Těhotná v 18 letech

budu možná za pitomce... ale kdybych neměla ,, vhodného" taťku k dítěti šla bych na potrat možná i teď - ve 30ti...

Dospělá? Podle občanky určitě, ale musí být nutně dospělá i po mentální stránce?

Není to jen o penězích...Viděla jsem velice zajímavý pořad na MTV -16 a těhotná. Je to sice dva roky rozdíl ale zase tak velký rozdíl v psychice to nebude...nebyla tam jediná šťastná mamina. Všem to dříve či později bylo líto,chtěli zase jít s kamarádkama ven,na školu,být prostě bezstarsotná studentka ...18 už jim znova nikdy nebude.

Reaguji na monika_8:

Může a nemusí. Holka v 18 může být zodpovědná a správná máma a naopak i holka třeba v 25 může být nevyzrálý jedinec, který je věkově sice 7let nad tou osmnáctkou, ale máma může být pekelná...

Reaguji na smutnáholčička:
je tam právě obrovský rozdíl v psychice a ne malý; celkově je asi pravda to co tu psala asi Laky (snad jediný s čím s ní souhlasím) a to je to, že děti dnes dospívají později (psychicky), asi je rodiče až moc rozmazlujou a nemají důvod přijímat odpovědnost. Já nevím, mě je 25 a taky jsem si užívala pubertu a adolescenci, ale s mírou odpovědnosti a když jsem někdy ujela, tak mi naši dali silně najevo, že to už jsem přehnala (bohužel si myslím, že anši by mě zrovna tak tlačili do potratu, ne kvůli penězům, ale asi proto, že yb si mysleli, že to je pro mě ta nejlepší věc - právě z těch důvodů, jako je VŠ a ty malicherný diskotéky, který bych bezproblému oželila. Celkově to podle mě nejvíc záleží na to, jakého máte partnera a vztah jako takový - máte li v něj oporu a jistotu, že Vám neuteče, pak si myslím že i ta žena dítě chce a pokud tomu tak není, tak snad ani sama v hlavně to dítě nebude chtít - nebo tak bych to asi měla já.

Proč naivní? Dcera už povyrostla a já skutečně považuju péči o dvouleťáka za jednodušší než péči o miminko. Dcera se ve dvou letech uměla sama najíst, obléct, chodila se sedátkem sama na záchod, sama si utřela zadek (bylo jen nutné to zkontrolovat, jestli pořádně), spala celou noc, když se jí něco nelíbilo, řekla to a mohli jsme to řešit....
Miminko se samo nenají, nepřebalí, budí se několikrát za noc, samo se neobleče, když se mu něco nelíbí, začne brečet a kolikrát není úplně jednoduché zjistit proč....
Zatím to vnímám takhle. Třeba až bude dcera v pubertě budu považovat péči o mimino za bezproblémovou, kdo ví?

Ano, znám ženské, které vystudovaly s dítětem....ale je to neuvěřitelně těžké a samy říkaly, že bez silné podpory rodičů by to neudělaly. Opravdu nechápu, proč si tak během vzdělávání komplikovat život.

A teda pokud je někdo tak moc na rodinu a na dětech mu opravdu záleží, nerozumím, jak může dítěti tolik ublížit a přivést ho na svět, kde ho bude věčně někdo hlídat, mámu uvidí protivnou mezi zkouškama a seminářema a na školu v přírodě či na jazykovku se prostě s jejím platem nedostane...v tomhle vzácně souhlasím s Laky, jakože s ní souhlasím málokdy...

Na druhou stranu mám trochu morální problém s potraty, musím říct, že od jistého věku toho zárodku (cca od 1 měsíce) bych to neudělala, protože díky škole moc dobře vím, co v tomto věku už ten tvoreček vše má, co dělá, jak se chová...a připadalo by mi to jako vražda. Potrat kolem druhého měsíce pro mě skutečně vraždou je.

No když bych to vzala ze svýho pohledu, tak já tou dobou končila učnák, tak by to nebyl takovej horor. Navíc jsem se o sebe starala sama od 16-ti, tak bych z toho asi strach neměla. S tím že nebudeš mít dodělanou školu je to docela blbý, ale zase se to dá dodělat individuálně. A je teda fajn že přítel se k tomu staví takhle a byl by schopnej Vás zajistit. Navíc než bude mimi na cestě tak Ti bude pomalu 19. Záleží jak to cítíš no. Já bych se asi bála, že kdybych šla na potrat tak bych pak celej život myslela na to jak by to dítě bylo apod. Asi bych se líp vyrovnala s tím že jsem matka a že můj život nabere jinej směr, než s tím že jsem dala dítě pryč.

