Svatba ve 22 letech? Brzo? Nebo na věku nezáleží?

no popravdě se moc nedaří, ale zatím ještě nikam nespěcháme, tak tomu dáváme volný průběh ale to by bylo na jiné téma

tohle absolutně nechápu, co jim je do toho když se chtěj vzít tak at si dělaj co chtěj tohle fakt miluju když ostatni do toho kecaj

Moje kamarádka - je o rok starší než já - takže jí je 21......se vdávala minulé léto, takže ve 20ti letech. Jestli se máte rádi, jdi do toho

Já osobně bych se na tvém místě vdala až po dostudování. Kam tak spěcháš? Jestli je váš vztah perfektní, tak tu chvilku určitě ještě vydrží.

Po zkušenostech,bych už nikam nespěchala... já se vdávala ve 20ti...dva roky nato se narodila Verunka...a deset měsíců nato,už jsem byla svobodná maminka...ale není to o věku...ale byla jsem šíleně zamilovaná a slepá....

Ja si myslím, že to je v pohode, vydávala som sa v 22 (teraz mám 24), študovala som a školu som aj teraz v pohode bez omeškania dokončila Ja osobne v tom nevidím problém, nemala som na čo čakať, jednoducho som vedela, že je to ten pravý, tak nebolo čo riešiť. Všetko sa dá. A to som sa po svadbe presťahovala aj s manželom za hranice, v škole si vybavila individuálny plán a každý druhý týždeň som cestovala na cviká. A bolo to (aj je) super Samozrejme, každý si ale musí zvážiť, čo je ochotný podstúpiť a čo nie.

Mně je 22 a letos v létě se budu vdávat, nemyslím si, že by to bylo brzy, o tom to opravdu není. Rozhodla jsem se tak hlavně proto, že máme dítě a ráda bych "ucelenou" rodinu.

Já jsem se takových závazků odjakživa bála a věděla jsem proč . Představa, že bych ještě pořád byla s některým z bývalých partnerů se mi moc nezamlouvá, bála bych se, že v tak mladém věku může každý směřovat někam jinam, cesty se rozejdou, partneři se odcizí a nakonec spolu skončí dva lidé, kteří si nemají co říct. Myslím, že není kam spěchat. Ale to je můj život a můj názor a chápu jestli to má někdo jinak, protože nikdo nemůže říct, jestli to vyjde nebo ne...

tak při téhle větě se mi krapet otvírá kudla v kapse, názor, že svatba je nic a když mi to nebudu vyhovovat, rozvedu se a vezmu si někoho jiného, to není můj styl, ale je to věc názoru...

a zase naopak přesně s tímhle souhlasím, každý musí sám vědět, jestli toho druhého miluje a dokáže si představit život s tím dotyčným, ať je člověku 20, 30 nebo 60. Jen si myslím, že než člověk takové rozhodnutí udělá, měli by mít oba partneři nějaký ten vztah už za sebou, nemělo by se stát, že si holka vezme svého prvního kluka, jako se to stalo kámošce. podle mě člověk, který si vezme člověka, aniž by předtím měl nějaký vztah, riskuje to, že se jeden začne bouřit a bude chtít dohánět to, co zameškal, nehledě na to, že člověk ještě nemá zkušenosti, jaké hodnoty jsou pro vztah důležité. Samozřejmě, není to pravidlem, prarodiče jsou spolu celý život, aniž by měli někoho jiného. Jasně, ono to může být i věkem a výchovou, nicméně svatba ve 22 ano, bez problému, ale ne s prvním partnerem.

no tak to jo, to s tebou souhlasím, já myslela, že jsi to myslela jinak Ale s touhle větou souhlasím, to vidím na rodičích přítele, 15 let jim to naprosto nefungovalo, navzájem se psychicky deptali a rozvedli se až letos - nechápu. Prý se pořád snažili zachránit rodinu a udržet ji pohromadě. jenže když jejich synovi je 29 let a dceři 26, tak si myslím, že cíl udržet rodinu pohromadě vse krapet míjí účinkem.

