomuto výchovnému cíli dítě do stresu (byť jen přechodného). Zpravidla stačí se dítěte nebát, občas ho pohladit, pomazlit, dát mu pusu. Kontakt po čase přestává dítě nejenže bojkotovat, ale dokonce ho začíná samo iniciovat, vyhledávat.

Nemáme ve své péči takové dítě, které by zůstávalo dlouhodobě nekontaktní. Velmi často naopak děti začnou kontakt vyhledávat samy, protože si neumějí hrát a nevědí, jak vyplnit volný čas.

Problematika práce s dětmi s PAS je velmi široká. K úspěšné terapii dochází až po velmi těžké práci každého vychovatele za předpokladu plného pochopení důvodů chování svého dítěte. A tato náročná práce v podstatě nikdy nekončí. Nejde o sprint s vydechnutím v cíli, ale o běh na dlouhou trať. A z těchto důvodů nás mrzí, že dokument omezil problematiku terapie s dětmi s PAS na práci na zklidnění dítěte a navázání tělesného kontaktu.

Tato fáma, která se po léta vyučovala o dětech s autismem, stále přetrvává v povědomí veřejnosti. Mnohé vychovatele může takovéto chápání problematiky PAS vést k mylnému závěru, že stačí, aby se dítě rádo mazlilo a vše ostatní půjde samo. A to vnímáme jako velmi nebezpečné.

Mgr. Romana Straussová , poradce a metodik rané péče APLA Praha, o.s. - videotrenér VTI

Tak dělá PO rodič a nebo někdo cizí?Se konečně dohodněte,jedna píše,že to dělají rodiče a druhá o nějaké úlisném chlapovi. Pokud rodič půjčí své dítě úlisným lidem,tak je retardovaný a neměl by mít děti.Pokud ho zalehává sám,tak je taky magor,ale dělá to se svým dítětem,což holt asi smí dle zákonů.

To je právě to co já nevím.. jak to je v těch videích (ale myslím, že to jsou taky rodiče)... z Tuby, ale Prekopová to nařizuje rodičům, aby nebyla přeci uchylná ona.. A kdyby se válel 150kg otec dítěte tak snad zůstává 150 kg chlapem ne?

Proč nepíše True své argumenty..? Zajímalo by mě jestli dělá opravdickou metodu MPO..

To jistě,ale byl by to vlastní rodič a ne cizí úchyl.

Koukla jsem na pár videí a nemusím být odborník, abych poznala, že tohle rozhodně není nic, co by se dalo nazývat terapií. A už vůbec to nevypadá, že to dítěti nějak pomůže. Ba naopak vypadá to dost traumaticky. Nějaká proměna hněvu v lásku? Blbost Rodiče, kteří tohle dítět provedou, musí být zřejmě blázni.

To psala Meryen asi proto, že tyhle metody se prý zavádějí v některých školkách a jiných zařízeních, kde jistě po celý den není přítomen rodič. Takže by tu metodu dělal cizí člověk, což je zřejmě ještě horší než když ji dělá rodič. Nicméně ono je to stejně hrozné, ať už to dělá ten či ten.

Tomu nevěřím.Ve školkách by si to nikdo nedovolil.V ústavech možná ano,tam by to nějak zdůvodnili,ale nechce se mi věřit,že formou terapie by někdo měl zájem prát se s dospělým klientem,který je retardovaný a tito lidé mají neskutečnou sílu.

Celé to na mě působí dojmem sekty a ve jménu nějakého náboženství "dávání lásky".

Reaguji na Laky:
Tak tomu nevěř, já tě o tom ani nepřesvědčuji, chtěla jsi vědět, proč se tu míchá dokupy rodič a cizí člověk. Jelikož jsem četla celé téma, tak jsem ti na tu otázku mohla odpovědět

Reaguji na Laky: Laky u dospělých se tato metoda nedoporučuje, proč asi?? Pouze u dětí..

Mishka to vystihla přesně, my se bojíme, aby to nebylo pácháno na dětech, na žádných dětech.. nejen těch našich.. Když já mám doma třeba "malého tyrana".. nesnesla bych, aby se někdo na něm takhle ukájel..

Reaguji na Laky: Myslím, že je to úchylné úplně stejně, těžko říct, co je horší.. představa, že na mě takhle onanuje vlastní otec, nebo úplně cizí chlap.. Obojí je ..fuuuj!!

Tak tomu věř, Laky. Tuto metodu provádí klidně na dítěti bez souhlasu rodičů. Jedna mamina psala na diskuze PO i na můj blog, že se jí právě tohle přihodilo.
Její syn navštěvoval spec. školku a když jednou pro kluka přišli s manželem, slyšeli jeho řev až na chodbu. Bylo to sice před pár lety, ale teď, když viděla v televizi Mengeleho, bezpečně prý poznala, že u toho byla právě ona, plus další "terapeuti," co kluka drželi.
Nechápu, že tahle banda vleze do nějakého zařízení a udělají si s autistů pokusný králíky.
Tohle se stát nám, Prokopka by vylítla oknem. Zavřeným, samozřejmě. Ta má štěstí, že ještě nenatrefila na někoho, jako jsme my s manželem.
Rodiče, kterým se to přihodilo, byli tak v šoku, že se nezmohli na nic.
Svoje dítě samozřejmě do takového zařízení přestali dávat, čímž jim objímací banda způsobila velký potíže.
Školy a školky pro postižené doopravdy nejsou na každém rohu, zvlášť, bydlíte-li na malém městečku a díky objímací bábě měli jedinou možnost, dojíždět 50km do jiného zařízení.
Rodinu s auti chlapečkem znám dobře. Chlapec nemluví, je na plenách. Už tak si nesou kříž k neunesení a jestě, když jim jejich situaci někdo takto okoření.
Už se taky nedivím, že bábu vykopali z Německa a nejen odtud. Proč se v určitých státech asi zdržuje jen chvíli a pak jde zas o dům dál...

Kamarádka v takovém zařízení pracuje na pozici zástupce ředitele a mají tak pevný řád,že nikoho cizího by do zařízení nepustili.Jasně,že asi záleží na zřizovateli zařízení a tím pádem na kvalitě.V tom zařízení jsou přísné kontroly a nikdo by si nedovolil dětem ubližovat.
Je smutné,že některá zařízení fungují a některá dělají jen ostudu!

Máš pravdu, Laky. Všechno je v lidech.

Autíci potřebují čas,klid a velice citlivý přístup.(mimo 1000 dalšího)
Ve speckách ,je pro ně tato metoda podle mě hlavně proto aby byl klid.Dítě se vyčerpá ,unaví ,a usne..
Dělá se bez souhlasu rodičů,rodiče se to ani nemají možnost dozvědět ,jak? Můj autík nemluví.
Ve škole kam chodí učitelky řekli ,že jsou rády že "něco na ně "mají.
A tak je to podle mě všude