Těhotná měsíc po augmentaci

Kočko,omlouvám se,nemyslela jsem to zle,jen jsem ti chtěla trochu pomoct při rozhodování při pro a proti.
Je mi jasné,že se snažíš s přítelem najít nějakou cestu....ale mám dojem,že on je proti dost kategoricky

Určitě neranila, naopak, moc mi pomáháš, protože vnitřně to cítím stejně jako ty a moc bych si přála, abych byla natolik silná i navenek.

Kde máš jistotu, že Tě ten chlap neopustí i bez dítěte kvůli jiným, daleko banálnějším důvodům?Zbyde Ti jen hořkost a pocit, že jsi utratila kvůli mužskému jeden život. V Tvém věku bych dítě vítala jako dar v pravou chvíli.Co je to za "kvalitního " mužského, který pošle ženu na potrat ?Potrat JEHO dítěte. To se mu dítě nehodí do jeho plánů?Co je to za plány , že na druhé misce vah je utracené dítě ? Pokud to s Tebou myslí vážně, s touto naprosto přirozenou životní situací se vyrovná a podpoří Tě.Jinak to není chlápek do nepohody.Tobě zůstanou výčitky celý život, jemu ne.Kvalita a charakter partnera se pozná právě v těchto momentech.

Já to vidím takto: na tvém místě bych si děťátko nechala a to hlavně ze 3 důvodů-1. je ti 27-není ti 17 a když by se další těhotenství další roky nedařilo, hodně by sis to vyčítala, 2. psala jsi že jsi s bývalým měla problém otěhotnět-to by pro mě bylo hodně hodně velkým varoáním, 3. seš si jistá že by ses s tím vyrovnala a že by se nezměnil tvůj s přítelův vztah?

Ahoj, naprosto souhlasím z holkama, od takovýho chlapa bych utíkala pryč co by mi nohy stačily. Je to tvoje dítě a tvoje tělo, on ti nemá co nařizovat, chlap co nestojí o své dítě není partner pro život je to bezohledný sobec který vidí jenom sám sebe! Pryč od něj.

framboise, krásně jsi to napsala.

chava> Naprosto souhlasím.

Ale rozhodně se rozhodni podle toho co ti říká tvoje srdíčko a tvoje intuice...podle toho co ty cítíš. Štěstí ti přeji ať se rozhodneš jakkoliv.

uf, říkala jsem si ještě pár dní zpátky, že to byl takový šťastný příběh a ono nic. Zkusila jsem si představit sebe v té samé situaci..Je ti 27 let, takže si myslím, že čas naprosto ideální. To je jedno plus. Pak je tu fakt, že skuša je s přítelem půl roku, což je podle mě trochu mínus, protože půl roku je fakt krátká doba. Když vezmu v potaz nová prsa, jsou tím posledním, co bych asi řešila, protože prsa si může zdělat za pět, deset i dvacet let, zatímco mimčo za dvacet let téměř jistě nepůjde. Chápu přítele, že byl zaskočený, ale zase se mi nelíbí, že za ní víceméně rozhodl. My s přítelem miminko chceme, ale teď je doba, kdy si myslíme, že ještě dva roky čas máme. Přítel sám řekl, že by už strašně chtěl, ale že se na to ještě úplně necítí a chce, aby to přišlo v ten správný čas. Když jsem mu řekla, že bych ho k sobě miminem poutat nechtěla a že bych byla ochotná jít na potrat i za cenu, řekl, že je to blbost, že bych z toho mohla mít pak problémy a že než jít na potrat, to radši bude mít mimčo klidně i v nesprávnou dobu, zato s někým, o kom ví, že ho s ním jednou chce mít. A že společně by jsme všechno zvládli. Tenkrát mě tím pěkně rozbrečel, protože to řekl moc hezky. Na místě skuši bych se fazolky jen tak nevzdávala, poku dje někdo, kdo by jí pomohl, je to jen dobře. Pořád věřím, že i když by to bylo na přítele brzo, tak by ji neopustil pokud ji opravdu miluje.Zas je fakt, že chlap v tomhle má po půl roce málokdy jasno. Ale pokud by jí měl narovinu říct nechci dítě, běž na potrat, je to jako by jí řekl nechci s tebou žádný život a v tom případě bych přemýšlela, jestli je on opravdu ten pravý. A navíc, i pro mimčo je příjemnější, když má maminku, která ho miluje, byť bez tatínka, než aby měl rodiče, kteří jsou spolu jen kvůli tomu, že se někdo třetí narodil, kteří spolu museli zůstat jen kvůli němu a ono pořádně nezažilo, co je to pravá láska a rodina, byť celá, i s otcem...Tak to vidím já z mého pohledu a ze situace, ve které jsem si sama sebe představila, protože svět není jen růžový a stát se může kdykoliv cokoliv...