neřekla bych, že vztah je čistčí, spíš takový jalový A určitě tvůj názor respektuju, ale podle mě ti dva nemůžou tušit, jak to v životě chodí, pokud nezažili nějaký i třeba bolestný rozchod, nemůžou mít ucelenou představu, co se může stát, čeho se vyvarovat, na co naopak dbát. Nevím, to soudím jen podle mých vztahů a vztahů mých kamarádek, případně kamarádů, ale ti kamarádi, to už je taky kapitola sama pro sebe

To záleží na vstahu, ne na věku. Já se vdávala ve dvaceti po roční známosti. Prostě jsem věděla, že je to ten pravý. Jsem šťastně vdaná devět let a náš vstah se nijak nezměnil. Věk nerozhoduje, každý musí sám vědět, jak a na co se cítí

Ahoj, moc zajímavé téma. A vzhledem, že mám něco za sebou (47let) a že jsem se vdávala v 21l letech, tak ti píšu své zkušenosti. Ve 20 jsem poznala svého muže a do 3/4 roku otěhotněla. Zahrávala jsem si s myšlenkou, že to dám pryč, ale byla jiná doba a má teta, která dala mimčo v 18 pryč už nikdy neotěhotněla (a s tím bych se já nikdy nesmířila), tak jsme se s mužem vzali. Byli jsme tak šíleně zamilovaní, že jsem byla přesvědčená, že my přežijeme všechno. Já byla na mateřské s klučíkem a muž 2 roky na vojně. Po dvou letech se mi vrátil úplně někdo jiný. Vojna ho hrozně změnila. Přesto jsme měli druhého klučíka a hráli si na spokojenou rodinu. Velká láska byla ta tam a já věděla, že musím vydržet než postavím kluky na nohy. Muž po revoluci začal podnikat a já dělala zázemí rodiny ovšem vnitřně velmi nespokojená. Odrazilo se mi to na zdraví. S mužem jsme měli společné jen kluky, které jsme oba milovali nadevše. Když už jsem cítila, že z rodiny vycouvám, že už nemůžu dál a kluci už byli na střední, tak manžel onemocněl a do půl roku zemřel. Ať byl muž jakýkoliv, pmohla jsem mu bojovat s nemocí a slíbila mu, že až se uzdraví, tak uzdravíme náš vztah. Nepovedlo se, osud vyřešil radikálně, co já ne. Ať už by to s manželem dopadlo jakkoliv, nikdy bych se mladá a po kráteké známosti nevdávala. Zamilovanost oboustranně pomine a realita je pak tvrdá. To také dnes říkám svým synům

Já osobně bych se vdala, až dostuduju a až poté, co budu alespoň nějakou dobu bydlet s partnerem v jedné domácnosti....
Ale je to na člověku...já si ve svých 22 na to připadám ještě hodně mladá, až tak za 4 roky....

anděl
to byl strašně hezký příběh, takový smutný, ale moc hezky napsaný. Přesně z toho důvodu do svatby s přítelem nespěcháme. Srdíčko říká, že bych do toho strašně ráda šla, ale rozum tvrdí, abych počkala. I když se milujeme, víme, že jak já, tak on máme chyby, víme o nich, ale dokážeme s nimi žít, i když spolu už nějaký čas nejen chodíme, ale i bydlíme, víme, co od sebe očekávat...Mimčo je v plánu až tak za dva roky, proto mi rozum říká, ať do té doby počkáme, protože stát se může cokoliv. A přesně tak to říká přítel. Na miminko se strašně těší a na svatbu taky, prý by strašně chtěl, ale na druhou stranu si není 100procentně jistý, že teď je ta správná doba, prostě jestli náš vztah je opravdu kvalitní, tak ty dva roky přečká a pak už nám nemusí stát v cestě nic.

lucinkaf
Děkuji, ale i takový je život.
Je dobře, že jste tak rozumní. Podle mě je moc důležité vychovávat děti v hezké a harmonické rodině, bez rozvodů a úletů. Já to jako dítě nepoznala, a proto jsem o to moc ve své rodině stála. Nepovedlo se. Ale pro děti bych udělala všechno, taky jsem to dělala. Jen to mé srdíčko stonalo, ale ono mi to teď kluci jako dospěláci oplácejí a máme spolu krásný vztah, takže určitě to nebyla špatná investice
Vám moc držím palce, ať to vyjde