Těhotná v 18 letech

jsme, avšak téma se tímto směrem přirozeně posunulo

zakladatelka bohužel nikde, doufám, že pokud ona cítí, že dítě chce, tak ji to tu neodradilo a pokud ho nechce, tak není co řešit (jen bacha na to, že třeba už taky nemusí nikdy mít).

No ani bych se jí nedivila po přečtení některých zdejších názorů.
Mně teda příjde zodpovědnější si dítě nechat a postarat se o něj (i s pomocí rodičů), než jít na potrat. To mi až tak hrdinské nepřijde.
A jak tady Laky psala, že by dceru i s břichem vyhodila, když je tak blbá a přišla do jiného stavu....tak jak vidíš, může se to stát i přes antikoncepci, tudíž to s chytrostí/blbostí někdy až tak nesouvisí.
Zakladatelce hodně štěstí a tuto diskuzi brát s ooobrovskou rezervou!

No každá z těch žen, co nechtějí dítě to dělá hlavně pro to, že prostě nechtějí svůj život podřídit potřebám dítěte neboli cítit se omezené. Mně tenhle důvod připadá celkem logický. Nebo jaký jiný důvod by měly mít?

To je ale taková strašná tragedie! Kdyby lidstvo jako druh vymřelo, planetě Zemi by se ulevilo, troufám si říct. Beztak tu existujeme jen chvilku a předtím tu žili dinosauři.

a není to jejich věc, proč dítě nechtějí? Klíďo píďo i kdyby ho nechtěly kvůli zkažení postavy, tak je to jejich věc. A že to je ubohé? No tak pro ně asi ne.

Já v tom nevidím problém, že někdo dítě nechce...ať už je to třeba z nepochopitelného důvodu. Snad má každý možnost volby, jak se svým životem naloží. A není povinen to nikomu zdůvodňovat a vysvětlovat.

Nevím,jak bych se v této situaci zachovala,ale celkem si sama sebe neumím představit v osmnácti jako matku,když dnes vím,co to všechno obnáší.
A hlavně si neumím představit,že bych měla žít s malou u máti.Nežiji v české republice,jezdíme sem s malou tak čtyřikrát ročně na dva tydny,a to se to dá ještě nějak vydržet(je mi třicet,malé rok a půl).Ted jsme tady ale už měsic,a to je děs.
Máme s máti úplně odlišny názory na výchovu,na hygienu....na všechno...takže se pořád hádáme a to obě víme,že za dva týdny zas s malou odjedu,tak se to zas tak nějak přejde.Ale muset u ní bydlet,že bych s malou neměla kam jít a navíc být i finančně závislá na ní,tak bych se asi zbláznila

Jo, je každého věc jestli dítě chce nebo nechce...na to je tu taky diskuze. Už je to trochu únavné, jak se tady dohadujete a je jasné, že ženy s opačným názorem se nikdy neshodnou. Své názory jste řekly, vaše dohady tady zakladatelce moc nepomůžou

Můžeš mi prosím konkrétně říct cí je hrdinského na tom,že slečna dítě porodí a hodí ho na krk svým rodičům?
Zajímalo by mně to,zda vám slečny by se líbilo,kdyby vám vaši rodiče pořídili sourozence a uvázali vás tím na minimálně pět let doma a ubytovali ho ve vašem dětském pokoji,vy místo šminek,hadříků a kabelek jste byly nucené kupovat tomu malému jídlo a vše potřebné.........hmmmm,líbilo by se vám to?Je to totiž stejné jako když vy si automaticky myslíte,že vaše staré čtyřicetileté matky netouží po ničem jiném než po pos...ných plenách vašeho budoucího dítěte.

Ano,tchyně by ti byla dobrá na starání se když ty bys chtěla,ale jinak by musela držet hubu a krok co?
Takže já budu přesně ta "babička" co jednou měsíčně bude chtít foto vnoučete do mailu a můžou přijít na vánoce na řízek
Dospělým dětem se totiž rodiče do života nepletou.