Ne vždycky všechno v životě vychází podle plánu, ale pokud by mi partner se kterým mám vážný vztah řekl že dítě nechce, že se to teď nehodí, znamenalo by to pro mě že to se mnou nemyslí vážně a hrozně by mě to urazilo a bolelo a vůbec si neumím představit že bych ho poslechla a žila s ním dál jako by se nic nedělo.Pro mě by to byl konec vztahu.
Podle mě za takovou oběť žádný chlap na světě nestojí, ten pocit štěstí a naplnění až budeš držet v náručí své dítě je nepopsatelný.

NEDÁ!!Aspoň každému to nejde.Já ve 23 jezdila na umělé oplodnění.Přidávám se k holkám.Je ti 27 ,miminko si nech.A jestli ti ten chlap uteče tak to nebyl ten pravý.Já mu rozumím,že má šok a lekl se.Ten půlrok taky není nic moc,ale nejste jediní komu se to stalo a zvládli to.

lucinkaf to napsala krásně a pravdivě...je fakt, že půl roku spolu je krátká doba, ale pokud tě přítel nechce podržet, tak bych přemýšlela nad tím, zda je to ten pravej.....Věřím, že ho to zaskočilo, třeba si chce ještě užívat svobody, nemyslím tím střídat holky,ale být ještě bez závazků....no je to těžký, já si taky samu představuju v takovéto situaci a nevím....asi bych si miminko nechala i bez přítele. Určitě by to byla daleko těžší situace, ale co kdyby si pak v budoucnosti měla problémy, ať už zdravotní, nebo hlavně psychický.....navíc, třeba přítel změní názor, přeju ti to...ale ať už se rozhodneš jak chce, tak hlavně hodně štěstí.....něco jinýho, je když je holka mladá, nebo v nějaké těžké životní situaci. Ale pokud tě má kdo podržet, rodina, kamarádi, tak bych miminko pryč nedávala....

moje řeč. Navíc jasně, s děckem se ten přítel hledá hůř, ale v mém okolí vidím, že když už si nějaký kluk vybere holku s děckem, miluje bezmezně i to děcko. A za tohle by si lidi zasloužili metály. Kamarádku opustil manžel, když byla těhotná. Porodila a po půli roce si začala nějak víc rozumět s jejím kamarádem, který jí staršně pomáhal a od začátku se k tomu děcku choval jako k vlastnímu. Hlídal ho, krmil, myl, uspával a hlídal, aby si ona mohla zajít třeba na kafe nebo ke kadeřnici..Prostě bral jí takovou, jaká je, i s klučinou a dneska je z nich spokojená rodinka. A my čekáme, kdy malýmu Kubíkovi přibude sourozenec. Takže i kdyby skuša zůsatala sama, určitě bude mít kolem sebe spoustu lidí, rodiči počínaje, kteří jí rádi pomůžou. A tím život nekončí, naopak, s děckem podle mě život teprve začíná...

Já nevím, ale tohle se opravdu naplánovat nedá. Ano, někomu to vyjde, ale co když ty nebudeš mít to štěstí a až se teda přítel rozhodne, že je ta správná doba, tak to nepůjde. Zůstane pak s tebou?

Nedávno jsem ti tu gratulovala a teď tohle .. hrozně mě to mrzí.. ale upřímně, víš jak moc by sis vyčítala kdyby sis nechala miminko vzít? Kolik nocí bys probrečela a jak by sis pořád říkala, kolik by mu teď bylo, jaký by to bylo s děťátkem, apod? Nikdy bys na něj nezapomněla, nehledě na to, že bys mohla mít v budoucnu i problém otěhotnět. Zkrátka to tak přišlo, čekáš miminko, těšíš se na něj - a pokud tě tvůj přítel skutečně miluje, věř tomu, že jakmile přijme to, že jsi těhotná a budete mít prcka, bude rád. Až uvidí poprvý to malinký stvořeníčko, bude si vyčítat že ho to vůbec kdy napadlo. Já ho najednu stranu chápu, po půl ročním vztahu to je skutečně narychlo, najednou má strach z odpovědnosti, budoucnosti,.. ale je zaskočený, těhotenství jste nečekali ani jeden, ale na tvém místě bych si miminko nechala. Jak už tu psaly holky, skutečně z tebe je cítit že miminko moc chceš, tak nedělej nic proti tvýmu srdíčku a řiď se jím. Rozumem se můžeš rozhodovat v jiných věcech, tady bych to nechala čistě jen na srdíčku. A to v tobě teď už není jen jedno..

Hodně štěstí a drž se!