Svěřování dětí po rozvodu partnerovi

Reaguji na matadi: jestli sis všimla, tak slovo půjčit je v uvozovkách, tzn., že je to myšleno trochu nadneseně....

Reaguji na Yasminka: přesně tak, jak píši,kdybych viděla opravdový zájem a kluk ho znal, tak neřeknu půl slova, ale v tomto případě, že ho najednou něco "ozáří" a z čista jasna má zájem?? To je ten problém a obávám se i toho, jak to vezme syn, přeci jen je ještě malý a nechápe spoustu věcí...

Reaguji na Lilili: Já po oznámení rozchodu strávila už 2 víkendy sama a musím říct, že to bylo vlastně příjemný, i když v neděli večer už jsem doma čekala natěšená na svoje "miminko" (a manžel zatím nemá přítelkyni). Zašla jsem si do kina, vyspala jsem se (jednou jsem vstala až ve 2 odpo), byla jsem tancovat a pařit, pořádně jsem se opila a flirtovala... Byla jsem nakupovat bez výčitek, že s sebou tahám dítě, sešla jsem se s kámoškou, byla jsem cvičit, čučela jsem na bednu, no já toho stihla! I mámy mají právo si odpočinout, ale je fakt, že mám proti tobě výhodu, že na sebe s malým nejsme tak upnutí, docela často ho hlídají babičky, švagrová, dědečkové, tatínek samozřejmě. Ale základ je nenudit se a relaxovat

Reaguji na matadi: právě proto, že je to pohled z druhé strany... Ale téma bylo opačné...

Reaguji na Lilili:

pochopila jsem, jen mě to nadzvedne i v uvozovkách

právě proto, že je dítě malé, tozvládne dalekolépe než větší odrostlé a nebude mu přiopadat divné, že je přes týden tam a na víkend jinde

co takhle střídavá péče - ta je pro dítě daleko náročnější, a daleko náročnější i pro matku
víkend je jen chvilka

a proto se ten názor to se vylučuje?

Reaguji na matadi: střídavá péče určitě ne

ráda bych podotkla, že mě zajímá, jak se s touto změnou vyrovnaly ženy, které si tím již prošly... Jak se cítily, co dělaly, zda mají nějakou radu apod. Své máme více méně určené a nehodlám měnit péči o syna na nějakou jinou apod.

Reaguji na Lilili:

a já jí vždycky chtěla, protože si myslím, že ke plození byly dva, na dítě mají právo i povinnosti oba dva, a nevidím důvod, proč by měla matka být vychovatel a otec rozmazlovatel - což právě to víkendové střídání podporuje a umocňuje

otec pak má pocit, že se dítěti dostatečně nevěnuje, proto si ho různě uplácí - dárky, výlety, dovolování věcí, které mu matka zakazuje, narušení denního režimu dítětě, . . . .

a matka je tím pádem ta, co nedopřává, zakazuje, nekupuje, vychovává - což hraje právě na ty pocity, které matky mívají - že nedokáží dítěti dopřát totéž, co víkendový otec

pak bych chtěla vidět právě toho " dokonalého" víkendového otce, který se o dítě stará v kuse třeba 14 dní za běžného režimu (škola, školka, práce, . . )

Reaguji na matadi:
My střídavku mít budeme, až skončí rodičovská, takže za půl roku, až budou malýmu 2 roky, zatím bydlí se mnou a manžel ho chodí hlídat přes den v rámci svojí rodičovský (já chodím do práce). Ale už teď narážíme, ráno jsem myslela, ze manžela zabiju. Sebralaj sem malýmu dudlíka, protože ho má mít jenom do postýlky. No a prcek začal strašně řvát a brečet. V tu chvíli prijel manžel k nám a syn ho vůbec nevítal, protože řval. No a manžel mu říká "ale já jsem ti ten dudlík nesebral". Jsem myslela, ze na nej skočím Prý humor, ale podotýkám, že děti do 3 let nechápou ironii

Reaguji na Étoile: jasně tak tady je to něco jiného, pokud do téhle doby jevil o dítě zájem a staral se o něj a syn ho zná, tak je to jednodušší...

Reaguji na Étoile:
nové přítelkyně jen tak pro radost dítěti neubližují, věř tomu. Možná mají jen problém si k dítěti nalézt cestu, kor když je starší. Ale nezažila jsem, že by v tom byl někdy úmysl ve snaze dítě zasáhnout.

Škoda, že podobné problémy nemá bývalá mého starého - ta by nám své "dítě" , a především všechny finanční pohledávky s ním spojené, tuším nejraději věnovala na věčné časy napořád ( "dneska nevařím, běž se najíst k tátovi " - dneska = 6 dní v týdnu, "dneska budu mít návštěvu, bež se vyspat k tátovi" - sedmý den v týdnu )

Padla jsi mi do noty!
Právě teď je můj syn (5) u tatínka. Docela si to užívám.
Ale počátky byly hrozné a plně Tě chápu, ale zvykneš si. Ono Ti nic jiného nezbyde.
Když to bylo poprvé, tak jsem brečela, byla nešťastná, jako tělo bez duše. Synovi byli necelé 2 roky, pro mě stále ještě miminko...
Další hrůza (se kterou jsem se nesmířila do dnes), je jeho přítelkyně, kvůli které od nás bývalý manžel odešel. Když jsem viděla, jak se naklání do kočárku a ňuňá na moje dítě!!
Myslela jsem, že budu vraždit. Dodnes hrozně žárlím při představě, že když je syn u táty, všichni spí v jedné posteli a " macecha" si hraje na maminku.
Jsem případ pro psychiatra. Ono je to i tím, že jsem zůstala sama, sice se snažím někde seznámit, ale nějak nemohu někoho vhodného potkat. Přeji hodně sil, budou potřeba...

Reaguji na sartre:
starala jsem se také o holčičku partnera z jeho předchozího vztahu,a to z důvodu,že jsem ji měla ráda a ne proto,abych se jemu nějak zalíbila,nechápala jsem její maminku,proč se jí to nelíbí,když jsem se jí věnovala na max,ale teď ji naprosto chápu,ohromnou úlohu hrají emoce
Děkuji za tento příspěvek, opravdu mi pomohl.