Těhotná měsíc po augmentaci

A kolik ti je let?

Tak já když jsem otěhotněla tak u nás reakce byla podobná, taky my nikdo za těhotenstvi nikdo nepřinesl kytku tulipánu, byla jsem z toho uplně smutná, a ted nam tady leze malej prcek a manžel je z něho uplně vedle....

To už je strašně brzo! Prosím,. ještě to s partnerem POŘÁDNĚ proberte. V zásadě nejsem proti interupci, ale musí k tomu být opravdu pádný důvod (samozřejmě čistě subjktivní). Mohla bys toho rozhodntí do konce života litovat....

Jo, jo, některý chlapi to dítě "přijmou za svý" až když ho vidí na vlastní oči. Do tý doby je to pro ně něco nehmatatelnýho a nějak nevědí, jak si s tím poradit.

Skušo!prosím tě! nechodˇna interupci!! to miminko už má všechny orgány. vím, že to asi nechceš slyšet, možná se na mě někdo sesype, ale podle mě už je to tvoreček!! co ho normálně porodit a dát k adopci? není to lepší řešení, než ho zabít??
sama mám adopčátko i biol. děti, a jsem ráda, že paní adopčátka, nešla na interupci.
To by pro tvého přítele bylo schůdnější?? vím, že pro tebe ne!ale co kdyby jsi mu toto řekla, že nejsi schopnbá to dítě zabít, že je to už vivinutý človíček!!, ale že pokud ho nechce, že ho dáš k adopci.../a věřím, že k adopci pak ani nedojde/.
hele jsme zdrav. sestra a vím co a jak má za následky interupce, jak se plod při interupci brání a uhýbá!! jak jsou na tom pak psychicky matky!! fakt to není žádnej med!! bojím, se aby jsi to neměla pak celej život , jako obrovskou výčitku!!
To miminko má už srdíčko, tluče mu!!
píšu hodně zmateně, omlouvám se!
držím palce, ale hodně prosím přemýšlej. sama jsi psala jak moc jsi dítě chtěla s exmanželem, jak to nešlo...... teď přišel dar!!obrovskej......

No, vím, že úterý je strašně blízko. Je pravda, že jsme to vůbec neplánovali, ale myslela jsem, že z toho bude mít radost jako já. Je mi 27 a vždycky jsem si říkala, že bych chtěla mimčo tak v 26, protože já sama mám starší rodiče, moje mamka mě měla v 35 a vím, jak moc bylo nepříjemný mě i mamce, když jsme byly spolu třeba v krámě a prodavačka říkala, že mi to babička určitě koupí. Problém je asi ten, že se s přítelem známe asi půl roku a jemu to připadá asi moc brzy. Já se předtím snažila o miminko s bývalým manželem, ale nešlo nám to - no a teď jsem vlastně ráda za to, že to nevyšlo. Ukázalo se totiž, že spolu nedokážeme žít, takže přišel rozvod. Teď ale věřím tomu, že i když se se součaným přítelem známe jen poměrně krátce, je to ten pravý a mimčo s ním, bych určitě chtěla. Uvidím, zkusím si s ním ještě jednou v klidu promluvit, rozebrat situaci a zkusit přijít na to, co je pro nás nejlepší

Ahojky Skušo, já vím, že se mi to radí, nejsem v takové situaci, ale já jsem z tvých příspěvků tady vycítila, že ty to miminko opravdu chceš, nevím sice kolik ti je let, ale vzhledem k tomu, že jsi psala, že jsi byla vdaná, myslím si, že tak akorát. Pokud ty sama cítíš, že toho malinkýho tvorečka chceš, nechoď na potrat. Ne kvůli chlapovi. Je to na něj asi všechno hrr, ale nemůže v týhle situaci myslet jen na sebe, vždyť ty pod srdíčkem nosíš jeho miminko a v téhle době už celkem velké miminko. Ještě si to vážně rozmysli, mohla by si toho litovat celý život....Držím pěstičky...

skuša
moc ti držím pěsti a věřím, že tvé rozhodnutí bude správné!

Já to vím a moc mě to trápí, věř mi prosím. Koukala jsem se na internetu i na video z interupce a celý jsem ho probrečela. Viděla jsem tam to roztrhané tělíčko, ručičky a připadám si opravdu hnusně za to, že jsem se rozhodla pro interupci. Stále doufám, že se stane něco a já to neudělám.

Skušo, co zkusit tu adopci? jsem přesvědčená, že na to by nepřistoupil!!jen nápad, říct, hele já na interupci nemůžu, nemůžu to dítě zabít, ale když ho nechceš, dáme ho k adopci, uděláme někoho šťastným....že nechceš riskovat, že by jsi už nikdy nemohla otěhotnět., navíc riziko druhé narkozy v krátké době!! /taková lest,ale možná pravdivá?//. a během těhotenství, zakulatí se bříško, kopanečky, Uz, atd.

skuša
ale hlavně nenech rozhodnout jen přítele, dej hlavně na sebe, pokud to děťátko vážně chceš, zkus za něj bojovat. Taky bys pak mohla litovat a přítele za to, že tě k tomu donutil, nenávidět...

kočko!moc držím palce!nejsem pro lhaní, ale tato lež by snad stála za to!!
hele, když to vezmeš fakt logicky, věk na dítě máš, chceš ho, budeš riskovat druhou narkozu?? během měsíce? nebylo dost umrtí vlivem narkozy, nyní medializováno?, proč riskovat, že nebudeš moci nikdy otěhotnět? a kdyby jsi šla ńa interupci? jak by jsi odpustila příteli? dokázala by jsi dále s ním být? cokdyž dítě bude chtít za rok? dva? a ono to nepůjde?? co budeš cítit?? hele sama jsem si prošla neplodností, IVF, inseminace! moc dobře vím, co to je nemoci mít dítě!!
píšu fakt zmateně, promiň. určitě ti držím palce, ale zvaž vše!! co kdyby jsi mju řekla, hele dítě ale já chci, tak holt se rozejdeme!... jak by reagoval? zvládla by jsi to sama s mimčem? pomohl by ti někdo? rodiče? třeba by se on, chytil za rypák, co ho to napadlo.

já se s mým manželem znala 3 měsíce, vlítla jsem do toho a už jsme spolu 25 let a šťastni.
Možná kdybych šla tenkrát na potrat, jak mi všichni radili (byla jsem ve třeťáku na střední), tak bych přišla o tu nejlepší dceru na světě a možná i o nejlepšícho chlapa , nikdy jsem nelitovala Je to na tobě, ale já bych ho pryč nedala...

Je pravda, že pořád myslím i na to, že bych kvůli té interupci mohla mít zdravotní problémy a příště bych třeba ani nemohla otěhotnět. Dnes jsem 9+3 tt a to je už docela hraniční termín s tou zákonnou lhůtou a všude čtu o tom, že rizika jsou potom dost vysoká. To je ale v tuhle chvíli až trošku na druhém místě, teď mám v hlavě jen tu fazolku, kterou mám v bříšku Přemýšlela jsem samozřejmě i nad tím, jestli bych to zvládla sama (v případě, že by přítel neunesl mé rozhodnutí nechat si mimčo a odešel by od nás) a popravdě se toho bojím. A hlavně jsem si vždycky říkala, že miminko přivedu do plně fungující rodiny ...

Určitě by neodeše kvůli tomu, že si necháš jeho dítě. Já měla tenkrát tvrdou palici a řekla jsem tenkrát příteli, že je mi jedno, jak se on zachová, ale já že si miminko prostě nechám, i kdybych na něj byla sama!