Myslím, že zakladatelka by si to hlavně měla urovnat v hlavě sama a taky se samozřejmě poradit s rodiči...
Jinak s miminkem se dá zvládnout i medicína. Teta to tak zvládla. Takže pokud člověk chce, tak si určitě může vzdělání doplnit. Ale jde o to mít nějakou podporu, že
Docela mě překvapilo kolik zdějších uživatel napsalo, že by šlo na potrat. Já sama bych něco takového určitě dlouho zvažovala, protože potrat neberu jako nějaký běžný zákrok, jako je třeba vyříznutí slepáku . Myslím, že tohle prostě na psychice musí zanechat stopu. Takže je pak i na slečně, aby popřemýšlela, jestli s něčím takovým může žít...
Jinak upřímně řečeno nevidím na podpoře od rodičů nic špatného pokud s tím oni sami souhlasí....

Taky na tom nevidím nic špatného,pokud vyloženě touží po vnoučatech,ale mám dojem,že nejméně poloviny těch rodičů se nikdo neptal a slečna jim přišla domů s hotovou věcí,takže pod tlakem okolí podlehli......co už přece dceru nevyhodí i když mnohé ty dcerunky by to zasloužily.

Ne, to přirozené není. Kdysi dávno možná bylo. Teď je jiná doba. Vždyť jen si to zkuste představit - dnešní prarodiče pracují a budou pracovat ještě hodně dlouho, málokdo vykonává práci z domu, většina lidí pracuje 8-17 po-pá a do toho přijde dcerunka, že je v tom. Pokud dcera ještě studuje zpravidla musí chodit do školy, i když bude mít individuální studijní plán, tak logicky pokud jde do školy, někdo musí její dítě hlídat, takže jeden z prarodičů bude nejspíš čerpat dovolenou nebo bude muset zaplatit hlídání (v Praze cca 100Kč/hodina), na které samozřejmě dcera z rodičáku nebude mít. Do toho se dcera bude muset učit na zkoušky do školy a taky bude asi ještě chtít mít svůj vlastní život.
Myslím si, že nejsem sobecká, ale upřímně fakt by se mi nelíbilo, kdybych měla financovat další hladový krk, bez toho aniž by se mě někdo dopředu zeptal. Stejně tak by se mi nelíbilo přijít po šichtě domů a vyfasovat hned mimino, s tím že dcera se jde učit nebo bavit.

Přesně tak, vnouče (pokud nějaké někdy bude) si ráda půjčím, nejen na víkend, ale klidně i na dovolenou, pokud nám to zdraví dovolí. Ale rozhodně nebudu živit dceřinu rodinu.

Ty žádné dítě nemáš, viď? Ono je to docela dost velké omezení. Nestěžuju si, ale ráda, že dceru máme a za nic bych jí nedala. Ale je to dřina a to jsem se vyhnula tomu nejtěžšímu - porodu, kojení a miminku. Mám jí až od jejích 2 let. Pardon, ale dokud dítě nemáte, tak si ani nedokážete představit, jaké "omezení" to je.
Jasně, pokud hodítě řadu starostí na své rodiče a ještě berete jako přirozené, tak to působí jako menší omezení.

Zakladatelka podle mě chtěla radu a ne hádku na deset stran o tom, kdo bude lepší nebo horší matka a o tom, kdo je a není zodpovědný.
Jediné, čeho jste dosáhly je to, že se tu slečna už neobjevila a bůhví, jak jí teď asi musí být. Mě by to asi dorazilo úplně.
Povedlo se vám udělat z každé mladé matky vyžírku svých vlastních rodičů a ani si neuvědomujete, že ne pokaždé to tak je. Jenom proto, že vy byste nechtěly mít vnouče u sebe každý den, tak to neznamená, že někdo takový neexistuje. Člověk nemusí souhlasit s názorem jiných, ale měl by ho alespoň respektovat a ne z něj dělat špatný a ze svého jediný správný. Jsou vždy dvě strany mince, tak přece není třeba prosazovat rub nebo líc.

Takovou babičku bych pro svoje dítě nechtěla. Nepotřebuju být u prarodičů každý týden třikrát, ale líbilo by se mi moct je s vnoučetem navštívit třeba jednou za měsíc (možná mám takový postoj proto, že svoji babičku z druhého konce republiky vídám max. 2x do roka). Což si myslím, že by se u tebe rovnalo kyselému obličeji, že tě zase otravují.

Je velmi naivní si myslet, že to nejtěžší na dětech, je jejich porod a kojení.