Svatba ve 22 letech? Brzo? Nebo na věku nezáleží?

Já jsem také z rodiny, kde se naši rozvedli, mamka se pak znovu vdala a teď se opět rozvádí, navíc jsem byla svědkem mnoha nevěr a lží a také chci, aby to v mé rodině bylo přesně naopak, než v té, co jsem zažívala coby dítko. A přítel je taky takový rodinný typ a pro rodinu by dýchal. Člověk míní a pánbůh mění, nemůžu říct, že spolu vydržíme do smrti, ale děláme vše pro to, aby to co nejvíc vyšlo

děkuju strašně moc, ty si taky zasloužíš prožít ještě něco hezkého, i když co víc si člověk může přát, než když jsou jeho děti šťastní a zdraví, že? Děti sice nemám, zato mám dva bráchy, jeden je o 14let mladší a s tím si to všechno užívám, jako by byl můj

lucinkaf
Ovdověla jsem v 37 letech a bylo mi jasné, že zůstat sama nechci. Nejdřív to muselo všechno přebolet a když už jsem ani brečet neměla co a kluci se taky jakž takž vzpamatovali, tak jsem se začala rozhlížet po mužských. No je to docela síla sehnat staršího mužskýho. Nemám ráda zajíčky ale takový hezky uzrálý Bruce Willis by mi stačil a aby nechodil do hospody, hezky vydělával, bral mé syny a mě měl DĚSNĚ RÁD. Zkrátím to, takový marťan v Praze nežije. Mohla bych vyprávět co jsem všechno srandovního zažila na seznamkách, ale to je na jiné forum. Ale neboj, štěstí se jednou fakt už unavilo a jednoho príma marťana mi sehnalo, ted jsem s ním už 5 rok. A dobrý. I kluci ho mají rádi, což je pro mě dost důležitý.....A občas slyším v dálce znít svatební zvony, takže happy....?

věřím tomu za tebe Mě stačil obyčejný kluk, který mě bude mít rád, ale když jsem ho poznala a zjistila, že je navíc chytrý, vtipný, milý, rodinný typ, nekouří, moc alkoholu taky nedává, slušně vydělává, po hospodách nevysedává, je pracovitý, žádný flákač, s čímkoliv si v domácnosti poradí, cokoliv opraví, spraví a narovná, taky jsem nevěřila, že je to pořád jen obyčejný chlap. Ale dneska už tomu věřím a vážím si ho o to víc

mě je 23..s přítelem jsem 2 a půl roku. Oba víme, že na svatbu je ještě brzo. Není absolutně kam spěchat. Ale je to na každém...

já se vdávala po maturitě v 21letech, po půl roce otěhotněla. Po mateřský si začala budovat kariéru a dnes máme po 10ti letech dalšího "jedináčka". Jsme s manželem 13let a samozřejmě byly mráčky,jako přijdou všude,ale pokud se opravdu "milujete" ,tak zůstanete i přes všechny problémy spolu. Záleží na komunikaci a toleranci a samozřejmě občas se musí člověk naučit i něco odpustit a jít dál.

Takže mě přítel na začátku prázdnin také požádal o ruku a tento rok mi bude teprve 21. Dostala jsem krásný zásnubní prstýnek a jsem hrozně šťastná že příteli za to vše stojím. A přestože mě požádal o ruku tak to bylo myšleno z obou stran jako zásnuby...to znamená že se vezmeme až za dva nebo tři roky a teď prostě budeme fungovat jako snoubenci. Takže i takhle to můžeš s přítelem vyřešit. Určitě si o tom musíte promluvit a říct si svá stanoviska. Já třeba příteli dala dříve jasně najevo, že pokud mě požádá tak řeknu ano ale svatbu chci až po škole Takže věděl do čeho jde, když mě žádal.

je to moc hezké, ale upřímně - jaký je rozdíl mezi dvěma, co spolu "jen chodí" a těmi, co jsou zasnoubení? Podle mě se nemění vůbec nic, a ač je to asi romantické, nějak jsem nikdy tyto kroky pořádně nepochopila

Ano je pravda že moc velký rozdíl v tom není, ale zase jsme tím před rodinami zlegalizovali náš vztah. Takhle nás prostě berou vážně a berou nás jako partnery. Třeba můj děda je strašný pruďas...furt do mě ryje a tímhle jsme mu zavřeli pusu. Tohle byla pro mě veliká výhoda. A samozřejmě záleží na tom jak je kdo vychovaný...já už odmalička snila o tom že první budou zásnuby a pak až svatba. Líbí se mi to. Někdo to považuje za zbytečnost...ano může to být pro chlapa zbytečné dát přítelkyni prstýnek za 20 000 kč ale taky tím dává najevo že to myslí extra vážně. Pro mě to moc znamená

teda já nevím, ale nás s přítelem rodiče vážně berou už od začátku, navíc je to náš vztah a nikdy by si ani moje, ani jeho rodina, nedovolili nebrat nás jako partnery.

tak to bych si dovolila oponovat. Kroužek ti přece nezaručí štěstí a to, že to s tebou chlap myslí víc, než kdyby ti ten prstýnek nedal. Samozřejmě pozor, neříkám, že je to váš případ a naopak vám přeju, aby vám to vyšlo

já se vdávala v 25 po roční známosti. Kdybych bývala muže potkala dřív, tak bychom se asi taky vzali dřív...