A tady někdo psal, že hodlá své dítě totálně hodit na krk rodičům?? Jedna věc je dítě porodit a odložit ho k rodičům a druhá věc je, u rodičů bydlet. Ne každý žije na bytě jako ty, existují i vícepatrové domy, kde si dvě generace nepřekáží, když jedna tu druhou zrovna nechce vidět. Věděla jsi o tom? Takže né vždy si musí rodiče a děti šlapat po hlavách...ty tady píšeš hrozné extrémy a řeknu ti, že matku jako ty, bych v životě nechtěla. Nebyla by pro mě totiž matkou. Kdo jiný než rodina by měla v tak těžké situaci pomáhat?! A když se taková nehoda (otěhotnění přes HA) stane a já bych měla podporu svých rodičů a partnera, tak nevím, proč bych chodila na potrat.
Ono ne vždy život běží tak, jak si to některé představují...nejdřív škola, pak práce, pak dítě...všechno hezky naplánované, ale až vám ten úžasný plán něco zkazí, tak nevím co budete dělat. Holt je někdy potřeba se k určitým věcem postavit jak přišly a ne zbaběle utíkat a fňukat já chtěla ještě to a tamto...a teď jsem krucinál těhotná a svět se hroutí....ach jo

není...ale když by ti to nabídli, odmítla bys to? Když by ti nabídli pomoc, šla by jsi na potrat jen z principu? Já ne. Jejich pomoc bych využila, i když by si o mě někdo třeba myslel, že jsem neschopná a nesamostatná. A o to asi jde. Proč odmítat něco, co mi někdo nabídne... Jejich povinnost to ale samozřejmě není, o to se nepřu.

Proč myslíte,že nám matky vštěpují od mala "hlavně neotěhotní mladá,zkazíš si život" jen ze srandy? Dobře ví, o čem mluví. A to dřív to nebyla taková tragédie,chlapi byli slušnější a o to dítě se starali častěji než v dnešní době,bylo normální bydlení více generací v jednom domě...ale dnes? Už jen při současné nezaměstnanosti a obří konkurenci pokud tam přijde "mládě" s dítětem na krku a ještě bez praxe,nikdo se s ní nebude ani bavit. A to už je zkažený život a břemeno do jeho konce,stojí za to zvážit interrupici. Nehledě na to že to není jako dříve ale je velmi malá pravděpodobnost že by slečna už nikdy nemohla mít děti..Věty typu "pokud partner ŘÍKÁ že se postará....jsou hodné 14 leté naivní holce

Mám za to, že osmnáctileté slečny mají studovat, ne listovat v knížkách o mateřství, po nocích flámovat, ne kojit svoje dítě....... Porodit v osmnácti znamená připravit se o bezstarostné mládí a zbytečně rychle dospět.
Takže ano, šla bych na interupci a to i v připadě, že by mi rodiče nabídli pomoc, protože mít dítě v době, kdy jsem sama skoro ještě dítětem bych prostě psychicky nezvládla.

Ale jasně, to ti nikdo nebere, žádná z nás asi neotěhotní schválně na třední škole. Můžete konečně pochopit, že zakladatelce se to stalo přes braní HA?? Ona dítě neplánovala, tak z toho tady nedělejte, jakože si dobrovolně zničí život. Ale když už se to stane, tak je třeba se k tomu postavit. Já osobně ty holky obdivuju....dokonce i tu slečnu, kterou jste tady vy totálně sjely, že si malého nechala a bydlí u rodičů. By mě zajímalo, kolik z vás bylo tak samostatných, že by se s dítětem uživili sami dva. V dnešní době nemáte jisté nic, ani tu vaši těžce a dlouze budovanou kariéru....protože o práci může přijít kdokoliv a kdykoliv.

Další věc, co se má.....pořád se tady mluví o tom, co se v kolika letech MÁ dělat. Znám pár lidí, kteří o studium ani nestojí, radši půjdou v 18 pracovat. Že ve 30 zjistí (nebo dřív), že to třeba až tak prima není, je jejich věc. To samé, že mladí mají flámovat...třeba mě nějaké pařby a flámy nic neříkají....to tam mám chodit jen proto, že se to MÁ? Někdo flámuje i ve 30 nebo 40 či 50...já žádnou příručku o tom, co se v kolika letech má něčetla Takže respektujte to, že někdo může mít v 18 dítě a někdo bude ještě ve 40 vymetat diskotéky